(11.20 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Ten druhý názor je spíš názor německý a dalších zemí, a já bych řekl většiny zemí, a to je evropského prezidenta nebo prezidenta Evropské rady a vysokého představitele i z důvodu legitimity a mandátu stanovovat až společně se sestavováním komisařů a nové Evropské komise po volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009. My se samozřejmě přikláníme k tomuto názoru. Švédové, kteří následují po nás, logicky jdou ještě dál a mluví o prosinci.
Já chci říct, že ani tato diskuse by neměla vyvolávat mezi politickými stranami v České republice řevnivost. Pokládám dohodu v této věci za bytostný zájem České republiky a myslím si, že diskuse i o těchto aspektech patří na půdu Parlamentu nebo speciálních výborů v Poslanecké sněmovně a Senátu.
Úplně závěrem toho svého úvodního expozé bych chtěl říct, že bychom reformní smlouvu měli přijmout takovou, jaká je. Určitě s ní není spokojen v Evropě vůbec nikdo. Je to pozice kompromisu, není to pozice win-win. Ta změna byla vynucena několika okolnostmi: referendy v Holandsku a ve Francii, kdy se nemohla francouzská reprezentace, reprezentovaná ještě tehdy prezidentem Chirakem, ani holandská reprezentace, reprezentovaná Janem Peterem Balkenendem, premiérem, vrátit domů se stejnou smlouvou, jaká byla v ústavní smlouvě zakotvena, protože referendum jasně řeklo, že lidé ji odmítli. A teď nechci spekulovat o důvodech, proč to občané Francie a Holandska odmítli. Není vůbec jasné, jak se k novému textu, natož k tomu starému, postaví britská veřejnost, pokud by se podařilo v Británii prosadit referendum. Myslím si, že my bychom měli střízlivě akceptovat tu dohodu, které tam bylo dosaženo, přestože někteří z nás mohou mít pocit, že jsme mohli jít dál, že jsme mohli více bojovat. Ale tady říkám, že koaliční kompromis, kterého jsme dosáhli, je velmi blízký tomu, co v minulosti prezentovala i dnešní opozice a Česká strana sociálně demokratická.
Chtěl bych vás požádat, abychom k těmto otázkám přistupovali v zájmu České republiky, v zájmu kontinuity, konzistence a předvídatelnosti české zahraniční politiky, přestože evropské otázky dnes již nepovažujeme striktně za zahraniční. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji všeobecnou rozpravu, do které avizoval svoji přihlášku místopředseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek. Vážený pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrý den, dámy a pánové. Musím říci, pane premiére, že není snadné s vámi diskutovat o zahraniční politice, protože jste opozici vzkázal dneska ráno v televizi, že říkáme blbosti. A mě mrzí, že tak jak se vyvíjí program Sněmovny, tak v této chvíli se zřejmě nedopracujeme toho bodu, který jsme si naplánovali, protože my jsme se dohodli, že se dnes bude projednávat bod lisabonský summit, pak jsme si naplánovali bod informace o stavu jednání kolem radarové základny Spojených států v České republice, teď to vypadá vzhledem k tomu, jak jsou plánovány volby na 12. hodinu, že sotva stihneme ten první bod, skoro mi připadá, že ten asi také nezvládneme do usnesení. A mě to mrzí, protože mi připadá, že situace, která vznikla kolem toho druhého zařazeného bodu, je urgentnější a ještě vážnější, než je hodnocení summitu, který skončil, a které by naopak mohlo chvíli počkat.
Takže, pane premiére, mě mrzí, že se tady dnes nebudeme bavit a zřejmě se nepropracujeme k bodu, ve kterém bychom se mohli bavit o těch blbostech, podle vás naprosto neaktuálních, které zvedá opozice. Vadí mi to proto, protože vy jste v tom svém ranním vystoupení v televizi zapřel i nos mezi očima a pokoušel jste se tvrdit věci, které jsou v elementárním rozporu jak se vším, co píše zahraniční tisk, tak dokonce bych vás upozornil, i se zprávou, kterou nám k tomuto radarovému bodu zaslal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Nedostaneme se k tomu, ale dovolte mi, abych řekl aspoň to, že ta vaše tvrzení, že o ruské vojáky nejde, jsou v rozporu s citacemi představitelů Spojených států amerických, mám na mysli Daniela Frieda, Henryho Oberinga v International Herald Tribune z 20. října naposled, ale našel bych jich víc, kteří jasně říkají, že podobnou věc nabídli ruské straně, stejně jako jsou v rozporu s tvrzením generálního tajemníka NATO, který řekl do celé řady zahraničních novin, že byla učiněna významná nabídka ruské straně a on doufá, že ji Rusko zvedne. Takže zatímco vy říkáte, že se nic neděje a že nic není na stole, tak kdybychom tento bod probírali, tak vám tady přečtu celou řadu vyjádření významných a vrcholných představitelů Spojených států amerických i NATO, kteří dokáží, že jste neříkal pravdu.
A teď k bodu, který máme v této chvíli na programu. Já bych rád řekl, že vítám ten podle mě hlavní výsledek lisabonského summitu, vítám to, že byla učiněna dohoda a učiněn významný krok k tomu, aby Evropa 13. prosince slavnostně podepsala reformní smlouvu a pak, doufám, v tom příštím roce i úspěšně ratifikovala. Rád bych řekl, že Česká strana sociálně demokratická pokládá ten výsledek za přijatelný kompromis.
My jsme především přesvědčeni, že ústavní smlouva v původní podobě byla komplexnějším, důkladnějším, přesnějším materiálem. V současné době je situace taková, že to, na čem je dohoda, nenahrazuje ty minulé smlouvy. To je první věc, která podle mě není úplně šťastná. Ten text, o kterém jste jednali, je o polovinu, skoro o polovinu kratší než ten, který měla představovat evropská smlouva, ale opakuji, nenahrazuje ty minulé smlouvy. Je to text, který je volnější, ta podoba Evropské unie je rozvolněnější na základě této reformní smlouvy, s takovými roztřepenými okraji, bych řekl, s možností vytvářet jádra v Evropě, a nebude vytvářet řekněme tak pevný, jasnými pravidly řízený celek, jako byla ta podoba, kterou by vytvářela ústavní smlouva.
Takže je to určitý kompromis. Rád bych tady řekl, že ten kompromis je přijatelný především proto, že dojde k posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky tím, že se vytvoří funkce onoho vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, docílí se toho, že bude jasněji reprezentovaná Evropská unie s předsedou Evropské rady, který bude stabilní. A jsou tam další věci, které podle mě jsou evidentně dalšími kroky k posílení zahraniční a bezpečnostní politiky.
Já právě tu bezpečnostní dimenzi vnímám pro Evropu v současné době jako klíčovou, protože si myslím, že to, po čem i volají občané Evropské unie, je vytváření Evropské unie jako bezpečného prostoru a to se může podařit pouze tím, že budeme efektivně postupovat v takových oblastech, jako je vnitro, spravedlnost, otázky migrace, otázky azylové politiky, boje s organizovaným zločinem, jako jsou otázky kontroly finanční apod. Takže v celé řadě těchto oblastí se vytvářejí podmínky např. pro boj s terorismem, což je podle mě jedna z klíčových hrozeb, se kterou se potýkáme samozřejmě i v Evropě. To jsou podle mě věci, které odpovídají potřebám, které stojí, a potřebám a nutnostem, které musí Evropská unie řešit. Takže jsem přesvědčen, že i to, že se zvyšuje počet oblastí, ve kterých se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou, právě v těch otázkách justice, policie apod., že to jsou věci, které pomohou hájit zájmy nejenom evropských občanů, ale samozřejmě také občanů České republiky. Proto tedy vítám tu dohodu a jsem rád, že jsme se nakonec na ní také podíleli.
Pravděpodobně bych jinak hodnotil vystoupení České republiky na tomto summitu než vy, to není asi nic překvapivého, a dovolím si jenom říci, že já souhlasím s tím, jak jste tady mluvil o tom, že určité věci byly přiznány Itálii, Polsku.
***