(15.20 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Já se obávám, že určité systémy, které jsou založeny na více pilířích, jsou systémy, které jsou budované v bohatých společnostech. Já si dovedu představit za několik desítek let, že pro tuto zemi bude přijatelný jakýsi inovovaný švédský model penzijního systému, protože to bude o tom, že ti bohatí a bohatnoucí si budou moci připlácet na větší diferenciaci, bude větší motivace atd. Já si dovedu dokonce představit, že kromě státem zaplaceného školství v budoucnosti budou bohatí vzdělaní vysokoškoláci odvádět jakousi absolventskou daň, která pomůže dalšímu rozvoji zejména jejich mateřských vysokých škol a dalších. Já si to představit dovedu, ale až tato země bude bohatá. Protože tomu tak není, tak garance státu musí být a nesmějí být snižovány.
Předposlední poznámka se týká územních rozpočtů, které jsou důležitou součástí veřejných financí. Stav, který nyní vládne ve veřejných financích, dopadá jak na rozpočty domácností, tak i na územní rozpočty. Napětí se tam zvyšuje. Je otázka, jestli se zamýšlíme nad tím, jestli chceme zase pouze ustoupit určitým politickým vlivům, anebo to chceme řešit koncepčněji, protože samozřejmě lze postulovat cíl, zvýšit procento sdílených daní, dát z toho koláče více jednotlivým obcím podle toho, jak se tam odvádí daň z příjmů, jak se tam platí daň z nemovitostí. Lze to samozřejmě zvýšit, ale také si musíme uvědomit, že současně, pokud se nezmění jinak priority, to znamená, že se bude tenčit dotační příděl obcím, že to vlastně znamená pokus o naplnění onoho odkazu daňové reformy v roce 1993, jestli si vzpomínáte, kdy bylo řečeno, že s decentralizací státní správy se budou decentralizovat finance, že decentralizací financí se posílí autonomie krajů, obcí a měst, a že tudíž schopní budou bohatí a ti méně schopní budou muset zatnout zuby a budou se muset více snažit. Takové docela pravicové pravidlo. Problém je, že když ten koláč je stále stejný a nejsou systémové podmínky pro to, aby si pomohli ti na periférii zájmu a periférii ekonomické aktivity, tak se to napětí pouze přesouvá z jedné kapsy do druhé.
Poslední poznámka. Myslím si, že objem peněz, který se točí ve státním rozpočtu, dnes už je to více jak 1 bilion korun, si zaslouží řízení na úrovni doby, řízení, které by se opíralo o vyzkoušený systém státní pokladny, který by umožňoval i s podporou příslušných IT technologií kontrolovat jednotně účty, řízení likvidity platebního styku, zkrátka aby si veřejná státní správa nedělala se svým účtem co chce. Odhad konceptorů tohoto systému a zkušenosti ze zahraničí naznačují, že rezerva je tady minimálně 5 % státního rozpočtu, a to není málo. Na to, že nám začala vládnout pravicová vláda, si myslím, že tady mohla být iniciativnější a že už mohla s něčím konkrétním přijít.
Závěrem: Myslím si, že tento rozpočet s ohledem na to, co jsem řekl, je opravdu nepřijatelný. Doporučoval bych, aby si vláda složila reparát. Nepřijmout usnesení k tomuto rozpočtu znamená vrátit ho a myslím si, že tentokrát výjimečně by to byla menší škoda, než se podle tohoto rozpočtu řídit. Opravdu si nemyslím, že by to byl revoluční počin, ale bohužel si ani nemyslím, že by to byla jímavá truchlohra. Bohužel, je to smutný fakt a je lépe, aby tento fakt nebyl naplněn. Proto je, myslím, zřejmé, jak poslanci našeho klubu budou hlasovat směrem k usnesení, a já věřím, že nezůstanou osamoceni a že šance na ten reparát ještě je.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Než udělím slovo panu poslanci Bohuslavu Sobotkovi, pouze sděluji pro stenozáznam omluvu paní poslankyně Heleny Mallotové z důvodu plánované pracovní cesty.
Nyní prosím pana poslance Sobotku, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Urban.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také několik poznámek k návrhu státního rozpočtu na příští rok, to je na rok 2008.
Nejprve bych se rád zabýval vazbou na podporu či nepodporu hospodářského růstu v příštím roce.
Asi se shodneme všichni v tom, že by státní rozpočet měl být nástrojem vlády jak přímo či nepřímo stimulovat hospodářský růst. Neznám žádnou vládu v Evropě, jejímž cílem by mělo být, aby se zpomalil růst ekonomiky. V roce 2005 vzrostla česká ekonomika o 6,5 %, v roce 2006 vzrostla o 6,4 %, v roce 2007 očekáváme, že poroste cca o 6 %. Když se podívám do vládního dokumentu, který hovoří o tom, jak by měla růst česká ekonomika po přijetí tohoto zákona o státním rozpočtu, tak ta čísla jsou bohužel jiná. V roce 2008 by měl zpomalit růst české ekonomiky na 5 % a v roce 2009 a 2010 by měl v zásadě stagnovat na úrovni 5,1 až 5,3 %.
A já bych se rád zeptal, kde jsou tedy ty pozitivní efekty takzvané. reformy veřejných rozpočtů a tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu na hospodářský růst. Já je nikde nevidím. Ty efekty budou spíše negativní. A to, co je velmi zajímavé a docela i pikantní, přiznává to sama vláda. Na straně 9 sešitu A, který jsme obdrželi jako součást dokumentace k návrhu zákona o státním rozpočtu, se jasně uvádí: "Pro rok 2008 očekáváme zpomalení přírůstku reálného HDP z 5,9 % odhadovaných pro rok 2007 na cca 5 % jako důsledek negativního fiskálního impulsu, který se projeví zejména ve zpomalení spotřeby domácností." Abych to tedy srozumitelně přeložil, vláda sama očekává, že v příštím roce česká ekonomika zpomalí svůj růst jako důsledek vládní reformy veřejných rozpočtů, která se tedy vtěluje i do návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2008.
Ačkoliv zejména Občanská demokratická strana před volbami do Poslanecké sněmovny slibovala zrychlení hospodářského růstu dokonce o 2 % ročně - toto číslo zrychlení růstu o 2 % je uvedeno na straně 7 volebního programu Společně pro lepší život Občanské demokratické strany - její praktická politika přináší až do roku 2010 pravý opak, pokles na mnohem nižší hodnoty hospodářského růstu, než bylo dosaženo za vlády sociální demokracie. Před volbami tedy Občanská demokratická strana slibovala osmiprocentní hospodářský růst, a realita bude možná 5 %. To je docela dramatický rozdíl.
Hospodářská politika sociálně demokratických vlád se v minulých letech ukázala jako úspěšná. Vedla k rekordnímu hospodářskému růstu v této dekádě a vedla také k rekordnímu poklesu nezaměstnanosti. Vláda Mirka Topolánka je v této věci zcela bezradná a nemá žádný skutečný recept na posílení ekonomiky. A dokonce sama přiznává, že tento návrh zákona o státním rozpočtu není takovýmto nástrojem a že dokonce tento státní rozpočet a daňová reforma zpomalí hospodářský růst v příštím roce.
Co se ovšem vládě podaří zvýšit v příštím roce, bude inflace. Zatímco v roce 2004 byla průměrná míra inflace 2,8 %, o rok později, v roce 2005, dokonce jen 1,9 % a letos čekáme inflaci kolem 2,5 procentního bodu, v roce 2008 se podle vládních odhadů zvýší míra inflace v České republice v celoročním průměru až na 3,8 %. Proč k tomu v příštím roce dojde? Proč dojde k takto skokovému zvýšení cen? Sama vláda na to opět odpovídá v dokumentaci ke státnímu rozpočtu. Na straně 12 střednědobého výhledu státního rozpočtu se píše: Průměrná míra inflace bude značně ovlivněna reformou veřejných financí. Předpokládáme, že dojde oproti předchozímu kroku k jejímu zrychlení na 3,8 %.
***