(10.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Víte, že prioritou, nad kterou jsme dohodnuti pro Českou republiku, je Balkán. A také víte, že po 10. prosinci se může situace v Kosovu zkomplikovat. Já si to nepřeji a byl bych rád, kdyby se to nestalo, ale nemůžeme to vyloučit. Nemůžeme prostě vyloučit, že situace v Kosovu, v místě, kde jsme tedy angažováni nejvíce, se může bohužel i zhoršit.
A není to jenom Kosovo. Stejně starostlivě možná někteří z vás sledují situaci v Bosně, která podle mě v příštím roce také se může komplikovat. Tam jsme dlouhodobě snižovali kontingent vojáků zhruba z nějakých 60 tis. na dnes 2,5 tisíce. Dneska čtu v některých analýzách, že v příštím roce, pokud se naplní některé špatné scénáře, bychom mohli jednat znovu o tom, eventuálně takovou účast vojáků zase začít bohužel zvyšovat. Opět, nepřeji si, aby se to stalo, ale měli bychom vědět, že takovéto scénáře v Bosně bohužel dneska jsou.
Já nechci mluvit o vojenských detailech věci, já chci mluvit o tom, že jestli EU nedokáže řešit situaci v malé Bosně, která je relativně blízko, tak se tím diskvalifikuje. Rozumíte, jestli nedokážeme my vyřešit situaci v relativně blízké zemi tady vedle na Balkáně, tak si nedovedu představit, že se budeme potýkat s daleko většími problémy někde pod Hindúkušem a že tam budeme zvyšovat počty vojáků, a nebudeme si prostě vědět rady v prostoru, který je nám daleko blíže a za který bychom se měli cítit ještě daleko více odpovědni. Tím spíš, že neúspěch padne na hlavu Evropy jako naprostá neschopnost.
Opakuji, já tady prostě vidím místa nasazení do budoucna - jmenoval jsem v případě battlegroups Čad, Kongo, o kterých se uvažuje, to jsou také velmi vážné věci, a Afrika se svou migrací do Evropy ze severu Afriky apod., to je pro Evropu velmi konkrétní problém. To není žádná charita, to je prostě něco, co je spojeno životně s bezpečností Evropy, a samozřejmě Balkán, kde, jak předpokládám, máme dohodu, že to je priorita české zahraniční politiky i naší politiky v zahraničních misích.
Já si myslím, že úkolů tady máme dost. Já jsem stoupenec zahraničních misí, ale jsem pro to, abychom rozumně rozvrhli své síly, uvědomili si, že kapacity lidské i ekonomické jsou omezené. ČR má svou povinnost, závazek vůči spojencům, ale snažme se rozvrhnout síly tak rozumně, aby nám zítra situace nepřerostly přes hlavu.
Já opakuji, nemám z toho radost, ale situace v blízkém sousedství EU není dnes jednoduchá a může se dokonce zhoršit. Je to něco, s čím bychom měli počítat a na co bychom měli být připraveni. Proto se domnívám, že angažmá v Afghánistánu a zvyšující se počty vojáků v Afghánistánu je prostě rozhodnutí sporné, a byl bych rád, kdyby se tady toto diskutovalo a abychom si to uvědomili. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu místopředsedovi. Dalším přihlášeným do této rozpravy je pan poslanec Alexander Černý a poté bude hovořit pan kolega Antonín Seďa.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, už několik let na sklonku kalendářního roku se Sněmovna zabývá vysláním našich vojáků do zahraničních misí. Dá se mluvit o jisté pravidelnosti. Pravidelně se zde také opakují argumenty předkladatele. Jsme ujišťováni, že bezpečnost ČR souvisí s vývojem mezinárodního bezpečnostního prostředí, a podíl na zajištění mezinárodní bezpečnosti je proto naším strategickým zájmem. Tato bezesporu pravdivá teze je pro naši vládu, a je už několik let jedno, v jakém je složení, dostatečným důvodem, abychom se zabývali vyčleněním sil a prostředků Armády ČR k účasti na operacích na podporu a udržení míru, záchranných a humanitárních akcích mimo území ČR. To jsou formulace pochopitelně ze zpráv, tedy přesné citace.
Tyto formulace se opakují v předkládacích zprávách prakticky s železnou pravidelností. Musím ale bohužel konstatovat, že o záchranné a humanitární akce jde jen ojediněle. Naopak, operace na podporu a udržení míru mají převahu. Jen jejich obsah stále méně odpovídá názvu. Daleko častěji se podle mého i výstižněji mluví o preventivní válce, agresi či okupaci. Pravidelně se opakují destinace, kam naše vojáky posíláme. Odhlédnu-li od pozorovatelských misí a tak výjimečné akce, jako byla např. olympiáda, pak se stále opakují Balkán, Irák, Afghánistán. Inovací je pro rok 2008 Afrika, byť v minimální počtu, ale troufám si tvrdit, že to nebude dlouho trvat a bude počet našich lidí i Africe značně vyšší. Novinkou je také provinční rekonstrukční tým v provincii Lógar. I ten může doznat značného vývoje a rozhodování o jeho existenci je velmi důležité i proto, že v tomto případě předpokládáme daleko delší působení než jeden rok. Bezesporu to bude několik let a finanční nároky s tím spojené budou obrovské.
Pravidelně jsme při projednávání záměrů vyslat naše vojáky do zahraničí upozorňováni na vzrůstající počty lidí a logicky i rostoucí finanční zátěž. Sám jsem každý rok upozorňoval na to, že tendence je velmi nepříznivá, a obávám se, že tento trend zdaleka ještě neskončil. Teze paní ministryně obrany, že naším cílem není mít expediční armádu, ale chceme mít takovou armádu, která bude mít především expediční schopnosti, mé obavy jen potvrzuje. Dovolte mi připomenout, že v roce 2004, nebo lépe řečeno, když jsme vysílali vojáky v roce 2004, tak jsme tady jednali o 650 osobách a mělo nás to stát zhruba 1,2 mld. V roce 2005 už to bylo 770 osob, pochopitelně částka dále rostla. Pro rok 2006 980 osob, už 1,5 mld. V roce 2007 už to překročilo tisícovku a pohybovali jsme se na úrovni asi 1,8 mld. a v roce 2008, tedy na příští rok, počítáme už zhruba s 2 tis. lidmi a bude to stát přibližně 2,5 mld. Jak jsme slyšeli, v případě nasazení v Silách rychlé reakce Severoatlantické aliance už se přehoupneme přes 2,5 tis. lidí a bude to rozhodně přes 3 mld.
Už slyším námitku, že boj za demokracii něco stojí a že se do tohoto boje musíme aktivně zapojit. Ano, souhlasím. Ale omezit se jen na nekritickou podporu amerických požadavků, na hájení jejich zájmů, to za rozumné a prozíravé rozhodně nepovažuji. Jsem si jist, že s tezí o vývozu demokracie made in USA kamkoliv ve světě se dá úspěšně polemizovat.
Teď mi ale jde o nás. ČR už do operací na podporu a udržení míru vyslala tisíce vojáků a stálo nás to mnoho miliard. Upozorňuji, že částky uváděné v materiálech, koneckonců i ty, o kterých jsem já teď hovořil, jsou jen zlomkem skutečných nákladů, které je třeba pro zajištění misí v rámci jak rozpočtu armády, tak tedy rozpočtu celé republiky, vyčlenit.
Pokusme se odpovědět na otázku, jak efektivně jsou ony lidské, materiální a finanční zdroje vynakládány. Dovolím si využít jedno ze základních kritérií, kterým se ostatně předkladatel nejčastěji zaklíná, a to je bezpečnost. Pro větší transparentnost budu citovat jen velmi heslovitě z vládou předkládaných zpráv, o jejichž věrohodnosti v tuto chvíli snad nebudeme pochybovat. Tedy pár příkladů.
Bezpečnostní situace v oblasti Balkánu byla ve vládních materiálech charakterizována takto: Pro mise v roce 2004 - bezpečnostní situace zůstává přes celkové zlepšení křehkou. Pro rok 2005 - bezpečnostní situace zůstává přes celkové zlepšení křehkou.
***