(12.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
V minulosti byly výdaje na dopravní infrastrukturu podobně velké, jiná však byla struktura jejich financování. Byly financovány ze Státního fondu dopravní infrastruktury, a to především z privatizačních příjmů. Topolánkova vláda nebyla schopna po určitém útlumu privatizačních příjmů vymyslet nic nového nežli návrat k financování ze státního rozpočtu. Ukazuje se zde naprostá neschopnost kreativního národohospodářského uvažování a koaliční rozpory v oblasti privatizace. Vláda tímto rozpočtem říká, že si myslí, že v roce 2008 nic významného nezprivatizuje, a to ani Českou správu letišť, kde má pro tento krok v zásadě i podporu opozice, nebo alespoň její části. Stačilo by dokonce, kdyby jenom v roce 2008 významně s privatizací České správy letišť pokročila s výhledem, že menšinový podíl zprivatizuje alespoň v roce 2009. Časovou diskrepanci by pak mohl vyřešit například krátkodobý překlenovací úvěr. Vše by šlo mimo státní rozpočet v režii Státního fondu dopravní infrastruktury.
Vláda také není schopna postoupit ve financování dálnic a dalších velkých staveb směrem k systému PPP a ulehčit tak státnímu rozpočtu. Je nepochybně správné, že se navýší rozpočty Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva pro místní rozvoj, neboť bude třeba zajistit důstojný průběh evropského předsednictví v prvním pololetí roku 2009. Nechci být zlý, ale obávám se, že věci v režii této neschopné vlády mohou dopadnout, pokud jde o české předsednictví, jako s českým členstvím v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů. Zdali se to povede - vrátím se teď k českému předsednictví - je ovšem otázkou. Dosavadní kroky vlády k tomu nesměřují.
Kádrová politika vlády v oblasti čerpání evropských fondů je katastrofální. Vyhazovat vysoce kvalifikované úředníky jenom proto, že náhodou pracovali ve svých úřadech za vlád vedených sociální demokracií, a přitom většinou nebyli ani jejími členy, bylo velmi krátkozraké. Není proto divu, že tato personální politika plus euroskeptický až nepřátelský postoj vůči evropské integraci vedou k tomu, že většina operačních programů na čerpání evropských peněz je dosud neschválena a čerpání evropských peněz v mnoha oblastech je v roce 2008 ohroženo, a to na rozdíl od jiných nových zemí Evropské unie, například Maďarska, kde z 15 programů je 15 odsouhlaseno.
Naprosto neuvěřitelné je snížení přílivu peněz do školství. Rozpočet tohoto ministerstva se proti roku 2007 sníží o 4 miliardy. Skoro o desetinu se však propadnou rozpočty vysokých škol. Zároveň se z letošních 25 miliard sníží téměř o 2 miliardy státní dotace na vědu. Ministr financí se sice snaží předem vyvrátit případné námitky, že nová vláda vědcům nepřeje, ale příliš se mu to nedaří. Z letošní dotace mělo přes 3,5 mld. připadnout na předfinancování evropských výzkumných projektů, kterých se účastní čeští vědci. Čeští výzkumníci však možnost nevyužili, a proto byly 3,5 mld. uloženy do rezervy pro budoucí potřebu. Přesto čísla říkají jasně, že ze všech resortů reálný propad hrozí pouze Ministerstvu školství a Akademii věd. Výpadek Ministerstva školství ve státním rozpočtu může být sice teoreticky nahrazen evropskými penězi, bude však překonávat větší obtíže, protože s čerpáním z evropských vzdělávacích programů nejsou zkušenosti. Navíc bruselské peníze není možné použít například na platy učitelů.
Ministerstvo průmyslu a obchodu utlumilo dotace na podporu podnikání a dotace na odstranění důlních škod. V prvním případě je sice určitá šance, že se výpadek v příštím roce nahradí při čerpání evropského operačního programu Podnikání a inovace, ovšem vzhledem k rychlosti této vlády v evropských záležitostech, kdy želva je proti této vládě rychlovlak Šinkanzen, je to zatím pouze šance. V případě odstraňování důlních škod Ministerstvo průmyslu a obchodu pouze převelelo problém do budoucnosti.
Sociální skupinou, která bude speciálně poškozena reformou veřejných financí, a samozřejmě ne jedinou, budou zaměstnanci státní správy, tedy nejen úředníci, ale také učitelé, celníci, vojáci, policisté a hasiči. V jejich případě dojde k poklesu reálné mzdy, podle optimistických očekávání vlády o 1,8 %. Pokud však inflace bude ne 3,4 %, ale 5 %, nárůst DPH z 5 % na 9 % se plně promítne do cen, tak jejich reálná mzda poklesne o 3,3 %. Tato skupina státních zaměstnanců bude v presu ze dvou stran. Na straně příjmů a též na straně daňové, neboť jejich mzdy jsou často kolem průměrné mzdy, jejich příjemci na daňových reformách utrpí čistou ztrátu.
A co říci, dámy a pánové, závěrem k tomuto truchlivému vládnímu návrhu? Sociální demokracie tento státní rozpočet na rok 2008 nepodpoří a podpořit ani nemůže. Nemůže podpořit rozpočet, který financuje investice na úkor dětských přídavků, školství, vědy a výzkumu. Sociální demokracie nemůže podpořit rozpočet, který je z dlouhodobého hlediska protirůstový, ohrožující budoucnost této země. Jakkoliv i my podporujeme budování dopravní infrastruktury, ať se jedná o dálnice či železniční koridory, tak tím nejdůležitějším je něco jiného. Jsou to čeští občané, lidé, protože pouze ve vzdělaných lidech, v rozvinuté vědě a výzkumu, v trvale udržitelném rozvoji je budoucnost republiky. A přesně tyto klíčové oblasti vláda vedená Občanskou demokratickou stranou omezuje. Musíme tedy říci své jasné ne takto vládou přijatému rozpočtu.
Dámy a pánové, děkuji. (Potlesk z levé a střední části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Paroubkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Korytář a připraví se paní poslankyně Vlasta Bohdalová.
Poslanec Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, nedávno jsem z tohoto místa hovořil o významu dopravy pro rozvoj nejen ekonomiky tohoto státu, ale i prakticky všech dalších oblastí a odvětví. Při tvorbě rozpočtu tak došlo k situaci, kdy doprava s pochopením předchozího je pro rok 2008 rozpočtově pokryta bez větších mediálních diskusí nejen našimi, ale i evropskými zdroji. Mé vystoupení nebude proto kritizovat či analyzovat chybějící rozpočtové prostředky, ale bude si všímat rozporů v dopravních prioritách vlády uvnitř rozpočtu, tak jak se vyvíjí po dobu jejího vládnutí. Vybral jsem si dvě témata, která se dotýkají jednak železniční dopravy, jednak dopravy silniční, která považuji za nejvíce signalizující problémy či varující.
Transformace železniční dopravy pokročila do fáze, kdy již nelze počítat s výraznějšími efekty ze snižování stavů zaměstnanců, z prodeje zbytného majetku či efekty z racionalizace činností na železnici, které představují zejména dceřiné společnosti Českých drah. Stojíme však před krokem nejzávažnějším, a to oddělením nákladní, cargo dopravy od osobní železniční dopravy.
***