(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče. Já se dívám, zdali v prvém čtení zákona o státním rozpočtu je něco jako podrobná rozprava, protože připomínám, že to má zvláštní režim. Zdá se mi, že není podrobná rozprava, takže v rámci rozpravy budete mít příležitost přednést to, co máte v úmyslu.
Tak, dámy a pánové, v tuto chvíli je čas, abych otevřel obecnou rozpravu. Přečtu jména těch, kteří se dosud přihlásili. Jsou to pánové a paní: pan poslanec Paroubek, Korytář, Bohdalová, Ohlídal, Čurdová, Seďa, Jiří Dolejš, Bohuslav Sobotka, Milan Urban, Miroslav Grebeníček, Radko Martínek. Takže v tomto pořadí bude probíhat obecná rozprava. V tuto chvíli prosím pana poslance Jiřího Paroubka s tím, že připomínám, že je středa a zasedá organizační výbor v polední přestávce a že očekávám, že někdy před jednou hodinou bych přerušil obecnou rozpravu, abychom mohli potom pokračovat odpoledne. Takže hovoří Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, budu hovořit o rozpočtu na rok 2008 a nemohu se také nezmínit o reformě veřejných financí, neboť to jsou spojité nádoby. Rozpočet na rok 2008 je spjat pupeční šňůrou s vládní reformou veřejných financí léta tohoto roku. To má údajně zajistit, aby se vláda vedená Občanskou demokratickou stranou se svým deficitem veřejných rozpočtů dostala v roce 2008 na úroveň, kterou dosáhla vláda vedená sociální demokracií již v roce 2006, tedy deficit veřejných rozpočtů lehce pod 3 % hrubého domácího produktu podle metodiky ESA. Tak málo z hlediska makroekonomického dosáhla takzvaná reforma veřejných financí vlády Mirka Topolánka. Na tento nepříliš skvělý výsledek musela tato vláda spáchat následující věci:
1. Rozbít systém progresivního zdanění fyzických osob a přijít s experimentem rovné daně, který není uplatněn v jediné opravdu vyspělé zemi Evropy. Rozbití systému progresivního zdanění je útokem proti sociální soudržnosti české společnosti a dlouhodobě poškodí i ty nejbohatší, kteří mohou na této reformě snad krátkodobě profitovat.
2. Nezodpovědné experimenty ve zdravotnictví, jdoucí především proti zájmům mladých rodin s dětmi a důchodců, kteří jsou největšími příjemci zdravotnické péče. Poplatky u lékaře přinesou zbytečné problémy a náklady, a to jak pacientům, tak i lékařům. Smutné je, že jejich hlavním smyslem zřejmě je vytvořit pouze kouřovou clonu k privatizaci nemocnic a případně i zdravotních pojišťoven. Pokud bude Občanská demokratická strana privatizovat jako v dobách Klausových vlád - a není důvod si myslet, že to budou dělat jinak - tak nás pánbůh v této oblasti ochraňuj. Náklady této privatizace budou platit budoucí generace a tato generace bude mít ohrožen přístup ke zdravotní péči.
3. Na reformě prodělají zejména důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně postižení občané, zaměstnanci, zejména státní, ale také střední třída. Je zajímavé, že i na základě velmi konzervativních propočtů např. bankovního sektoru, které berou v úvahu pouze změny daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty, tak na těchto změnách čistý prodělek má střední třída s platem 19 až 26 tisíc korun, což je zhruba 27 % příjemců mezd. Pokud se započtou i ostatní opatření takzvané reformy, prodělá na reformě přes 92 % příjemců mezd a pouze necelých 8 % příjemců s platem nad 36 000 korun na takzvané reformě vydělá.
Tedy shrnuto a podtrženo, rozpočet státu na rok 2008 je postavený na takzvaných reformách, které byly udělány podle hesla "ať platí chudí ber kde ber". Sociální demokracie příčiny těchto útoků proti zaměstnancům, důchodcům, střední třídě, vlastně mohli bychom říci s Aloisem Jiráskem, téměř proti všem a proti sociální soudržnosti, po příštích volbách napraví. Tedy především chceme zdůraznit, že po příštích vítězných volbách
1. sociální demokracie obnoví progresivitu zdanění fyzických osob;
2. sociální demokracie napraví nezodpovědné experimenty ve zdravotnictví;
3. sociální demokracie bude podporovat rodiny s dětmi, důchodce, zdravotně postižené, střední třídu.
Tedy přesný opak toho, co dělá současná vláda v rámci takzvaných reforem, s kterými přišla Topolánkova vláda v létě tohoto roku, tedy i s jejich dopadem v rozpočtu na rok 2008.
A nyní k samotnému rozpočtu. Stát plánuje pro příští rok vybrat na daních o 9,2 % více než v roce 2007, tedy více, než je předpokládaný růst nominálního hrubého domácího produktu. Tedy v roce 2008 dosáhne vláda vedená ODS opak toho, co slibovala - zvýšení daňové kvóty o 0,3 %. Je ovšem také pravda, že zároveň díky přijatým rozhodnutím o dalším snižování daně z příjmu právnických osob, a také fyzických osob. Již v roce 2009 bude všechno jinak, a to ještě nemluvím o nezodpovědných slibech k dalšímu snižování daní, které dal před krátkým časem premiér Topolánek odbojářům ze skupiny poslance Tlustého. Je třeba ovšem říci, že pan ministr financí Kalousek s těmito sliby ve svém rozpočtovém výhledu jaksi nepočítá. Možná již ví od pana premiéra, že tyto sliby nebudou splněny. Pokud ovšem pan ministr financí takovýto slib od pana premiéra nemá, je výhled na snížení deficitů veřejných financí na 2,6 % v roce 2009 a 2,3 % v roce 2010 pouhým zbožným a nedosažitelným přáním této vlády. Zato však výdaje státu vzrostou o 6,4 %, tedy daleko více než v roce 2007, kdy to byla 2 %. Dochází k podivnému paradoxu. Vláda škrtá přídavky na děti, aby ušetřila výdaje, a celkově se to nějak nedaří. Je to podivné neumětelství vlády, neprospívající většině občanů této země.
Z rozpočtu vyplývá, že jeho prioritou jsou dopravní stavby. Přímo z rozpočtu Ministerstva dopravy půjde na dálnice a železnice 45 mld. Mimořádný nárůst, a to je citace, kapitálových výdajů v rozpočtu je způsobem především razantním zvýšením dotace do Státního fondu dopravní infrastruktury, stojí výslovně v rozpočtovém návrhu. Letos činí rozpočtové výdaje 1041 mld. a z toho jsou investice 89 mld. Napřesrok stát v celkových výdajích utratí 1107 mld., z toho chce investovat 126 mld.
***