(10.20 hodin)
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, k tomu, co říká pan místopředseda Sněmovny Luboš Zaorálek, je třeba říci, že naopak vláda projevuje odvahu. Přesně opačně to je. Projevuje odvahu, protože ponese tato politická reprezentace plnou odpovědnost za rozhodnutí. Já jsem zde řekl, že v té klíčové otázce, která se týká radarové základny, se nemáme my poslanci a senátoři schovávat za obecnou vůli lidu, protože tato otázka se netýká suverenity české země v tom smyslu, že bychom suverenitu nějakým podstatným způsobem ztráceli.
Neplatí tu již ta teze, o které pan místopředseda Sněmovny Zaorálek mluví, že jakákoliv otázka suverenity je předmětem referenda. Jsme členy Rady Evropy. V životě jsme o tom nediskutovali, že je to problém referenda, a přesto Evropský soudní dvůr pro lidská práva svým rozhodnutím zavazuje Českou republiku a může uložit satisfakci zaplatit náhradu škody, tudíž prolomuje suverenitu našeho státu. K této instituci, k Radě Evropy, jsme vstoupili bez referenda. Jsme členy Organizace spojených národů. Může být uložena sankce a můžeme i my se povinně k těmto sankcím zavázat, protože to rozhodne Rada bezpečnosti, a v životě se o této otázce nerozhodovalo v referendu.
Neříkejme si, že vstup do jakékoliv mezinárodní organizace je otázka pro referendum. Proto referendum má být vždy k jasně danému cíli, k jasně položené otázce, která se týká něčeho naprosto bytostného, naprosto zásadního. A to byl vstup do Evropské unie.
Podle mého názoru náš systém je demokratický, nemůžeme říci, že systém, který nemá referendum, je nedemokratický nebo demokratický, ale náš systém je založen na fungující parlamentní demokracii s plnou odpovědností a - důležité - obou komor Parlamentu. Proto není pravda, že vláda ovládá všechno, protože vláda bude potřebovat ke každému rozhodnutí souhlas obou komor Parlamentu. Nemůžeme tvrdit, že vláda bude mít vždy většinu v obou komorách Parlamentu. Nejde tedy o projev arogance, ale o projev odpovědnosti.
Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek, potom pan poslanec Rath.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kolegové, Al Gore napsal nyní novou knihu. Ta už není o klimatických změnách, ona se týká některých otázek demokracie. Píše v ní o tom, že nezbezpečí demokracií dnes je to, že máme média a PR agentury. Ty jsou schopny velice úspěšně hypnotizovat a narkotizovat voliče a publikum. Mluví o tom, že největší nebezpečí je vytvářet pasivní obyvatele, pasivní občany. To je přesně ta křižovatka. Vy můžete, pokud máte nějakou zásadní otázku, buď vyhlásit referendum, informovat občany, předložit argumenty a chtít, aby se účastnili debaty, na které rozhodnou, nebo můžete najmout PR agenturu, to je druhá možnost, jak vy říkáte, že odvážně riskujete, pane ministře, uvolnit prostředky a miliony z rozpočtu a prostě ty lidi trošku zblbnout. To je vaše odvaha! (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: S faktickou poznámkou Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl položit panu místopředsedovi Zaorálkovi jednu otázku. Měl jste zde velice působivý projev. Jen se vás chci zeptat - nebojíte se, že v případě referenda a PR agentury zhypnotizují a zblbnou obyvatele a oni budou hlasovat v referendu nějak úplně špatně?
Místopředseda PSP Jan Kasal: O slovo se přihlásil vyzvaný místopředseda Sněmovny Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Samozřejmě že se toho bojím, pane poslanče. Řeknu vám, jaká je cesta. Cesta, jak ponechat politikům ještě nějakou váhu a nenechat to všechno prostě na agenturách a těch kejklířích, jak tomu říká jedna kniha, takových těch manipulátorech médii, těch, kteří jsou schopni ovládat mediální prostor, tak cesta je, že vláda nebude najímat nějaké speciální zmocněnce pro tuto práci, nebude najímat právě ty mediální agentury a budou to sami politici, kteří do těch debat půjdou. Budou to ti, kteří jsou k tomu zvoleni lidmi, a nebudou z této debaty vycouvávat.
Není to jednoduché, na toto odpovědět a toto zvládnout, ale to první je, že politici nesmějí selhat ve své roli sami vystupovat, sami mluvit, sami to hájit. Já jsem u této vlády svědkem toho, že vy si toto pole vyklizujete. Z toho odcházíte. Ve věci radaru nastrkujete místo sebe paňáce a figury, místo abyste se těch zápasů účastnili sami. Vy těm médiím vytváříte prostor.
Místopředseda PSP Jan Kasal: S faktickou poznámkou opět pan poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Možná by bylo dobré pro osvěžení paměti se podívat do minulých státních rozpočtů, kolik tam bylo peněz na vládní kampaně pro různé PR agentury.
Místopředseda PSP Jan Kasal: O slovo se přihlásil pan poslanec David Rath s řádnou přihláškou, byť z místa.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, myslím, že je potřeba, abychom se trošku zamysleli nad tím, co je podstatou tohoto návrhu. Zjednodušeně řečeno - podstatou tohoto návrhu je dát lidem možnost, aby se mezi volbami dohodli, formulovali nějakou otázku a vyvolali k této otázce referendum. Tedy dáváme tím lidem v České republice možnost, aby se aktivně sami zapojovali do politiky. Vtahujeme je tímto návrhem zákona do spolurozhodování, a tedy i spoluodpovědnosti za to, jak se řeší důležité problémy v České republice. A prosím vás, to může být, tyto otázky, které si lidé mohou sami formulovat a sami o nich zkusit vyvolat referendum, když uspějí, referendum i udělat. Mohou být příjemné či nepříjemné čas od času pro jakoukoli vládu, pro jakoukoli politickou reprezentací. Čili by to nemělo být věcí pravolevého vidění, ale věcí toho a hlasování o tom, zda si myslím, že občané České republiky jsou svéprávní a zda občané České republiky mají být víc intenzivněji zapojeni, zataženi do každodenního rozhodování o důležitých věcech našeho života. O tom je tento zákon.
Na jednu stranu si stěžujeme jako politici, že vzrůstá pasivita ve společnosti. Na jednu stranu si stěžujeme, že chodí málo lidí volit Senát, že chodí málo lidí třeba k volbám do krajů. Máme pocit, že ti lidé necítí potřebu. Ano, oni necítí potřebu, protože mnohdy nevidí smysl existence Senátu. Proto tam nejdou. Nám se prostě nepodařilo je přesvědčit o smyslu některých institucí, byť smysl mají a jsou třeba i velmi důležité jako například kraje.
Nicméně zde, kde máme možnost se zeptat lidí, dejte otázku, která vás zajímá, získejte pro tu otázku podporu mezi ostatními lidmi, a když získá dostatečně velkou podporu, tak o ní můžete rozhodnou a my politici tím vaším rozhodnutím budeme vázáni, protože samozřejmě všechna politická moc v demokratické zemi se opírá o vůli většiny lidí. A tady z mně naprosto nejasného důvodu někdo se tomu brání, bojí se toho.
Pokud bychom toto aplikovali i na zdejší parlament nebo i parlamenty všech demokratických zemí, tak musíme říci - tak je zrušme. Nebylo by lépe tedy udělat jakousi radu moudrých, tedy jakousi supervládu, která by byla složena jen z těch nejelitnějších mozků, nejvzdělanějších lidí, a nepotřebovala by se vůbec ptát názoru běžných lidí, normálních občanů, a rozhodovala by jaksi expertně shůry, jak se řídí některé velké firmy?
***