(11.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Nicméně si myslím, že ta povaha návrhů, které předkládaly ostatní země, byla zásadně jiná než návrh, se kterým přišla do této závěrečné rozpravy Česká republika. Já si myslím, že ty návrhy a i to, co se nakonec, řekněme, splnilo Italům, Polákům, že jsou věci, které mají určitou logiku. Prostě dá se pochopit, že pokud prostě Italové ztráceli nejvíce, tak si nakonec mohli vybojovat jednoho europoslance navíc. Dá se pochopit, že Polsko, které vlastně bylo nespokojeno s tou cestou od smluv z Nice řekněme a které mělo prostě pocit, že ztrácí v tom novém systému, tak se hledaly způsoby, jak ty ztráty kompenzovat. To jsou věci, které podle mne jsou přijímány s určitým porozuměním, protože to je v té logice, že země, která se cítí poškozena, tak se snaží docílit určité náhrady. To si myslím ale není povaha toho českého návrhu, se kterým jste šli do té debaty vy.
Podle mne návrh, který předložila Česká republika, podle mne jím jednak porušila to, co už bylo dohodnuto v červnu, přišla s návrhem, který vlastně nerespektoval míru dohody, která byla nad fungováním institucí Evropské unie dosažena v červnu. A podle mne ten nejdůležitější fakt je, že vy jste nepřišli s něčím, co by bylo zájmem České republiky a snahou něco kompenzovat, ale vy jste přišli s návrhem, který šel vlastně proti tomu způsobu, jak Evropská unie dnes funguje. Byl to vlastně jakýsi pokus destruovat ten systém. A to je důvod, proč ten váš návrh také nebyl nikým přijat. Já úplně nechápu, jaký má smysl přijít takto na jednání, nebýt s nikým dohodnut, předložit návrh, který vlastně všichni odmítnou, který dokonce odmítnou i euroskeptičtí Britové, a tvrdit, že to celé mělo nějaký smysl.
Chápete? Vy jste evidentně zaskočili ostatní členy pokusem vlastně snížit význam Evropské komise a nenašli jste pro tento návrh žádného spojence. Je to podle mne postup nesrozumitelný, nepřipravený, mimo realitu a mimo rámec té debaty a fázi, ve které se ta debata nachází. To mi připadá, že je samozřejmě vadné zásadně, a je to podle mne v rozporu s tím, jak si představuji, že by se Česká republika na podobných summitech měla chovat. Ne proto, že by snad neměla být kritická nebo by třeba neměla mít i zajímavé, překvapivé návrhy, ale prostě že ta věc musí mít určitou logiku, že v ní musíte najít nějaké spojence a že musíte i před nimi prokázat, že ten krok má smysl. Vám se toto prostě evidentně nepodařilo. Proto tvrdím, že to byl chybný krok, a vy byste z toho měli vyvodit nějaké poučení, že takhle se prostě nemá smysl do budoucna pohybovat, že tím nezískáme nikoho a nic konkrétního.
K tomu problému té další ratifikace. Já z toho, co jsem tady řekl už, že ta smlouva vlastně… Ona nenahrazuje ty dosavadní smlouvy, ona je spíše doplňuje. Z toho plyne, že jsme trochu v jiné situaci, než jsme byli v případě ústavní smlouvy. Myslím si, že se v tomto případě rozhodně už nedá mluvit o nějakém ústavním rozhodnutí. Nejenom že vypadl ten název, ale že rozhodně tímto dokumentem není nijak zpochybňována nebo snižována suverenita České republiky a že vlastně nejsou logické důvody, proč předkládat podobnou úpravu veřejnosti. Protože se nejedná o tak zásadní zásah do suverenity… nebo nejedná se o zásah do suverenity České republiky, nejedná se prostě o něco, co by bylo tak zásadní změnou, že by bylo třeba znovu opakovat to referendum, které se tady už jednou konalo k těm minulým smlouvám. Protože k těm smlouvám, když jsme vstupovali do Evropské unie, jsme už opravdu jedno referendum konali a lidé se poměrně jasně k nim postavili. Nedovedu si představit, že při každé dílčí změně by se znovu pořádalo referendum. Proto si myslím, že to je určitý argument, proč se spokojit s ratifikací Parlamentem.
Na druhé straně mi principiálně vadí, že toto máme rozhodovat pouze my politici sami. Přál bych si, aby tak jak nám velí ústava, jsme v České republice měli obecný zákon o referendu, jehož součástí by bylo to, co vždycky tady navrhujeme, že například 200 000 lidí formou petice požádá o to, aby se k nějaké otázce mohli vyjádřit. A pak bychom to nemuseli být pouze my politici, kteří říkáme k tomuhle uděláme referendum, protože tam je vždy podezření, že to může být účelové rozhodnutí. Prostě přál bych si, abychom konečně tady přijali obecný zákon o referendu, kde bychom tu odpovědnost a to rozhodování, k čemu referendum ano a k čemu ne, poskytli také veřejnosti a lidem. V této chvíli ve Sněmovně máme jeden obecný zákon k referendu, který se tu projednává, takže pokud se například i v ostatních stranách, i v Občanské demokratické straně, ozývají hlasy po referendu, tak prostě podpořte tento obecný zákon o referendu a dejme možnost lidem, aby řekli, jestli chtějí například referendum k radarové základně Spojených států nebo jestli chtějí referendum k reformní smlouvě nebo jestli chtějí oboje. Ale prostě dejme příležitost lidem. Já už vůbec nechápu, jak bychom si dneska mohli dovolit volat po referendu k reformní smlouvě a zároveň tvrdit, když se občané ozývají, že chtějí referendum k radarové základně, že to prostě ne. A já tvrdím, že nám nepřísluší to rozhodovat. To je věc, do které by veřejnost měla mít právo mluvit. Takže říkám, pokud někdo se zabývá myšlenkou na referendum, schvalme obecný zákon o referendu a dejme možnost veřejnosti se k tomu vyjádřit. To by byl podle mne nejpřirozenější a nejlepší možný postup. Jinak bych dokázal podpořit to, že tato reformní smlouva by mohla být schvalována i Parlamentem.
A přál bych si také, aby současná vláda učinila co nejvíce pro to, aby tuto ratifikaci co nejrychleji nebo včas připravila. Myslím si, že to je důležité proto, že Česká republika se chystá být předsednickou zemí Evropské unie, a je určitě velmi důležité, jak budeme zvládat celý tento proces a jak prostě ukážeme, že v současné době jsme vnímaví a citliví k tomu, co jsou hlavní úkoly Evropské unie. Určitě zvládnutí této reformy, institucionální reformy, je jeden z hlavních úkolů, před kterými Evropská unie stojí a které potřebuje dokončit. Už tak ta zdržení jsou dost velká a bylo by dobré se dobrat konečného výsledku. Tady souhlasím s panem premiérem, že by se nám rozvázaly ruce k tomu, abychom se věnovali dalším věcem, jako je Lisabonská agenda a vážné otázky, které se týkají třeba právě bezpečnosti a podobně. Myslím si, že tady souhlasím s tím, že institucionální reforma není to, co by veřejnost nejvíce vzrušovalo, a že bych si přál, aby se tento proces co nejrychleji dokončil a mohli jsme se věnovat konkrétnějším věcem. Bude to také podle mne, to, jak toto zvládneme dneska, výrazně vytvářet věrohodnost České republiky jako země, která se připravuje na své předsednictví. A přál bych si, abychom tu důvěru v Českou republiku v této věci posilovali.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane místopředsedo. Dovoluji si vás zdvořile požádat, bylo-li by to třeba, abyste byl tak laskav a ujal se eventuální funkce zpravodaje. Bývá zvykem, že tímto je první řečník.
S faktickou poznámkou se přihlásil předseda vlády. Máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já mám dvě krátké poznámky. Ta první souvisí s tím, že já jsem nepodal informaci o velkém bloku, který byl součástí té neformální Evropské rady, a to je zasedání ministrů zahraničí k zahraničněpolitickým otázkám. Možná si to zaslouží také svoji diskusi.
A druhá poznámka. Já odmítám to nařčení, že jsme tam jeli nepřipraveni, něco jsme vystřelili, něco jsme si vymysleli. Jsou dvě věci nebo tři věci. Jedna je mandát, druhá je strategie a třetí je taktika prosazení. My jsme velmi dobře věděli, co děláme, a dlouhodobě na IGC jsme to uskutečňovali. Já si myslím, že pokud by tam nebyla minimálně v protokolu ta zmínka o vážném zájmu Komise o toto rozhodnutí Rady, tak by oboustranná flexibilita, přestože to je jenom deklaratorní, byla pouhým snem. To znamená podařilo se nám přesně podle taktiky dosáhnout toho, co jsme chtěli, a ani není pravda, že s tím ostatní státy nesouhlasily. Pouze to už na té Evropské radě nijak nevyjadřovaly. Dokázal bych vyjmenovat státy, které naopak ten náš návrh podporovaly.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
***