(16.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Přetahují se o to, kam až lze zajít ve snaze zvýhodnit elity tohoto gulášového kapitalismu a ořezat veřejné výdaje. Zcela přitom ignorují nazrávající vizi a potenciál vytváření ekonomicky efektivní demokratické a solidární moderní společnosti rovných šancí. V té se prohlubujícím se sociálním dělením, zvýhodňováním majetkových a mocenských elit a vytvářením nové vrstvy chudých přiblížit však nelze.
V Listině základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku, v článku 28 stojí: "Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky." Jde skutečně o jedno ze základních práv, protože od výše odměny za práci se v rozhodující míře odvíjí životní úroveň a celá kvalita života jednotlivců, rodin a celé společnosti. Realizaci tohoto základního práva občana se však u nás nevěnuje téměř žádná pozornost.
Veřejně dostupné a ověřitelné údaje například prokazují, že již čtvrté volební období pokračuje velmi nepříznivý trend, kdy Česká republika ve veřejných výdajích na školství výrazně zaostává za průměrem těchto výdajů v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Veřejné výdaje na školství a vzdělání tvoří nyní dokonce nižší procentuální podíl hrubého domácího produktu republiky, než tomu bylo před deseti lety, kdy za vlády Václava Klause tento pokles snížením z 5,2 % v roce 1996 na 4,7 % v roce 1997 započal. V této souvislosti připomínám, že zaostávání výdajů na školství si byli zejména sociálně demokratičtí premiéři plně vědomi a že tehdy byly opakovaně vyhlašovány veřejné přísliby, že tyto výdaje zvýší na 6 % hrubého domácího produktu. Tento trend bohužel trvá a dochází k pokračování velmi nedůstojné a neperspektivní pro vyspělou zemi a její budoucnost nebezpečné politiky. Vláda dosud neudělala nic, aby krátkozraké podfinacovávání školství ze strany státu a dalších veřejných rozpočtů změnila. Veřejné výdaje na školství a vzdělávání zůstávají nadále nízké a stejně zničující přístup se promítá i do státního rozpočtu na rok 2008, který právě posuzujeme.
Co lze přitom považovat za nejostudnější součást vládního přístupu ke školství - politický záměr ignorovat možnosti, které dává výrazný ekonomický růst země, a zmrazit, ba dokonce stanovením limitu 1,5 % růstu mezd i snížit v příštím roce reálnou kupní sílu platu učitelů a zaměstnanců ve školství. Přitom je obecně známo, že s ohledem na převažující vysokoškolské vzdělání učitelů a dalších pedagogických pracovníků jsou platy v těchto profesích neporovnatelně nižší než příjmy vysokoškolsky vzdělaných odborníků v jiných odvětvích. Neúnosně nízké jsou pak také příjmy nepedagogických zaměstnanců škol a školských zařízení.
A tak se ptám, dámy a pánové, jaké záměry vláda sleduje tím, že bez ohledu na solidní růst ekonomiky a naléhavou poptávku moderní ekonomiky a společnosti po vysoce kvalifikovaných a vzdělaných zaměstnancích, manažerech a podnikatelích chce pro příští rok takticky zhoršit či zmrazit platy učitelů. A stejně tak se ptám, proč státní instituce ani vědecké ústavy se nevěnují konkretizaci toho, co to vlastně spravedlivá odměna je a jak se má měřit nebo posuzovat.
Dámy a pánové, není to tak dávno, co česká média obsáhle a převážně s velmi kritickým podtónem informovala o demonstracích Maďarů proti premiérovi Gyurcsányimu. Ten totiž po volbách na uzavřeném jednání své strany potvrzoval, že v zájmu volebního vítězství on i jeho strana veřejnosti lhali a že je teď třeba nalít si čistého vína. To, co bylo určeno jen uším straníků, se však vyneslo ven a ve volbách poražená opozice zorganizovala v Budapešti bouřlivé protivládní protesty. Gyurcsányi sám se pak navenek kál a občanům omlouval.
O demokratickém profilu a věrohodnosti médií a redakcí působících v České republice, včetně médií veřejnoprávních, jistě nejlépe vypovídá to, jak se stavějí k volebním podvodům a metodám politické lži a korupce v případě české domácí politiky. A tak je dobré si připomenout, že volební vítěz lhal nejen v Maďarsku. Také předseda Občanské demokratické strany si nedává pozor na ústa. Už před volbami se vědělo o jeho pověstném výroku, že se svým skutečným programem pro horních deset tisíc Občanská demokratická strana do volební kampaně jít nemůže, protože by s ním volby prohrála. A místo pravdy o povolebních záměrech Občanské demokratické strany dostali proto všichni voliči na početné řadě modrých billboardů a plakátů ujištění, že každému, od dětí až po důchodce, bude přičiněním Občanské demokratické strany významně přidáno a nikdo neutrpí škodu.
Modří nedávali žádné neuchopitelné závazky, ale slibovali konkrétní, přesné částky. Jen důchodcům například zvýšení důchodu po volbách, jak je všeobecně známo, o tisíc korun českých. Nad plán také odhlasovali spolu s ostatními parlamentními stranami slušné zvýšení mateřských a rodičovských dávek. O žádném třicetikorunovém výpalném za překročení prahu lékařské ordinace a za předepsaný lék ani o pokutě devadesáti korun za návštěvu lékařské pohotovosti nebyla řeč. Rok a něco od voleb konečně předseda ODS, podporován lidovci, zelenými a dvěma získanými sociálními demokraty, natvrdo přiznává a prosazuje, že matkám před volbami slíbené a schválené dávky omezí a sníží. Důchodcům konečně prozrazuje, že se musí spokojit při vysokém růstu ekonomiky na straně jedné a nesmyslném modrém zdražování na straně druhé s pouhými třemi či čtyřmi stovkami prosté valorizace. A to v situaci, kdy sobě osobně a svým ministrům předseda ODS přidá skokově měsíčně dvacet tisíc a více.
Dámy a pánové, je to už také déle než rok, co v předvolební kampani dva poslanci ODS a jeden vysoký policejní úředník nastolili k přetřesu materiál naznačující, že jeden z jejich volebních soupeřů, shodou okolností tehdejší předseda vlády, je pedofil a že jeho vláda ohrožuje policejní vyšetřování korupce a bezmála se bratří s organizovaným zločinem. V kritických dnech voleb média pomohla ty mafiánské informace rozšířit. Dodnes se však neprokázalo nic z toho, co mělo ovlivnit a nesporně ovlivnilo podstatnou část voličů. Český občan na rozdíl od maďarského ale proti lžím a politickým podvodům předsedy ODS, jeho strany a vlády nedemonstruje. Zřejmě proto, že média jsou ke lžím a prázdným slibům premiéra i jeho koalice velmi smířlivá. To, co tak tvrdě odsuzovali u Maďarů, doma v Česku berou jako jakousi bezvýznamnou drobnost, která nestojí snad ani za řeč.
Mirek Topolánek a jeho strana nevidí za této situace žádný důvod k nějakým omluvám, natož ke změně svého stylu stranické politiky a vládnutí. Utvrzují se v tom, že občané jsou pasivní statisté, kterým lze s pomocí pravicově laděných médií, komentátorů a agentur nakukat cokoliv.
***