(13.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Vycházíme z aktuální zkušenosti z Německa, kde ústavní soud rozhodl, že není v rozporu s mezinárodními závazky Německé republiky, když všichni vězni, kteří jsou práceschopní, budou nuceni pracovat. To je situace, která je analogická i pro Českou republiku, protože jsme vázáni obdobnými mezinárodními závazky. A dosud převládal v České republice právní názor, že vězni nemohou být nuceni pracovat u soukromých subjektů. Nyní konstatujeme, že budeme chtít toto přehodnotit.
Dámy a pánové, já vás prosím o podporu této novely, která, jak jsem řekl, umožní, aby vězni museli pracovat u obcí, u krajů a u organizací, které obce a kraje zřizují. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi spravedlnosti a předávám řízení schůze předsedovi Sněmovny.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání petičnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 179/1. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka petičního výboru poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, odkazuji na usnesení petičního výboru číslo 65 z jeho 10. schůze, kterým petiční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout usnesení, kterým vysloví souhlas s vládním návrhem na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.
Na doplnění mohu pouze stručně uvést, že vítáme snahu Ministerstva spravedlnosti rozšířit možnost pracovního zařazení odsouzených tak, aby to přispělo nejen k jejich resocializaci, ale i k úhradě nákladů, které trestnou činností způsobili, i k vytvoření nových pracovních míst na úrovni obcí a krajů. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní zpravodajko. Poprosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů.
Otevírám obecnou rozpravu, do které zatím nemám žádné písemné přihlášky. Z místa také se nikdo nehlásí. Končím obecnou rozpravu. Ptám se, jestli chce pan ministr, paní zpravodajka vystoupit se závěrečným slovem. Není tomu tak.
Zahajuji podrobnou rozpravu, do které nemám taktéž žádné písemné přihlášky. Z místa také neregistruji žádnou přihlášku. Rozpravu končím.
Nezazněly žádné návrhy na hlasování. Končím druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji předkladateli a zpravodaji. Končím bod číslo 20.
Zahajuji bod číslo
28.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení
výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům
(zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 320/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Upozorňuji, že je navrženo, aby s tímto zákonem jsme vyslovili souhlas již v prvém čtení, ale bylo podáno veto k tomuto postupu.
Nyní prosím, aby z pověření vlády předložený návrh uvedl ministr financí, pan ministr Miroslav Kalousek. Pane ministře, prosím, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás s parlamentním tiskem, s jehož identickým obsahem předstoupil před Sněmovnu můj předchůdce pan ministr Sobotka v roce 2005. Jsem tedy ve zvláštní situaci, kdy dnes vlastně obhajuji návrh, který do Sněmovny předkládala vláda sociálně demokratického předsedy vlády Špidly a předkládal jej sociálně demokratický ministr financí Sobotka. Já proto teď nyní s důvěrou hledím do opozičních lavic, neboť jsem přesvědčen, že proto bude mít tento návrh širokou podporu napříč politickým spektrem.
O jaký se jedná problém? Jedná se o problém, že v roce 2001 na základě provedené reformy veřejné správy přešla do působnosti krajů celá řada kompetencí a majetku z oblasti kultury, dopravy, sociálních služeb, školství a s tím mělo přejít také příslušné množství sdílených daní, které mělo být vyjádřeno podílem sdílených daní na oněch třech redistribuovaných daních, o které se dělí komunální, krajské a centrální fondy, na číslo 14,13, což odpovídalo rozsahu kompetencí a majetku, které byly krajským zastupitelstvům svěřeny. V průběhu rozpravy v roce 2005 v Poslanecké sněmovně došlo k zásadnímu pozměňujícímu návrhu, který toto číslo 14,13 snížil na číslo 8,92, což je zhruba 30 miliard korun, které z finančního - zdůrazňuji - z finančního hlediska nesystémově zůstaly v centrálních fondech a jsou krajům propláceny prostřednictvím kapitoly Ministerstva školství.
Vláda je přesvědčena, že nelze setrvat v tomto stavu na půli cesty. Já respektuji celou řadu argumentů, které zaznívají z Ministerstva školství, které zaznívají z odborového svazu ve školství, nicméně jsou to argumenty, které zaznívaly a měly zaznívat před rokem 1999. To rozhodnutí, zda krajské školství bude, či nebude svěřeno krajským zastupitelstvům, nečiníme teď. To jsme učinili v roce 1999 a politickým rozhodnutím a příslušnými zákony souvisejícími s reformou veřejné správy jsme tam převedli celou tu řadu kompetencí z kultury, dopravy, sociálních služeb a školství a převedli jsme samozřejmě i sdílené daně týkající se mzdových fondů muzeí, dopravních služeb, sociálních služeb. Pouze jsme nepřevedli těch 30 miliard mzdových fondů pedagogických pracovníků.
Podle mého názoru jsou jenom dvě možnosti. Buď ten proces dotáhnout do konce a podpořit to, co navrhuje vláda Poslanecké sněmovně dnes a co navrhovala vláda Vladimíra Špidly v roce 2005 - znovu opakuji, navrhuji identický návrh, který předkládal Poslanecké sněmovně v roce 2005 Vladimír Špidla a Bohuslav Sobotka, systémově dokončit ten proces a schválit pro krajské rozpočty podíl sdílených daní na číslo 14,13. Anebo tedy konstatovat, že se stala v roce 1999 chyba, a po dohodě s kraji ten proces vrátit do bodu nula a říci, že krajské soustavy nepatří do kompetencí krajských zastupitelstev. Jedno i druhé by bylo systémové politické rozhodnutí. To, co je špatné, je kočkopes a setrvání na půli cesty - že v působnosti krajů je regionální školství, nicméně sdílené daně mají krajská zastupitelstva pouze na jejich provozní prostředky a na výplatu pedagogických pracovníků zůstávají prostředky v centru. Nemá to obdoby. V žádné jiné kompetenci, která přešla z centrálních fondů na kraje, toto nemá obdoby.
***