(12.30 hodin)
(pokračuje Klas)
Dovolte mi, abych už vás přestal tím zatěžovat. Nechci z toho dělat politiku. Já chci slyšet od ministra životního prostředí, jak si představuje, že nahradí těch 80 terrawatthodin obnovitelnými zdroji, jichž jsem velkým příznivcem. Ale chtěl bych připomenout, že 4. listopadu loňského roku se ve Spolkové republice Německo odehrála situace - nevím, jestli jste ji zaregistrovali. Spolková republika Německo má z celkového objemu výroby elektrické energie z 10 % větrníky. My je tady propagujeme, stavíme. Hurá. Já to podporuji. Ale ona má už 10 %, desetinu větrných elektráren. Dne 4. listopadu foukal na celém území Spolkové republiky Německo vítr. Regulátor, který měl službu, nevěděl co s tím, natočil sklon lopatek a zmírnil otáčení větrníků, ale ty se točily pořád dál, protože je vypnout nikdo neumí. Tak daleko nejsme. Víte, co se stalo? Ty megawatty navíc najednou nešly skladovat, protože elektrická energie nejde skladovat na rozdíl od ropy, od zemního plynu, kde situace je ještě horší, kdy naše závislost je téměř stoprocentní na cizí mocnosti, ale to tady nebudu nyní rozebírat. Myslím, že je dobře, abychom se tomu věnovali někdy jindy skutečně důkladně, jak říkali moji kolegové.
Operátor, který měl službu, odpojil větve páteřní sítě. Víte, co se stalo? Zbylých 90 % v ostatních sítích zkolabovalo, protože paradoxně nestačilo jmenovité spotřebě v daném okamžiku. Došlo k takzvanému, jestli jste slyšeli, black outu. To je tvrdá nula, kdy se ve státě položí celá elektrická síť a trvá to několik dnů až týdnů, než se obnoví. Já bych se nerad dožil toho, aby Česká republika, až se výroba vyrovná se spotřebou, byla součástí zemí, kam black out dojede, protože jsme mezinárodně propojeni po celé Evropské unii. Propojení končí na hranicích s Ukrajinou. Závěrem bych chtěl říci, že nechci být mezi zeměmi, jako byla Itálie, Spolková republika Německo, kdy lidé, továrny, fabriky, výrobní závody neměli po dlouhé dny elektrickou energii. Ještě díky bohu, že to bylo v listopadu a nebylo minus dvacet stupňů Celsia.
Dámy a pánové, tolik k tomuto tématu. Nechci vyvolávat žádné kontroverze, jak slýchávám, že Klas je rebel a nejraději by válčil s Bursíkem. Není to pravda. Zakládám si na tom, že bych rád, abychom opravdu diskutovali odborně, aby padala čísla. Já jsem na to připraven do detailu. Pokud pan ministr tuto hru přijme, budu velice rád. Pokud ne, bude to signál, že se zřejmě solidní diskusi brání a není na ni připraven.
Dovolte mi, pane vicepremiére, abych vám předal svůj materiál. (Předává materiál vicepremiéru Bursíkovi.) Tento materiál projednal výbor pro bezpečnost, bude dál o něm jednat. Ani jediný poslanec zatím neřekl, že by byl proti tomuto materiálu. Je to komplexní materiál, který nepatří do tohoto bodu, který se zabývá počínaje ropou až po obnovitelné zdroje. Myslím si, že ať někteří kolegové z výboru řeknou například, jestli tam padl nějaký návrh na zamítnutí. Zatím ani jediný.
Děkuji pěkně. (Potlesk z řad opozice.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil pan ministr Bursík. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně, pane předsedo. Dámy a pánové, vážený pane poslanče Klasi, já jsem si dělal podrobně poznámky, protože jak jste v závěru vašeho vystoupení řekl, že vás - nevím, jestli novináři, veřejnost nebo spolustraníci - nazývají rebelem, který by chtěl nejradši válčit s Bursíkem, já jsem to tady slyšel, pane poslanče, poprvé. Mám dojem, že jsme spolu dokonce nikdy nemluvili, dokonce mám dojem, že nikdy dialog na téma energetiky jste neotevřel. Budiž. Otevřel jste ho tady na plénu, při této příležitosti. O tom si udělejme každý představu, jestli toto je způsob vedení dialogu na téma energetiky, nota bene od koaličního poslance strany, kde já jsem předsedou jedné z koaličních stran. Ale já vaši výzvu beru, ale za jedné podmínky: že to nepůjde, pane poslanče, přes média, ale budeme spolu diskutovat věcně, protože tento způsob nezdá se mi býti šťastným.
Nyní k vašim konkrétním připomínkám, to, co jsem si stačil zaznamenat, protože jsem na to nebyl připraven. Vy jste v prvním bodě hovořil o obnovitelných zdrojích energie, o tom, jakým způsobem vláda podporuje obnovitelné zdroje, o tom, že jsme nastavili u nás zákonem pevné výkupní ceny, které vytvářejí atraktivní podnikatelské a ekonomické prostředí pro rozvoj obnovitelných zdrojů, že došlo k prudkému vzestupu obnovitelných zdrojů. Já bych k tomu řekl, že jsme po dvaapůlleté debatě, kde jsem byl já členem expertní skupiny, která připravovala zákon spolu s nominovaným Ministerstvem životního prostředí, jako externí expert, s Ministerstvem průmyslu, Energetickým regulačním úřadem, operátorem trhu s elektřinou, Českou energetickou agenturou, skutečně ve finále jsme se shodli na tomto typu zákona. Zákon vedl k určité dynamice rozvoje obnovitelných zdrojů. K roku 2006 jsme na 5,3 % podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě, a to není trajektorie, která by nás vedla k 8 % indikativního cíle, který podepsal pan prezident Klaus v přístupové smlouvě České republiky, když jsme přistupovali k Evropskému společenství v Athénách. Není to tak, že ten trend by byl dostatečný, dokonce nám k tomu pomohly dva mimořádně vhodné roky. A je na Energetickém regulačním úřadě, aby nastavil výkupní ceny jednotlivých typů obnovitelných zdrojů tak, aby zajistil dostatečnou dynamiku různých typů obnovitelných zdrojů.
Vy jste zmínil to, že operační program, který spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, ekoenergie počítá s podporou obnovitelných zdrojů pro podnikatele, ale také jste mluvil o tom, by se nemělo jednat o podporu fotovoltaických či větrných elektráren. K tomu mohu dodat jenom to, že když jsme volili způsob podpory, měli jsme z celé škály různých podpůrných schémat, která jsou v Evropě a ve světě, v principu dvě možnosti. Jedna možnost jsou pevné výkupní ceny, kde ceny stanoví regulátor, výrobce má garanci odbytu veškeré vyrobené elektřiny, povinnost připojení k distribuční či přenosové soustavě. Cena je stanovena tak, že se vypočítá z diskontované návratnosti průměrné investice té které technologie, aby byla zajištěna návratnost výroby. Samozřejmě že výroba elektřiny u malé vodní elektrárny je zhruba pětinásobně nižší, náklady výrobní, ergo investiční, než u fotovoltaiky. My jsme se rozhodli k tomu, že půjdeme přesto touto cestou, protože nám jde o to, abychom podpořili všechny typy obnovitelných zdrojů energie, protože nemůžeme v tuto chvíli říci, že některé jsou perspektivní a některé jsou neperspektivní.
Fotovoltaika je drahá, ale zároveň se rozvíjí tak dynamickým způsobem, že investiční náklady klesají. Já si troufám říci, že v perspektivě deseti patnácti roků fotovoltaika bude tou nejperspektivnější technologií, která bude naprosto běžně okolo nás, bude součástí střešní krytiny. Investiční a měrné náklady na výrobu jednotky elektrického proudu budou odpovídat ceně konvenční elektřiny. To za předpokladu, že do ceny konvenční elektřiny postupně promítneme škody na životním prostředí, což také děláme.
Druhá varianta byla jít na model, který převládá v Americe, což je kvótový model, kde obchodník má povinnost zajistit určitá procenta výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. To se např. v Kalifornii zvyšuje každý rok o jedno procento. Ale to vede k tomu, že poté se uplatní pouze ty zdroje elektrické energie, které na nákladové křivce jsou nejníže. To znamená, že některá odvětví výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou mrtvá.
***