(12.00 hodin)
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já, ačkoliv se budu také připojovat k návrhu na zamítnutí, doufám, že mi ctihodná Sněmovna umožní, abych mohla panu senátorovi Bursíkovi poděkovat. Jistě se ptáte proč. (Hlasy ze sálu.) Mejstříkovi - pardon, omlouvám se. Poděkovat, protože patrně díky němu vejdu do dějin, protože on mě zmiňuje v té zprávě předkládací a důvodové k tomuto zákonu tak, že jsem do zákona o státních svátcích propašovala Mezinárodní den žen. Já chci pouze říct, že jsem tam nic nepropašovala, protože tak jak tady se mnou budete asi všichni souhlasit, my v Poslanecké sněmovně o zákonech hlasujeme a i ve výborech o těchto zákonech hlasujeme. Já si spíš myslím, že by se tady pan senátor Mejstřík měl zamyslet nad tím, že pokud takovéto praktiky provozují oni v Senátu, tak by měl navrhnout zákon, který tento Senát zruší.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Čurdové. O slovo se přihlásil pan senátor Mejstřík. Učinil tak již před chvílí, já se mu omlouvám, že jsem jeho přihlášku nezaregistrovala přesně.
Senátor Martin Mejstřík: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, bude to asi složitější, nezaznamenal jsem si jména u těch jednotlivých výroků, ale pokusím se s nimi vyrovnat.
A začnu panem kolegou Cyrilem Svobodou, kterého si jinak vážím, ale to, co řekl, tak s tím velmi silně nesouhlasím. Ano, on zdůvodnil svůj návrh zamítnout tím, že když nezamítnete tento návrh, budeme se zde několik hodin bavit o právech žen, a jiný váš kolega zde řekl, že je třeba zvážit, zda tento návrh je společensky nutný, a vy se domníváte, že společensky nutný není, a proto to je nesmysl, a vyzýváte Senát, aby se zabýval podstatnějšími věcmi. My vám děkujeme, vážení kolegové, kolegyně, za vaše podněty, ale Senát se domnívá, že zrušení MDŽ a jeho nahrazení Svátkem matek je právě navýsost společensky důležité. Právě zde v této ženy. A váš smích v této Sněmovně jenom dokládá, že jedna z komor tuto věc ještě nepochopila. (Ohlas v sále.)
Senát ve své důvodové zprávě - a máte pravdu v tom, že se obšírněji zabývá MDŽ, Svátkem matek a těmi významnými dny méně - píše toto. Já vám to připomenu, vážené kolegyně a kolegové: "MDŽ je dnes slaven odborovými a ženskými organizacemi v různých zemích světa, např. ve Velké Británii či Indii. Nic proti tomu. Oficiálním svátkem však zůstává v Arménii, Ázerbájdžánu, Bělorusku, Bulharsku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Makedonii, Moldávii, Mongolsku, Tádžikistánu, Ukrajině, Uzbekistánu a Vietnamu." Mezi tyto země my se řadíme, dámy a pánové. "Po pádu totalitního režimu v Československu," pokračuji v důvodové zprávě, "bylo přirozeně od slavení MDŽ jako jednoho z typických symbolů starého režimu rychle upuštěno. Mezinárodní den žen byl však paradoxně vůbec poprvé v naší před- i polistopadové historii legislativně definován 15 let po pádu komunistického režimu." O tom zde hovořila moje předřečnice. "Mezinárodní den žen komunistický režim celých 40 let zneužíval ke glorifikaci sebe sama pod rouškou připomínky boje za ženská práva." To je z důvodové zprávy.
Dámy a pánové, nikdo z nás senátorů nemá nic, nebo se to odvažuji tvrdit, proti ženským právům, ale jde nám právě o to, abychom pochopili, na čem stavíme po roce 1989, na jakých základech, jestli budou komunistické nebo postkomunistické, anebo demokratické. Takže jestliže zde pan kolega Bublan zdůrazňoval, že Svátek matek je původně církevním svátkem, já se s ním nechci pouštět do debat, protože to není až tak podstatné, ale každopádně je pravda, že to je navýsost demokratický svátek a nikdo ze Senátu nenavrhuje zrušení MDŽ. My chceme pouze jeho vyřazení ze zákona. Bude-li si kdokoli z vás chtít připomínat MDŽ, ať si ho připomíná.
Ve své důvodové zprávě také říkáme, abych pokračoval: "Za komunistické hrůzovlády byly v politických procesech odsouzeny tisíce žen, desítky z nich zahynuly v komunistických věznicích a pracovních táborech. Byli to čeští komunisté, kteří si v od nacismu osvobozené Evropě dovolili popravit ženu, osobnost předválečného Československa, účastnici druhého odboje, vězněnou a mučenou nacisty, statečnou demokratku a bojovnici za práva žen dr. Miladu Horákovou. Již jen z piety ke všem ženám, které se staly oběťmi komunismu, nemůžeme připustit, aby Česká republika MDŽ oficiálně slavila jako významný den."
Dámy a pánové, abychom si připomněli, o jaké době hovořím a o jakých tradicích hovořím, o jaké ideologii, ke které se zde chcete přihlásit, tak vám přečtu jenom kratičký úryvek ze vzpomínek jedné z těch statečných žen, které vaši kolegové a kolegyně, vaši předchůdci, na které vy zde zejména navazujete, uvrhli do žaláře. Cituji. Cituji Dagmar Šimkovou, jednu z těch tisíců: "Ponižování ohyzdností patří mezi oblíbené hry referentů. Účelem je vypěstovat v člověku nenávist k sobě samému. Žena se musí stydět za své ženství, aby se stala bezpohlavní ohavou. Byla jsem u jednoho z těch nekonečných výslechů, kdy se referenti vystřídali, pojedli oběd a večeři, skončili službu a nastoupili noví. Stála jsem již mnoho hodin, nikdo si mě nevšímal, jako bych přestala existovat. Žádala jsem zahanbeně, abych mohla jít na záchod. Ale samozřejmě, hlaholí žoviálně referent, posaďte se, to jste měla už dávno říci, jaképak to je tajemství, tělesná potřeba se nemá zadržovat, že ano? Přicházejí další referenti z vedlejší kanceláře. Můj referent rozvíjí rozhovor dál. Styděla se jít na záchod. Povídám jí - za tělo se člověk stydět nemusí, že mám pravdu, soudruhu? A jakpak, periodu máte v pořádku? Rudnu, cítím, jak mi slzy ponížení stékají po tvářích. Co se červenáte - předstírají údiv referenti. To není hanba, ale příroda. V socialistické společnosti se nestydíme za věci přirozené, to je buržoazní přežitek, pravdaže, soudruhu? Znovu, a tentokráte už energicky, je žádám, aby mě odvedli na záchod. Hned, hned, hned to bude, jen si ještě pamatujete tohle? - rozvádějí do absurdna debatu, naschvál dělají, že zapomněli, proč k ní vůbec došlo. Po další hodině mě moje tělo přemohlo. Potřeba, která se nemá zadržovat, zaplavuje koberec."
Takže to je jeden z tisíců příběhů žen v komunistických žalářích, kam je vaši předchůdci uvrhli. Proto, pro tento důvod, nechceme slavit MDŽ, protože váš režim, vaši předchůdci, ti, ke kterým se odvoláváte, takto zacházeli s ženami.
Dámy a pánové, Senát Parlamentu České republiky je v současné době pravicovou komorou. Já žádám vás zde, zejména napravo od nás, abyste pochopili, o co nám jde, že jde navýsost o společenskou důležitost tohoto kroku. (Výkřiky v sále.) Mejstřík nemá koníček přesouvat státní svátky, není to luxusem. A já jsem rád, že Senát vyrovnání se s komunistickou minulostí a s přiznáním se k principům, na kterých chceme stavět, toto nebere jako luxus.
***