(10.30 hodin)
(pokračuje Bursík)
Takže věřte, že tento typ interpelace, tento podnět, který jste nám dala, my velmi vítáme. Já to oceňuji, i osobně jsem rád za to, že jste v této problematice šla do takové hloubky, že jste upozornila na nedostatky a díry, které v té právní úpravě tady byly. Ale myslím si, že jsme k tomu přistoupili velmi odpovědně a že ty konkrétní návrhy, které řešení, které jsme vám v odpovědi sdělili, jsou kroky, které můžeme teď v co nejkratším čase v této věci udělat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi životního prostředí a místopředsedovi vlády. V rozpravě dále paní poslankyně Kateřina Konečná. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Já taky děkuji panu ministrovi.
Dostali jsme se docela daleko při řešení konkrétních problémů bioplynových stanic. Nicméně asi je to debata, která by na půdě Poslanecké sněmovny měla zaznívat, protože nejenom pro občany, ale především pro tuto republiku budou alternativní zdroje energií větším a větším přínosem. A pokud mají býti přínosem, my musíme vytvořit jak podmínky pro občany, tak pro zpracovatele, pro živnostníky a další.
Nicméně bych chtěla reflektovat pouze na dvě věci, které pan ministr podle mého názoru dostatečně nevysvětlil. My opravdu dneska nemáme, a to je to, co já od začátku kritizuji, kontrolní orgán, který by měl pravomoci, které by mu ukládaly, že je schopen postupovat ve chvíli, kdy jsou pravidla porušována. My se dneska dostáváme do situace, kdy občané a obce si stěžují a kontrolní orgány včetně České inspekce životního prostředí tvrdí - ano, my víme, že je to špatně, ale my podle stávajících zákonů s tím prostě nemůžeme nic dělat. To znamená, že absolutně nejsou schopny pomáhat těm občanům. A to si myslím, že byl i hlavní důvod, proč se na mne samotní občané obrátili. Protože kdyby jim byl schopen pomoct ať už odbor životního prostředí nebo česká inspekce nebo krajská hygienická stanice, tak by neměli důvod jít s touto žádostí až do Poslanecké sněmovny. To se neděje a to jsem ve vaší odpovědi nezaznamenala, jak by to mělo býti dále řešeno.
Já vám děkuji za to, že hodláte dát konečně metodický podklad krajům, protože musím říct - není obvyklé, že se zastávám krajských úředníků, ale v tomhle případě si opravdu myslím, že po nich nemůžeme chtít, aby bez metodických podkladů jakkoliv rozhodovali. Já jsem si od nich nechala vytvořit stanovisko k této problematice, protože to obviňování krajských úředníků bylo velmi časté v této věci, a oni mi sami odpověděli, že pro projektování a provoz bioplynových stanic nejsou zákonem o ochraně ovzduší ani prováděcími předpisy mimo emisních limitů stanoveny žádné technické požadavky a že oni se opravdu necítí kompetentní v této oblasti rozhodovat, zda ta či ona technologie je přímo správná.
Já bych si opravdu přála, abychom došli tak daleko, jak vy říkáte, že budeme mít pevné ceny výkupu, že to bude lukrativní jak pro ty zpracovatele, tak pro zemědělce, že tímto vyřešíme problém biologického odpadu. Ale hlavně že se dostaneme tak daleko, jak posíláme naše starosty a obyvatele dotčených obcí do Rakouska a do Švýcarska, kde oni vidí, že ta technologie je možná. Že je možná bez toho, aby tam byl jakýkoliv zápach, že je možná bez toho, aby se zpět na pole dostával až 50procentní digestát, který má až 50 % obsahu dusíku, a že je prostě možné to dělat jinak. Ale bohužel ti samí občané se mě ptají potom na to, proč to zatím není možné v České republice, a já jsem nebyla schopná odpovědět.
Nicméně dovolila bych si vás tady poprosit ještě o doplnění těchto dvou věcí, na které jsem se ptala. Přestože vám za tu odpověď děkuji, tak ta odpověď, kterou jste zaslal Poslanecké sněmovně, si myslím, že nebyla úplná, a já si dovolím s ní vyslovit nesouhlas.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan ministr životního prostředí chce ještě doplnit svou odpověď. Pane místopředsedo vlády, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně. Dámy a pánové, neznám přesně pravidla toho sportu, kterým je interpelace a neschvalování odpovědi na interpelaci. Rozumím tomu tak, že jedním z těch cílů neschválení odpovědi je vytvořit prostor po pokračování dialogu poslance s příslušným ministrem.
Ty dva konkrétní momenty, které jste teď zdůraznila, já si myslím, že do značné míry, samozřejmě záleží na tom, do jakého detailu chcete jít, jsem na ně odpověděl. To první se týkalo toho, že skutečně chceme, že Ministerstvo zemědělství navrhne novelu zákona o hnojivech, kde umožní to, aby ta povinnost registrace digestátu, který je používán na pozemku toho producenta, aby také podléhala registraci. A tím pádem bude možné toto kontrolovat orgány kontrolními Ministerstva zemědělství. A na tu druhou vaši poznámku jsme uvedli to, že - a v tomhle s vámi souhlasím - v té odpovědi bylo, že ministerstvo zváží možnosti novelizace právního předpisu - to je asi věc, která vás zatahala za oči a za uši - s tím, že ale chceme vyčlenit tu technologii samostatně z toho předpisu a pro ni stanovit odpovídající technické podmínky provozu, což je to, po čem voláte. Čili já si myslím, že jsme v linii.
Nezávisle na tom, jak přistoupí k tomu sportu Poslanecká sněmovna, jestli odhlasuje zamítnutí, nebo pokračování, tak vám nabízím to, že v tom dialogu můžeme pokračovat, i když se můžeme vyhnout tomuto sportovnímu utkání. A rádi s vámi jako ministerstvo prostě budeme pokračovat v diskusi na toto téma. A obecně platí to, že jestliže poslanci v nějakém konkrétním tématu se do něj dostanou hlouběji a mají zájem o spolupráci na tom tématu s ministerstvem, tak já otevřeně samozřejmě nabízím tu spolupráci a vítám to a jsem za to rád.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Tomáš Úlehla a poté ještě jednou Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Úlehla: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, protože se odpady zabývám pětadvacet let a působím od roku 1990 v komunální politice, tak bych chtěl jenom doplnit i já některé informace.
Já si totiž myslím, že tady u těch bioplynových stanic jsou dva problémy. Vy jste říkala, že nemáte ve zvyku se zastávat krajských úředníků. V tomto případě to ani tak dělat moc není zapotřebí. Já myslím, že legislativa je dostatečná a že si každý ve svém území může v rámci regionální samosprávy, nebo té místní, rozhodnout o tom, zda tam takové zařízení chce. A víme, že třeba z Opavska tak učinili. A přestože mám rodinné původy v Rakousku, tak musím říct, že žádná z těchto stanic ani v tom Rakousku nezajistí, že to bude bez zápachu a bez problémů. Prostě se jenom my lépe vypořádáme s tímto odpadem.
Takže samozřejmě i ve výboru pro životní prostředí budu plně podporovat to, abychom určité legislativní normy uvedli do života co nejdříve.
Ale také bych chtěl upozornit na zásadní fakt, že ačkoliv lidé se na vás obracejí, jak říkáte, s tím, že jim to chybí, tak opak je pak podle mne v praxi pravdou. Já bych mohl uvádět příklad z Rožnova pod Radhoštěm a z jiných lokalit, kde když se potom má ta stanice umístit, tak nastane ten největší problém. Protože nejenom s logistikou kvůli návozům, ale určitě i s dalšími souvisejícími faktory, jako je například občasné znečištění nebo zatížení ovzduší zápachem, jsou pro občany nepřekonatelnou překážkou, nebo se spekuluje potom také s tím, kam se to bude vyvážet, a stává se to předmětem spíše politických spekulací.
Já bych i na toto téma se proto chtěl zastat ministerstva, že vnímám to, že velmi pečlivě zvažují, jak bude ten předpis vypadat. S panem ministrem jsem na to téma již několikrát takhle diskutoval a hodláme v tom pokračovat s jeho náměstky. Proto bych chtěl tady naopak vyslovit podporu tomu, abychom až to přijde do Sněmovny v jakékoliv legislativní podobě, i v souvislosti s projednáváním nového zákona o odpadech, tak aby vážená Poslanecká sněmovna byla vstřícná, jelikož si myslím, že bioodpad je i dobrá surovina a můžeme na jejím základě vytvořit mnoho pracovních příležitostí v jednotlivých regionech.
Takže to jsem chtěl jenom doplnit a říct, že jako člověk, který se profesně odpady zabývá dlouhodobě, podporuji myšlenku, abychom co nejdříve ty biostanice legislativně ošetřili. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane kolego. Jinak jsem tolerance sama a samozřejmě oslovení Kateřiny Konečné jste provedl, ač potichu, mým prostřednictvím podle jednacího řádu.
Paní kolegyně Kateřina Konečná. Prosím.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Pane předsedající, dovolte mi, abych prostřednictvím vás vzkázala panu kolegovi Úlehlovi, že jsme se asi nepochopili. Přesně to, co on tady popsal, je fakt. Občané se bojí bioplynových stanic, protože se jich bojí na základě zkušeností, které jsou už dnes veřejně interpretovány prostřednictvím médií, ale i prostřednictvím dotčených starostů, a které jsou oprávněné - zatím. Já bych si přála, aby to tak nebylo. Já bych si tady vůbec nedovolila zpochybňovat to, jak se v těch daných vesnicích žije. Já vám velmi ráda nabídnu, ať se tam nastěhujete. A nevím, jak vám bude, když si s odpuštěním půl roku nebudete schopen otevřít okno a vaše děti nebudou moct chodit do školky, protože z toho smradu, který v té vesnici je - a já bych řekla, že je daleko horší než z vepřínů, který jsme kdysi zažívali - tak ty děti mají dokonce vážné zdravotní problémy. A to si myslím, že je přesně ten problém, který poté děsí ty další občany, kteří se mají k těm stavbám vyjadřovat. Tam jsme se asi nepochopili, i když nám oběma dvěma jde evidentně o stejnou věc.
***