(10.30 hodin)
(pokračuje Rath)
Ale to je přece konec demokracie! A my si přece přejeme demokracii snad prohlubovat, kombinovat, zlepšovat. Já mám takový nepříjemný pocit, že největší míru demokracie jsme měli pár let po roce 1989. Od té doby vidím neustále snahu různých vlád, jak si pomaličku spíše šroubky práv a svobod utahovat.
A velmi strašně mě mrzí, že institut, který může českou demokracii ještě víc zakotvit, prohloubit, tedy institut obecného referenda, je touto vládou tak zásadním způsobem odmítán a že z něj máte strach. Já mám takový pocit - vy se lidí bojíte? Proč se bojíte toho, že lidé mají projevit názor a vy byste se tím názorem měli řídit? Víte, dámy a pánové, já jsem tady jednou použil slovo nebo sousloví vrchnostenská demokracie. Ano, mně tato vláda přijde jako téměř ryzí příklad vrchnostenské demokracie. Prostě, milí voliči, jednou za čtyři roky máte právo rozhodnout, jestli chcete modré nebo růžové nebo oranžové nebo černé nebo zelené, a pak musíte čtyři roky mlčet k tomu, co ti či oni dělají. Tento způsob vrchnostenské demokracie mně osobně se nelíbí a myslím, že se nelíbí i drtivé většině českých spoluobčanů.
Já bych teď rád na vás apeloval všechny, abyste zapomněli, v jakém táboře sedíte, a spíše udělali krok, který českou demokracii posílí, prohloubí a zlepší. Od toho jsme tady, od toho jsme přísahali na Ústavu ČR. Dámy a pánové, vzpomeňte si teď při hlasování na svoji přísahu a zkuste zapomenout na diktát svých stranických sekretariátů, které by byly nejraději, kdyby rozhodovaly o všem a nás měly jenom na dálkové ovládání.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Nejen panu poslanci Rathovi, ale i dalším chci oznámit, že hlasování, které se uskuteční, pane poslanče Rathe, nebude o tomto zákonu, ale na návrh pana poslance Jičínského o vrácení do druhého čtení. A tady za sebe vám slibuji, že budu hlasovat pro.
Viděl jsem prvně pana ministra Kalouska, potom pana ministra Nečase.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Promiňte, jenom drobnou připomínku. Jenom pro pořádek a spíše pro veřejnost, neboť z lavic sociálně demokratických poslanců často padá věta: diktát či rozhodování stranických sekretariátů. Nedávno to použil pan poslanec Urban, nyní pan poslanec Rath.
Rád bych řekl, že v každé demokratické straně, a v mé nesporně ano a vím, že i v jiných, stranické sekretariáty jsou zodpovědné za to, aby materiály byly namnoženy, organizace běžela, místnosti vyvětrané a nálada dostatečně příjemná. V demokratických politických stranách rozhodují v rámci stran demokraticky volené stranické orgány, nikoliv stranické sekretariáty. V nedemokratických stranách je to samozřejmě jinak. (Potlesk poslanců vládní koalice.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pan ministr a místopředseda vlády Petr Nečas. (Hlásí se posl. Orgoníková.) S faktickou poznámkou? (Ano.) Prosím.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážení páni místopředsedové - všichni samozřejmě, ale i vy, pane Kasale, který vedete teď Sněmovnu, já bych chtěla říci, že by bylo dobré, kdybychom si tady všichni vyměnili, jak pracují sekretariáty, udělali si takou rešerši, abychom se tady nedostávali do problémů, že se tady budeme pořád opakovat. Bylo by dobré, kdyby předsedové stran, předsedové krajských výkonných výborů, předsedové okresních výkonných výborů nebo oblastí atd. zde dali přehled o tom, jak fungují jejich sekretariáty. Myslím si, že by to bylo dobré, a také bychom věděli, která strana je velká a která patří jenom do výtahu! Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Orgoníkové. Pořadí přihlášených: místopředseda vlády Petr Nečas, pan poslanec Jičínský, pan místopředseda Filip.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat panu poslanci Rathovi za jeho objasnění politické pozice, která je nám známa, je to legitimní politické stanovisko legitimní politické strany jménem Česká strana sociálně demokratická. To, v čem se lišíme, je, že my připouštíme, že někdo má právo na tento názor, a nebereme mu ho. Nepovažujeme ho za lepšího nebo horšího demokrata proto, že má tento názor. To, v čem se lišíme, je naopak, že představitelé sociální demokracie neuznávají legitimitu jiného názoru zrovna tak demokratického, zrovna tak oprávněného, a označují ho za něco, co je nepřípustné, co je špatné, jinými slovy nedemokraticky připouštějí, že pouze jejich jediný názor je správný.
Myslím si, že i rozhlédnutí se po vyspělých západních státech ukazuje, že jsou státy, kde se bezpochyby referendum používá, používá se poměrně hodně a často, a jsou to stabilní a dobré demokracie. Ale zrovna tak jsou vyspělé demokratické státy s dlouholetou demokratickou tradicí, kde se referendum nepoužívá prakticky vůbec, anebo dokonce nikdy nebylo použito! Na federální úrovni ve Spojených státech amerických, v demokracii, která tady funguje od konce 18. století, referendum nebylo nikdy použito. Jsou snad Spojené státy proto méně demokratické než země, které referendum používají? V sousední Spolkové republice Německo referendum není používáno. Dokonce bych řekl, že jejich ústavní systém je nastaven tak, aby se mu vyhnul, aby ho v podstatě znemožnil, protože mj. referendem bylo naposled v Německu schvalováno spojení funkce říšského kancléře a říšského prezidenta do jedné funkce říšského vůdce. To bylo poslední referendum v Německu. Je snad Německo méně demokratické než třeba Švýcarsko nebo sousední Rakousko, které referendum používá? Domnívám se, že nikoliv.
Čili jsou tady demokratické země, které ve svém systému referendum mají, a demokratické země, které ve svém systému referendum nemají. Jsou tady demokratické země s dlouhou demokratickou tradicí, jako je Velká Británie, kde referendum bylo použito jenom jednou jedinkrát. A velká Británie je od 19. století fungující parlamentní demokracií. Je snad Velká Británie, Spojené státy a Německo horší demokracií, než jsou ty státy, které referendum používají? Odpověď je nikoliv.
Prostě připusťme, že jsou tady rozdílné názory, jako demokraté je prosím vzájemně respektujme a neobviňujme se z toho, že jedni, kteří jsou pro referenda, jsou populisté a nezodpovědní politici, kteří se chtějí vyhýbat zodpovědnosti, to je prostě neoprávněné klišé, a zrovna tak se neobviňujme, že ti, kteří nejsou pro obecné referendum prostě proto, že mají jiný názor, legitimní názor, že jsou představitelé arogance, vrchnostenské politiky apod. Není tomu tak! Prostě připusťme, že jsou tady dva konzistentní názory, které mají právo existovat vedle sebe a ucházet se o podporu voličů. Je tady konzistentní názor, který tady reprezentoval poměrně kultivovaně pan poslanec Rath, méně kultivovaně pan místopředseda Zaorálek, a je tady legitimní názor, který doufám kultivovaně tady reprezentuji já, který není pro obecné referendum.
Přičemž já chci zdůraznit jednu věc. I ti z nás, kteří nejsou zastánci obecného referenda, neodmítají institut referenda jako takový navždy. My tvrdíme ano, referendum může být, referendum má být používáno velmi výjimečně v závažných otázkách a má být spouštěno ad hoc na základě ústavního zákona přijatého oběma komorami Parlamentu. Čili dokonce i ti z nás, kteří nejsou pro obecné referendum, nejsou proti referendu.
***