(10.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Čili v tomto směru já to považuji za nedostatek a myslím si, že je vhodné tento nedostatek napravit, o což se pokoušíme tímto návrhem.
Druhá věc. Pan ministr Nečas hovořil o tom, že jsou nepochybně demokratické státy, jako jsou USA a Spolkové republika Německo, kde se referenda nekonají. Ano, nekonají se na celostátní, to je federální úrovni. A v takovýchto velkých státech skutečně konat referendum na federální úrovni by bylo z řady ohledů velmi obtížné, proto tam referenda na celostátní úrovni nejsou. Ale pan ministr Nečas nepochybně ví, že v jednotlivých spolkových zemích či v jednotlivých státech USA se referenda konají velmi často. Například v Kalifornii, protože neměli potřebné zábrany, tak prostřednictvím referend došlo ke zhroucení kalifornských financí. Čili tyto momenty samozřejmě existují. Demokracie má své pozitivní, má své negativní stránky, politici nerozhodují vždycky rozumně, takže tyto věci samozřejmě patří do normální politické historie, ale nejsou dostatečným důvodem k tomu, abychom odmítli určitý ústavní institut.
Chci také připomenout, abychom se podívali za hranice - v Bavorsku, ve Svobodném státu Bavorsko, referendum je součástí bavorské ústavy a referenda se tam konají. A dokonce nedávno odstoupivší dlouhodobý bavorský premiér a předseda CSU, svého času jsem ho tady při jednom našem neúspěšném návrhu ústavního zákona o referendu také citoval, se dovolával potřeby referenda proto, aby se upevnilo spojení politické reprezentace s občany, které v moderní demokracii z řady důvodů je oslabeno. Takže tyto momenty je třeba brát také v úvahu.
Na úrovni menších federálních států srovnatelných s Českou republikou, jako je Rakousko nebo Švýcarsko - ale Švýcarsko je natolik zvláštní případ, že se jej nechci dovolávat, víte, že švýcarská zkušenost je v tomto směru opravdu nepřenosná. Ale pokud jde o Rakousko, asi bychom se s ním srovnávat mohli, a referendum je v ústavě poměrně široce zakotveno, ať už je to referendum závazné nebo je to referendum konzultativní. A používá se.
Takže myslím, že i tyto momenty je třeba brát v úvahu, když se zamýšlíme nad tím, proč předpokládaný ústavní institut se dosud součástí ústavního pořádku nestal. A pak, vážení kolegové, v politice jsou věci, které se dají měnit poměrně rychle. - Pan kolega Svoboda má krásná záda, ale musím přiznat, že se radši dívám na paní kolegyni Jacques. - Takže jsou určité věci, které se mění častěji, a jsou určité věci, které pokud se, řekl bych, vloží do základů fungování politiky, tak trvají velmi dlouho. A tady si musíme připomenout začátky polistopadového vývoje a toho, co současná hlavní vládní strana vložila do těchto základů. Totiž odmítnutí referenda o základní otázce existence státu. Občané Československé republiky, tehdy Československé republiky, byli zbaveni možnosti vyslovit se, zda si přejí zachovat společný stát, nebo nikoli. Nechci se teď vyslovovat k otázce, zda bylo dobře, že jsme se rozdělili, nebo ne, to je jiný problém. Ale základní problém je, že v základní otázce existence státu občané možnost ústavním zákonem předpokládanou nedostali.
A vážení kolegové, jsou tu i někteří, kteří byli u zrodu Ústavy České republiky, mám na mysli tu ústavu, o jejímž doplnění dnes jednáme. Do ústavy byl zakotven dvoukomorový Parlament, ale dvoukomorový Parlament se po vzniku republiky neuskutečnil. Nebyly volby do Senátu. Česká republika nebo česká společnost, občané České republiky, se bez Senátu obešli tři a půl roku. Jak je chcete přesvědčovat, že je Senát k něčemu potřeba, když tři a půl roku v obtížných situacích po vzniku České republiky Senát nefungoval, jeho funkce si přisvojila Poslanecká sněmovna a Česká republika žila? Občané žádné zvláštní problémy z toho, že Senát nemají, nepociťovali? To jsou také věci, které jsou uloženy do základů fungování našeho politického ústavního systému a jsou u kořene toho, proč se opět prohloubila ona propast, nebo onen příkop mezi občany a politickou reprezentací. A každý průzkum veřejného mínění, ať už si o něm myslíme cokoli, ať už mu dáváme jakoukoli validitu, konstatuje jednu věc, která je také příznačná pro stav politické demokracie obecně - že to je nedůvěra občanů vůči politikům.
Pokus tuto nedůvěru aspoň určitým způsobem překonat, k tomu slouží právě referendum. A tady bych se dovolával právě i pana ministra Svobody, který se v minulé vládě podílel na ústavním zákoně, kterým referendum minulá vláda do Poslanecké sněmovny předložila. A teď bych se dovolával poslanců Strany zelených, protože paní poslankyně Jacques se vyjádřila, že náš návrh ústavního zákona se poslancům Strany zelených nebo jí osobně nelíbí - to z toho vyjádření mi nebylo úplně jasné - a že oni dají lepší návrh. Ale zatím ten lepší návrh postrádám. Čili možná že by bylo dobře aspoň tedy, když není dokonalý návrh, zlepšit ten návrh, který je, protože za jistých okolností si myslím, že je lepší něco než nic. Maximalismus v politice, jak známo, se nevyplácí.
Takže vážení kolegové, už ve svém odůvodnění návrhu na vrácení do druhého čtení jsem upozornil, že i v hlavní vládní straně se objevují požadavky pro referendum, čili měli bychom těmto požadavkům dát ústavní možnost se realizovat. Upozornil jsem na sílící požadavky v řadách starostů na referendum o možnosti přihlásit se ke konání olympijských her nebo ne, protože i to je věc, která se nepochybně týká občanů této země, nesouvisí s jejich bezpečností, s financemi ano, ale ne způsobem, že by se k tomu občané nemohli vyjádřit. Čili pokusme se tedy přece jenom přispět k tomu, aby odcizení mezi občany a jejich politickou reprezentací se mohlo překonávat.
A já souhlasím s panem ministrem Nečasem v jedné věci, že ne vždycky je důležité to referendum konat a že jsou státy, které referendum nekonají a nepochybně jsou demokratické. Ale řekl jsem, že v těchto státech většinou možnost referenda jako ústavní možnost existuje. A i tady, kdybychom přijali ústavní zákon o referendu, tak by to mělo v každém případě aspoň ten význam - symbolický, ale symbolika v politice je důležitá - že by občané věděli, že tato možnost existuje. Jestli bude použita, nebo ne, to už je druhá věc. Ale byla by tu ústavní možnost a to je něco, co ústava předpokládá, a my bychom to naplnit měli.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní vystoupí pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, poté pan poslanec Rath.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já budu stručný, ale přece jen musím zčásti reagovat. A myslím si, že věcně a slušně, bez jakékoli invektivy. Ale jedné věci přece jen nerozumím v projevu pana kolegy Nečase. To je totiž jeho vystoupení, které se týkalo tohoto zákona.
***