(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, čas určený pro jednání poslaneckého klubu KDU-ČSL uplynul, můžeme tedy pokračovat v projednávání sněmovního tisku 315, resp. hlasovat o předloženém návrhu na zamítnutí tohoto sněmovního tisku.
Pan místopředseda Zaorálek disponuje náhradní kartou číslo 10.
Jsem přesvědčena… Ano, s faktickou poznámkou pan poslanec Rath.
Poslanec David Rath: Děkuji. Dámy a pánové, paní předsedající, tady jsme čas od času a relativně velmi často školeni ze strany poslanců ODS o jednacím řádu Sněmovny. Já bych chtěl, aby zaznělo na stenozáznam, abyste se nám, paní předsedající, tady všem omluvila, protože jste porušila jednací řád a neměla jste vyhlásit pauzu přímo v průběhu hlasování. To je v rozporu s jednacím řádem.
(Potlesk z řad sociálních demokratů.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano, pane poslanče, já vaši výtku přijímám. Tímto se vám všem, dámy a pánové, omlouvám. Dodržovala jsem právo zvykové. Bývá obvyklé - a nestalo se to ani poprvé a nestalo se to, bohužel, ani naposledy - kdy v této situaci pro jednání poslaneckého klubu, přeje-li si to poslanecký klub, byla vyhlášena přestávka. Bohužel jsem jednací řád porušila bezpochyby i ve chvíli, kdy jsem vám dala slovo k vaší faktické poznámce, přičemž se vám, paní poslankyně a páni poslanci, omlouvám i za toto. Již to nikdy více v tomto případě neučiním.
(Potlesk pravé části sněmovny.)
Nyní zahajuji hlasování s pořadovým číslem 61, ve kterém rozhodneme o zamítnutí návrhu. Táži se vás, kdo souhlasí s tímto zamítnutím, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 171 poslankyň a poslanců pro návrh 86, proti 58. Tento návrh byl přijat.
Předpokládám, že opět bude probíhat kontrola výstupu našeho hlasování, resp. konfrontace s případnými omyly. Proto vás tedy všechny prosím o chvilku strpení.
Vypadá to, že výsledky hlasování byly přijaty a že jsou v pořádku. Končím tedy projednávání sněmovního tisku 315.
Další bod, kterým se budeme zabývat, je bod 27 našeho programu a je jím
27.
Návrh poslanců Robina Böhnische, Libora Ambrozka, Lubomíra Zaorálka,
Michala Haška, Petra Wolfa, Jana Látky a dalších na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise
skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 212/2006 Sb.
/sněmovní tisk 316/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 316/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů - pan poslanec Robin Böhnisch.
Než dám panu poslanci slovo, prosím vás všechny, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, abychom umožnili panu kolegovi Böhnischovi přednést svoji zprávu předkladatele v alespoň trochu odpovídající atmosféře. Já vám všem děkuji za pochopení.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Robin Böhnisch: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi ve stručnosti představit poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Do tohoto zákona se doplňuje nový paragraf, který stanovuje kvantitativní cíl České republiky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Tímto cílem se rozumí 50procentní redukce emisí k roku 2050 ve srovnání s rokem 2000. Abych návrh nějak konkrétněji kvantifikoval, uvádím, že v roce 2000 činily v České republice emise skleníkových plynů 144 milionů tun ekvivalentního oxidu uhličitého, v roce 2050 by tedy měly poklesnout na zhruba 72 milionů tun.
Předkladatelé jsou si samozřejmě vědomi existence národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice z roku 2004 a jeho cílů a předpokládanou zákonnou normu vnímají jako potvrzení mimořádné pozornosti, kterou Česká republika věnuje problematice emise skleníkových plynů a globální klimatické změny.
Česká republika je v produkci emisí oxidu uhličitého na jednoho obyvatele asi patnáctá na světě a i přes výrazný pokles produkce skleníkových plynů na začátku devadesátých let byla například v roce 2004 pátá v rámci evropské pětadvacítky. Pro zajímavost a srovnání: v roce 2005 vypustila Česká republika přes 82 milionů tun oxidu uhličitého, přičemž srovnatelně zalidněná Belgie 55 milionů tun a Maďarsko něco přes 25 milionů tun.
Při vědomí faktu, že Česká republika je významným emitentem skleníkových plynů na hlavu a naše ekonomika je energeticky mimořádně náročná, navrhuje skupina poslanců, za něž zde vystupuji, určit dlouhodobější rámec pro postupné snižování emisí, než je rok 2030 v národním programu. Výhled omezování produkce skleníkových plynů do roku 2050 by měl dát podnikatelské sféře jistotu pro investice do nízkouhlíkových technologií a vládě, popř. Parlamentu, pak napomoci v úvahách o poměrech jednotlivých zdrojů energie v energetickém mixu ve prospěch obnovitelných zdrojů a jádra.
Předkladatelé se inspirovali připravovanou britskou normou, která počítá se snížením emisí skleníkových plynů ve Spojeném království do roku 2050 o 60 %. Na přípravě tohoto předpisu se v Británii podíleli labouristé i konzervativci a podporu mu vyslovila i skupina 18 významných britských průmyslových společností. Jsme přesvědčeni, že jen společný postup v omezování produkce skleníkových plynů má smysl.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, omlouvám se za mimořádnou stručnost, ale jsem přesvědčen, že i když se zde možná v prvním čtení rozpoutá debata nad předloženou normou, jde o návrh, který by bylo vhodné velmi dobře prodiskutovat především na půdě výboru pro životní prostředí, event. výboru hospodářského. Proto si vás dovoluji požádat o propuštění návrhu do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení - pan poslanec Pavel Vanoušek. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Vanoušek: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, zástupce předkladatelů tady uvedl důvody, proč přistoupili k návrhu tohoto zákona, a uvedl i argumenty. A já necítím potřebu ty argumenty opakovat, protože se s nimi ztotožňuji.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že návrh zákona má i své slabiny. Ty spatřuji především v tom, že nebyla provedena důkladná analýza dopadů do hospodářství. Na druhou stranu, návrh zákona má významnou symbolickou hodnotu. Česká republika se přihlašuje k zemím, které jsou nositelkami aktivit v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, jako je například Velká Británie, což také bylo řečeno. V dalším bude třeba stanovit rámec snižování emisí v jednotlivých letech, ověřit reálnost navrženého cíle a zabudovat kontrolní mechanismy.
S ohledem na hodnotu návrhu právě v té oblasti, o které jsem hovořil, doporučuji, aby byl návrh postoupen do druhého čtení a s ohledem na hospodářské dopady byl přikázán nejen výboru pro životní prostředí, ale i hospodářskému.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, vážený pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám do ní žádnou písemnou přihlášku. Táži se tedy, zdali si někdo přeje se do této rozpravy na oblíbené téma přihlásit z místa. Ano, je tomu tak. Máte slovo, pane poslanče.
***