(15.10 hodin)
Poslanec Ladislav Mlčák: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, samozřejmě je to jeden dnes bych řekl z takových podstatných problémů - ekologie, skleníkové plyny. Říkám to ve zkratce. Každý napříč politickým spektrem v této Sněmovně, věřím tomu, že i občané České republiky si přejí, abychom žili v krásném, čistém, zdravém ovzduší, aby naše města, obce byly čisté, aby bylo dostatek zeleně, parků, aby doprava nebyla asi v takové kapacitě, ve které ji vidíme dnes, a samozřejmě to všechno přináší problém, globální oteplování naší planety, naší Země, nejenom České republiky.
Problémem se zabývá řada odborníků. Já vycházím z toho faktu, že patřím k těm, kteří chtějí žít v tom krásném ovzduší v České republice, ale považuji návrh tohoto zákona velice plytký, není dotažen, není prostě vyčísleno ani to, kolik vlastně ten dopad bude mít na naši společnost, zejména dopad i na obce, na města, resp. na kraje.
Pokud jsme se seznámili s některými stanovisky odborníků neziskových organizací apod., samozřejmě na tento problém ukazují, tak jako zpravodaj k tomuto sněmovnímu tisku 316. Takže tento návrh skutečně potřebuje dopracovat, potřebuje ještě širokou diskusi nad tímto zákonem a myslím si, že Poslanecká sněmovna jako taková, resp. ani výbor není úplně postaven k tomu, aby vlastně tento materiál, tuto předlohu dopracovával. I pokud jste četli stanovisko, resp. dopis Hnutí DUHA, kde vlastně říkají v tom jednom puntíku: Nemáme apriorní názor na to, zda navrhované číslo je správné. Tím je myšleno těch 50 % do roku 2050. Ale Poslanecká sněmovna by měla celkový cíl stanovit podle vědeckých poznatků.
Nevím, vážené kolegyně, vážení kolegové, jestli bude i výbor pro životní prostředí schopen v té lhůtě, resp. pokud se bude prodlužovat tato lhůta, na základě vědeckých poznatků konstatovat - ano, přijmeme tento zákon v tomto znění nebo v tom krátkém stručném znění, jak je předložen.
Takže já bych se omezil pouze na tyto skutečnosti a navrhuji tento zákon vrátit předkladatelům k dopracování.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji panu poslanci Mlčákovi. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Morava. Pan ministr si přeje přednést, resp. využít svého přednostního práva? Není tomu tak. Takže pane poslanče Moravo, máte slovo. (Poslanec Morava váhá.) Omlouvám se, tázala jsem se pana ministra, zdali si přeje využít svého přednostního práva. Sdělil mi, že nikoliv. Prosím pány.
Poslanec Jan Morava: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já nechci v žádném případě snižovat význam ochrany životního prostředí, ale toto, co navrhují předkladatelé, není správná cesta. Kolik to bude opravdu stát, kolik zaplatí firmy, jak se to promítne do vývoje mezd jejich zaměstnavatelů, do možnosti investovat do jiného rozvoje technologií.
V naší minulosti se už odehrávalo leccos. Minulý režim zavedl pětiletky, někdy se plnily na 120 %, někdy se neplnily vůbec a pak se o tom nesmělo mluvit. Ekonomové však dobře věděli od začátku, že je to blbost a že snad nic horšího vymyslet nelze. Spletli se. Lze. Padesátiletku. Toto je jasný návrh na zavedení padesátiletky. Proto nemohu tento návrh podpořit a podpořím buď vrácení k dopracování, nebo pokud padne, tak budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám. A nyní má slovo ministr životního prostředí a místopředseda vlády pan Martin Bursík.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu stručný, protože si myslím, že toto téma a způsob jeho zapracování do novely zákona 695/2004, o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, si zaslouží skutečně to téma věcně, bez emocí rozebrat.
Předkládaný materiál navrhuje, abychom doplnili cíl na snížení emisí skleníkových plynů, a to do roku 2050 o 50 % ve srovnání s rokem 2000. Dále navrhuje ustanovení, které se týká přípravy národního alokačního plánu, a to tak, že celkové množství povolenek, které bude vydané pro to dané obchodovací období, musí být v každém následujícím návrhu alokačního plánu sníženo oproti předcházejícímu návrhu NAP, národního alokačního plánu, a to tak, aby bylo postupně dosaženo cíle 50 % redukce emisí. A dále pak stanoví, že vláda může schválit pouze takový národní alokační plán, který je v souladu s výše uvedeným.
Dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem Ministerstva životního prostředí a také se stanoviskem vlády ČR a vyjádřil se k tomu návrhu jménem vlády.
Jakkoli ministerstvo považuje za správné zabývat se problematikou změn klimatu a souvisejícími legislativními opatřeními, tak nemůžeme s předloženým návrhem zákona souhlasit. A stejně tak vláda svým usnesením z 22. října 2007 číslo 1177 přijala stanovisko, kterým vyslovuje s tímto návrhem nesouhlas, a odtud bude pramenit mé doporučení jménem vlády, aby Poslanecká sněmovna zamítla tento návrh.
A teď zdůvodnění. Zákon, který navrhujete novelizovat, obecně upravuje zejména povinnosti občanů, případně dalších subjektů, a vymezuje kompetence orgánů veřejné moci. Stanovit České republice povinnost zákonem je v českém právu velice neobvyklé. Není jasné, kdo za Českou republiku má stanovený cíl plnit, ani jakou formou. K této povinnosti není stanovena sankce za její nedodržení. Navrhovaná právní úprava by tedy podle našeho názoru neměla být materií, která je upravována zákonem, ale v souladu s ustanovením § 34 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší vládou. A tímto způsobem jsou již v současné době vládou stanoveny cíle v národním programu na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice a tam jsou stanoveny redukční cíle do roku 2030, což je usnesení vlády z 3. března 2004 číslo 187.
Vláda považuje návrh na stanovení redukčního cíle pro rok 2050 v současné době za předčasný, nehledě na to, že navržená právní změna zákona představuje pouze blanketní normu, která je zjevně nepodložená rozborem dopadu na ekonomický vývoj ani rozborem reálnosti opatření, kterým by měla být naplněna.
Tady je na místě, abych upozornil, že Velká Británie, která je podle předkladatelů brána za vzor navrhované úpravy a která vyzývá k zakotvení cílů států snížit emise skleníkových plynů v legislativě, má jiný právní systém než Česká republika. V České republice jsou politická rozhodnutí zakotvována nikoliv v zákonech, ale v dokumentech vlády a zákony obsahují již konkrétní potřebná legislativní opatření. S ohledem na to navrhuje Ministerstvo životního prostředí postupovat ve věci stanovení cíle ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s právním systémem České republiky a nestanovit cíl v zákoně, ale ponechat na vládě, aby po dostatečné veřejné diskusi na toto téma určila cíl České republiky v otázce redukce emisí svým usnesením.
***