(13.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Promiňte mi prosím to přirovnání - je naprosto legitimní a normální, jestliže dívka přemýšlí, zda zůstane či nezůstane celý život pannou. Ale jaký smysl má takové přemýšlení, když je v sedmém měsíci? (Veselost v sále.) Prostě ten vůz už odjel.
My jsme předložili rozpočtové určení daní, nikoliv kompetence ve veřejné správě. O tom jsme rozhodli už v roce 1999. My teď vedeme diskusi nad úplně jinou předlohou. My teď diskutujeme jenom logický důsledek našeho rozhodnutí, které jsme dávno udělali.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásila s faktickou poznámkou paní poslankyně Zelenková, potom pan poslanec Jičínský. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Ladislava Zelenková: To přirovnání pana ministra Kalouska bylo roztomilé, nicméně já si myslím, že tady prostě je situace, která funguje. Školství je financováno ve dvou pilířích - teď mluvím o tom krajském, středních školách. Jeden pilíř jsou peníze, které dávají kraje ze svých rozpočtů, jsou to peníze na provoz, opravy, investice, a ten druhý pilíř je ten na ty platy, na pomůcky a učebnice, a tento způsob prostě funguje, nejsou s tím nějaké větší problémy.
A já znovu říkám - ty kraje mají možnost diferencovat mezi svými školami. Ony to dělají. Pan ministr dobře ví, že ministerstvo na základě agregovaných normativů přidělí kraji, abych použila té vládní mluvy, batoh peněz, a kraje potom na základě krajských normativů, které tvoří dvě podzákonné normy Ministerstva školství, si spočítají, kolik která škola potřebuje, a takové peníze ta škola dle uvážení kraje dostane. Takže tady není žádný problém, ty věci fungují. Čili proč do tohoto systému, zaběhnutého systému, vstupovat riskantními kroky?
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. O slovo se z místa přihlásil pan poslanec Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, pan ministr financí tady uvedl skutečně závažný problém, který přesahuje otázky této zákonné předlohy, totiž problém, jak budeme dále chápat krajskou samosprávu v našem pojetí a zda opravdu nehrozí to nebezpečí, před kterým svého času varoval předseda ODS a předseda vlády, teď si nejsem jist, jestli v té době nebyl předsedou Poslanecké sněmovny, Václav Klaus, nynější prezident. Totiž že se zřízením krajské samosprávy hrozí nebezpečí federalizace České republiky. Bohužel prostě některé věci tehdy se staly, nedomysleli jsme určité důsledky jistých rozhodnutí, já se k tomu také jistým dílem hlásím.
O to, co všechno do té krajské samosprávy má být převedeno, o to byly velké spory, myslím, že i v rámci všech poslaneckých klubů, že to nebyla jednoznačná záležitost. Ta koncepce toho jednotného modelu byla do jisté míry ovlivněna tím, že mezi poslanci bylo hodně starostů, to byl nepochybně velký vliv, který při konkrétním utváření toho modelu měl svou váhu.
A teď ale myslím, že přece jenom - a tady bych s panem ministrem polemizoval - jakkoliv jisté systémy mají svou logiku, tak zase ty systémy, které se přijímají v rámci politické sféry, a zejména na půdě Sněmovny, tak dokonalými systémy nejsou, aby se musely realizovat v duchu železné logiky. Myslím, že bychom se měli zastavit a některé věci nebo některé tendence případně korigovat.
Já nechci teď věc rozvádět, už je čas pokročilý a ta otázka opravdu přesahuje význam tohoto zákonného návrhu, ale je to problém vážný. Dostali jste návrh Libereckého kraje na zřízení krajského soudu, k němuž dává vláda záporné stanovisko - prostě myslím si, že musíme tyhle věci brát v úvahu. Já osobně nepovažuji federalizaci České republiky za žádoucí, myslím, že Česká republika je jednotný stát, který má mít samozřejmě samosprávu jak na úrovni obecní, tak na úrovni krajské, ale není žádného důvodu, abychom tady dělali 14 malých republik, které si budou dělat své pořádky.
Čili v tomhle ohledu je to jistá polemika s tím, co pan ministr říká, ale není to polemika řekl bych kontradiktorní. Je to námět k tomu, abychom se zamysleli společně, protože to, jak bude vypadat stát, z tohoto hlediska není záležitost té nebo oné politické strany, tady jde opravdu o obecnější problém. Myslím, že bychom to měli brát v úvahu při posuzování jednotlivých návrhů, ale brát to v úvahu řekl bych jako moment k zamyšlení se nad tím, zda tedy určité trendy, které jsou v této republice rozběhnuty, zda tedy se mají podporovat, nebo zda se některé trendy mají zastavit.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil pan zpravodaj, prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji, pane předsedo. Já chci pouze možná vysvětlit, aby bylo i této Sněmovně jasné.
V současně době dochází k rozdělování finančních prostředků v oblasti regionálního školství, tedy na ony přímé náklady ve školství. Paní poslankyně Zelenková zde mluvila o tom, že kraje již teď rozdělují peníze. Zapomněla však dodat, že kraje v tzv. přenesené působnosti, že to nejsou kraje v samosprávné působnosti, ale že jsou to odbory školství krajských úřadů, a kdo se zabýval školským zákonem, a určitě paní Zelenková v každém případě, a mnozí poslanci, tak si mohli přečíst, že zastupitelstva kraje berou pouze na vědomí rozdělení těchto peněz.
Vážené poslankyně a poslanci, to je úplně stejný mechanismus, jako kdyby platila výlučnost ve státním rozpočtu, kdy Poslanecká sněmovna by přímé náklady regionálního školství či v jiném školství, vysokém, vzala pouze na vědomí. To je naprosto absurdní situace, v naprostém rozporu se zákonem o krajích, kde se jasně uvádí, že o rozpočtu kraje bude rozhodovat v samostatné působnosti zastupitelstvo kraje.
Těch problémů, které jsou v současné době s aplikací školského zákona právě proto, že ten školský zákon v podstatě odejmul jakoukoli formální působnost krajů coby samospráv rozhodovat o podstatné části svého rozpočtu, je tolik, že tento návrh zákona v tomto ohledu je naprosto žádoucí, a je naprosto pochopitelné, že vláda se snaží tyto problémy touto změnou napravit.
Nechci zneužívat přednostní právo zpravodaje a reagovat na paní poslankyni Zelenkovou na slova o fatálních důsledcích. Já se zeptám, jak to, že nedošlo k fatálním důsledkům u muzeí, v galeriích, u dalších institucí, které byly převedeny na kraje? Jak je to možné, že nedošlo?
Snažil jsem se uvést, že oproti roku 2002 a oproti finančním prostředkům, které získaly kraje do rozpočtového určení daní na financování oněch provozních nákladů v roce 2002, tak oproti těmto prostředkům navýšily se rozpočtové výdaje na ony provozní náklady o více než 60%. Takovým tempem daňové příjmy nerostly.
Nemám vůbec žádný problém ani žádnou obavu s tím, pokud kraje ve své samosprávné působnosti by rozhodovaly o rozdělování finančních prostředků v regionálním školství, resp. aby bylo jasno - v krajském školství. Stejně to činí, ale činí to prostřednictvím svých krajských úřadů, prostřednictvím odborů školství. Ale přece je dávno jasné, že ony odbory školství stanoví krajské normativy, které jsou stěžejní pro rozdělování těchto prostředků.
***