(15.50 hodin)
(pokračuje Severa)
Já bych tady mohl číst mnoho výroků, které z té doby byly. Mohl bych říkat, proč jsem tehdy nenapadal už před rokem novelu, na které jsme se tehdy dohodli, protože to destabilizovalo situaci ve sboru. Nicméně od začátku víme, že ta situace byla špatně nastavená za pana ministra Bublana. Je škoda, že v tuhle chvíli z toho dělá populistickou normu, o které se opět nebaví v rámci celého spektra politického, ale dává to jako svůj návrh, jako poslaneckou iniciativu. Je to smutné. Nic to neřeší. Je to falešné a já bych rád, aby se tomu do budoucna předcházelo tím, že bude slyšet a bude poslouchán i názor toho, kdo nemluví pouze politicky, ale věcně k záležitostem, které se týkají řadových policistů.
Nenavrhuji nic. Nebudu hlasovat pro tuhle novelu, protože si myslím, že ničemu nepomůže. Jenom na závěr pro dokumentaci řeknu větu bývalého pana ministra Bublana, která by se měla tesat. Já bych ji asi dal ke dveřím každé policejní služebny, protože to policisty potěší. Pan ministr na Frekvenci 1 v Press klubu 27. února řekl: "Každý z nás musí dělat nějaké hodiny občas navíc a ten, kdo tu práci má rád, tak je rád udělá."
Nevím, proč navrhujete, bývalý pane ministře, novelu, ale asi pro to máte důvod.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Táži se, jestli se někdo dále hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Pan ministr Langer. Pane ministře, máte slovo.
Ministr vnitra ČR Ivan Langer Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já jsem se ve svém úvodním vystoupení snažil pojmout tu problematiku co nejšířeji, tak abychom každý z nás měli možnost udělat si objektivní soud nad situací v bezpečnostních sborech, nad situací z pohledu příjmů, respektive propadu příjmů v poměrech, u kterých přetrvávají propady vůči poměru těch, u kterých příjmy jsou navýšeny. Snažil jsem se také popsat to, co je na služebním zákoně příjemné a méně příjemné, abychom zabránili dojmu, že služební zákon jako takový je zlo, a tohle když odstraníme, tak bude jenom dobře, neboť každá mince má svůj rub i líc. A já jsem považoval za důležité hovořit nejen to, co je někým považováno za rub, ale zejména hovořit o tom líci, který má k dispozici každý jeden příslušník. To je ono zkrácení pracovní doby o 150 hodin za rok. To je šest týdnů dovolené. To jsou dva měsíce ozdravného pobytu. To je plný služební měsíční příjem v případě neschopnosti. To je celý rok služební příjem v plné výši v okamžiku, kdy dojde ke zranění. To je průměrná výše příjmu ve výši 140 % oproti všem ostatním zaměstnancům v rozpočtové sféře. To jsou ty klady a já je považuji za důležité. Když k nim ještě přidám také ty výsluhy, tak si myslím, že každý trochu rozumně uvažující člověk ví, že to je ten líc služebního zákona, na základě kterého máme právo každý jeden z nás očekávat od těchto příslušníků profesionální výkon v jejich práci.
Dovolte mi, abych se vyjádřil ke třem kolegům, kteří zde vystupovali, a považuji to za korektní. Jakkoliv se lišíme s panem kolegou Maršíčkem v otázce potřeby zrušit, nebo nezrušit oněch 150 přesčasových hodin, nepochybně má stoprocentní pravdu v tom, že klíčový problém, se kterým se potkáváme teď, je problém aplikační, že sám o sobě zákon znamená pouze něco a ten jasně říká, za jakých okolností může něco takového být nařízeno, ale že problém je vskutku v aplikaci u některých služebních funkcionářů. A tady já volně navážu na otázku pana poslance Tejce, kdy říkal, že jsme čekali dlouho na sjednocení aplikační praxe. Co brání sjednocení a proč to trvá tak dlouho? Existují úvahy v tom, aby policejní prezident vydal svůj závazný pokyn, aby sjednotil praxi. Ale policejní prezident nemůže udělat nic jiného, než říct: dodržujte zákon. Jakýkoliv pokyn jiné dikce nemá smysl a sám takový pokyn je úplně absurdní, dávat někomu pokyn, ať dodržuje zákon.
Ale policie je sbor, který má 43 tisíc duší, lidí, významná část z nich jsou služební funkcionáři, a každý z nás ví, že jsou tací, kteří svoji práci dělají dobře nebo špatně. Já sám jsem na úvod svého vystoupení říkal, že jsem byl až zděšen po nástupu do funkce, když jsem zjistil, že existují policejní ředitelé, kteří přestože zákon je platný a neúčinný tři roky, tak ho neznají. Jak ho mohou potom vysvětlovat a jak vůbec ho potom mohou aplikovat? Pokud ano, tak jenom špatně.
A právě proto, aby došlo ke sjednocení praxe, tak jsem také říkal zcela jasně ve svém úvodním vystoupení, že součástí služebního hodnocení policejního funkcionáře, a to je také novinka v tomto, bude také hodnocení podle způsobu, jakým nakládá s problematikou placených, respektive neplacených přesčasových hodin. Vedou se velmi pečlivé statistiky. A existují krajské správy, kde to číslo je příliš vysoké, a existují krajské správy, kde počet placených i neplacených přesčasových hodin je plus minus stejný. Je to v lidech. Jestli mi tím naznačujete, že by mělo dojít k ještě důslednější personální obměně, nebráním se tomu. Nicméně bude to obměna pouze na základě férového služebního hodnocení kvality práce.
Zazněla zde teze, že nebude-li schválen tento zákon, nedivme se příliš vysokému počtu odchodů příští rok. Pan poslanec Rath také kladl sugestivní otázku, co způsobuje tak masivní odchod od Policie České republiky. A já bych na to velmi rád odpověděl, protože informace, nebo domněnky, ze kterých vycházejí, mne utvrzují v tom, že nemáte dostatek informací, protože věřím, že to myslíte se mnou upřímně. A proto považuji za svoji povinnost vám ty informace dát.
Jestli se něco změnilo, kolegové Tejci a Rathe, tak se změnila struktura odchodu policistů. Jestli něco byl zločin v minulosti na každé firmě, a zejména na firmě policie, a to věřím, že bývalý ministr vám potvrdí, že největší procento policistů, kteří odcházeli, byli mladí lidé po deseti letech služby. Potom, co se něco naučili, potom, co vystudovali za náklady, potom, co získali zkušenosti, kontakty, tak se lidově řečeno sbalili a odešli pryč s výsluhami. Jestli někdo zůstával, tak zůstávali policisté staří, kteří čekali na účinnost nového služebního zákona. Jestli se něco změnilo - a každý, kdo někdy řídil nějakou firmu, ví, jak je důležitá ta plynulá generační obměna - tak se změnil ten poměr. Jinými slovy, přestali odcházet ti, kteří by měli zůstat, a začali odcházet ti, kteří by měli odejít.
Tři čtvrtiny z těch, kteří odcházejí, jsou policisté, kteří slouží 25 a více let u policie. A to, že odcházejí, neznamená nic jiného než nástup generační obměny. A jestli mě něco na tom odchodu uklidňuje, tak je to právě ten fakt, že odcházejí tito policisté, kteří si své v dobrém slova smyslu odsloužili, a že ti mladí, kteří odcházeli dříve, zůstávají. A to je možná informace, která vám chybí. A proto vám ji dávám, protože pokud ji vezmeme v potaz a vezmeme ji jako fakt, potom jistě pochopíte, že vaše teze o tom, že odcházejí kvůli tomuto ustanovení, nebo kvůli tomu, že mají malé platy, je teze mylná.
Znovu bych chtěl a mohl bych zdůrazňovat a popisovat argumenty, které jednoznačně potvrzují, že personální situace, respektive atmosféra, tak jak je ten zásah způsobený novým zákonem velmi zásadní, tak že situaci lze označit za stabilizovanou, že nepochybně víme - a právě proto jsem to byl já, kdo inicioval na jednání výboru pro bezpečnost jednání na téma personální situace a výhled u bezpečnostních sborů - jednoznačně víme, že po Novém roce přijde další vlna. A já se s vámi klidně vsadím, jestli v té vlně odcházejících policistů bude převažovat skupina policistů, kteří slouží 20 a 25 let služby, anebo jestli bude převažovat ta skupina mladých. Já jsem přesvědčen, a mám k tomu veškeré důvodné předpoklady být o tom přesvědčen, že bude převažovat ta skupina starších.
***