(11.50 hodin)
Poslanec Josef Šenfeld: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové, podávám stejně jako moji předřečníci návrh na zamítnutí sněmovního tisku 329.
Přestože vláda České republiky nemá moji důvěru, v tomto případě souhlasím a ztotožňuji se s jejím stanoviskem. Neexistují společenské ani ekonomické důvody ke změně zákona, který je především opakovaným pokusem Senátu o zrušení Mezinárodního dne žen, což dokládá i důvodová zpráva, a ta je právě v této části nejrozsáhlejší. Na rozdíl od návrhu na zrušení významných dnů 15. květen, Den rodin, a 7. duben, Den vzdělanosti, jejichž zdůvodnění vláda považuje za zcela nedostatečné, vyjádření Senátu, že "mezi významné dny by měly být zařazeny pouze ty, které mají nějaký vztah k České republice", lze pokládat za sdělení, že u nás neexistují rodiny ani vzdělanost. Naopak návrh na přejmenování Svátku práce na Svátek jara a práce má k České republice jistě velice významný vztah.
Zde si dovolím podotknout, že nejen jaro, ale i ostatní roční období ovlivňují náš život a pro mne jako zemědělce jsou všechna čtyři svým významem rovnocenná. Pokud by mělo mít svůj státní svátek jaro, pak proč neuzákonit také 5. červenec - Den slovanských zvěrozvěstů Cyrila a Metoděje a svátek léta, 28. září, Den české státnosti a svátek podzimu, 24. prosinec - Štědrý den a svátek zimy?
A když už jsme u kalendáře, stálo by za úvahu, zda by 29. únor neměl být novým státním svátkem a dnem pracovního klidu. Byl by sice jedenkrát za čtyři roky, ale o to více by se lidé na něj těšili, zvláště kdybychom jej označili za svátek českých politiků nebo svátek chytrých českých politiků, aby tento den měl konkrétní vztah k České republice. Lidová tvořivost by jistě nalezla pojmenování výstižnější.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám za pozornost i podporu návrhu na zamítnutí tohoto tisku. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Josef Šenfeld. Nyní je přihlášen pan kolega Jeroným Tejc.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, každý máme jistě nějaký koníček. Já vidím, že ke koníčkům některých senátorů, zejména pana senátora Mejstříka, patří státní svátky a jejich přesuny. Je vidět, že někteří senátoři mají opravdu spoustu času v Senátu přemýšlet o veledůležitých věcech, které mají obrovský dopad na život našich občanů. Já myslím, a dovolím si prostřednictvím pana předsedajícího požádat pana senátora Mejstříka, aby toto ani veřejnosti snad nesděloval, protože v době, kdy všichni řešíme, jakým způsobem dopadne na občany reforma veřejných financí, si myslím, že je luxusem, aby se Senát zabýval takovýmito věcmi, jako je přesun státních svátků nebo jejich přejmenování. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Tejcovi. Prosím nyní o slovo zatím posledního přihlášeného do rozpravy, pana kolegu Zdeňka Jičínského.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, já se chci připojit k předchozím návrhům na zamítnutí a chci tady poznamenat jednu věc. Pan předseda Senátu rád mluví o Senátu jako o oáze svobody a demokracie a hovoří se o tom, že Senát je prostorem k reflexi, k přemýšlení. A myslím, že bychom byli rádi, kdyby tomu tak bylo. Senát je druhá komora Parlamentu, je to velmi významná ústavní instituce a všichni asi bychom měli mít zájem na tom, aby Senát mohl ve veřejnosti požívat důvěry odpovídající jeho ústavnímu postavení. Obávám se však, že některé iniciativy některých senátorů tuto velmi významnou ústavní roli Senátu znehodnocují, a to mi samozřejmě dělá vážnou starost, protože to oslabuje vůbec důvěryhodnost ústavních institucí ve vědomí veřejnosti. Takže já doufám, že časem někteří senátoři se více zamyslí nad svými iniciativami, zda nepřispívají k tomu, že některé naše ústavní instituce jsou lidem pro smích. To je obecná poznámka.
A potom, pan senátor Mejstřík se vyznačuje už delší dobu opravdu velmi zvláštním přístupem k historii. Historii vidí velmi globálně, takže pro těch uplynulých 40 let režimu, kterému říkáme starý nebo komunistický, má jednu charakteristiku - zločinný režim. Jenom chci připomenout, že v době tohoto zločinného režimu pan senátor Mejstřík působil v jedné organizaci, která patřila k tomuto režimu. Mám na mysli svaz mládeže. (Smích. Potlesk některých poslanců v levé části síně.)
Ale to není to nejpodstatnější. Podstatnější je podle mého soudu to, že už bychom si přeci jenom měli uvědomit, že velmi primitivní užívání bílých a černých barev nám k chápání historie vůbec nejenom že neposlouží, ale má opačné důsledky. Ten vývoj byl v tomto ohledu mnohem komplikovanější a chci například říci, že jakkoli nepopírám, že minulý režim nebyl demokratický, jsem proti tomu, aby se celých 40 let nazývalo jednou charakteristikou, protože to není pravda. A jako pamětník té doby - vláda na jaře 1968 měla takovou důvěru, kterou by jí tato vláda opravdu mohla závidět. Ale to také není to nejpodstatnější.
Pokud jde o právní postavení žen, v onom režimu, o kterém teď hovořím, byly ženy zrovnoprávněny. A zrovnoprávnění žen včetně zrovnoprávnění nemanželských dětí nebo dětí narozených mimo manželství bylo součástí tehdejšího právního řádu a v řadě západních zemí se tak stalo například až v 70. letech. Ve Francii až v 70. letech byla žena zrovnoprávněna s mužem, pokud jde o dispozici majetkem v rámci manželství.
Takže myslím, že bychom s těmito pojmy měli zacházet jaksi střídměji, jemněji, abychom se sami nezesměšňovali. Já nemám rád, když se zesměšňuje parlamentní půda. Přeci jenom se cítím na ní lépe, když to má jistou úroveň. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Do rozpravy se přihlásil ještě pan kolega František Bublan. Má slovo. Poté paní kolegyně Anna Čurdová. Registruji její přihlášku.
Poslanec František Bublan: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já bych chtěl jenom ukázat na určitou nelogičnost mezi Mezinárodním dnem žen a Svátkem matek. Skutečně tady nelze postavit tyto dva dny nebo tyto dva svátky vedle sebe a snažit se je zaměnit. Mezinárodní den žen má svoji historii, má svůj původ. Ten důvod k tomuto dni byl naprosto jiný. Jedná se o rovnoprávnost žen, práva žen atd. Kdežto svátek matek je vyloženě církevní svátek. Církev slaví tento svátek už téměř jedno století. A měl svůj důvod úplně někde jinde. Nikoli v nějaké rovnoprávnosti a v právech žen, ale církev slaví celý květen jako tzv. mariánský měsíc. Známe mariánské bohoslužby. A ta druhá neděle v květnu má zdůraznit vztah mezi matkou a dítětem. Takže je to svátek tohoto vztahu, nikoli svátek žen. Takže pokud bychom došli k této záměně, tak bychom udělali skutečně hlubokou chybu.
A my jsme za doby totality, aspoň teda u nás doma, vždycky svátek matek slavili a nikdo nám v tom nebránil. Nevím, jak to bylo v organizacích SSM. Tam určitě si na tento svátek nevzpomněli.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bublanovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Bratský, poté bude mít slovo paní poslankyně Čurdová.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji. Já poslouchal rozpravu pečlivě a přece jen mně, zdá se, neuniklo, anebo možná uniklo, nebo jsem to přeslechl, ale pro jistotu bych chtěl, aby kolega Šenfeld vysvětlil… Prostě nejsou ani zvěrověsti a ani věrozvěrsti, a pokud tedy chápe ty dva muže tak jako my ostatní, tak aby si laskavě šel opravit to, co říkal, tady ke stenozáznamu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byla faktická poznámka pana poslance Petra Bratského. Nyní v obecné rozpravě pokračujeme. Vystoupí paní kolegyně Anna Čurdová.
***