(15.20 hodin)
(pokračuje Konečná)
S trapným zdůvodněním, že politik přece musí mít odvahu přijmout rozhodnutí. Všimněte si, vážené kolegyně a kolegové, jak často je servilita vůči silnému spojenci a pohrdání názorem lidu této země vydávána za statečnost.
To, čemu říkáte informovanost, je nepřetržitý tok jednostranných informací. Snaha zabránit tomu, aby se k dané otázce vyjadřovali i jiní než vámi vybraní politici, odborníci a komentátoři, je zjevná. Vládní radarový autismus tak dostává podobu spojování polovičatých informací s embargem. Uvedu příklad. Minulý týden proběhlo v Evropském parlamentu slyšení pod názvem Protiraketový obranný štít USA. Akci organizovala skupina Sjednocené evropské levice a Severské zelené levice a slyšení se účastnili odborníci nejen z naší republiky, ale i z USA, Velké Británie a Německa. Ovšem hodnocení celé akce bylo v České televizi ponecháno na europoslankyni Janě Hybáškové, která se neúčastnila ani slyšení, ani následné tiskové konference, což jí ovšem nezabránilo, a tedy ani České televizi, v nevkusném odsouzení celé akce.
Takto si, pane premiére, prostřednictvím předsedajícího, opravdu představujete informování veřejnosti? Podle mě se jedná o diskreditaci demokracie. Toto podlamování důvěry a demokracie je vám dnes možná sympatické, protože je jeho ostří zaměřeno proti levici. Zítra však na takovouto demagogii můžeme doplatit všichni.
Děkuji. (Potlesk v lavicích KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásil ministr Cyril Svoboda, který může dostat slovo okamžitě. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, když poslouchám tu debatu, tak si myslím, že je potřeba začít od položení základní otázky. Ne zda nám dnes někdo hrozí, ale zda potenciálně může vzniknout hrozba konfliktu nového typu, totiž že na území České republiky, na území našich spojenců může být vystřelena raketa třeba s jadernou náloží. Jestliže si odpovíme na tuto otázku kladně, že tato hrozba je potenciálně možná, je potřeba vybudovat obranu proti této hrozbě.
Ze všeho nejhorší je připravovat se na minulou válku. Když dnes čteme literaturu, i literaturu faktu, o období mezi válkami, tak se dovídáme v kondicionálu, co by se bývalo stalo, kdyby. Dovídáme se, kdyby jinak dopadla smlouva v Locarnu, byla by jiná situace v Evropě. Kdyby se rúrská krize v roce 1936 řešila jinak, Evropa by vypadala jinak. Kdyby Mnichovská dohoda nedopadla tak, jak dopadla, Evropa by vypadala jinak. Je to pravda, kdyby toto všechno nebylo, tak by Evropa vypadala jinak. Je ale potřeba taky připomenout, že tehdy i v tisku, a dokonce to byla i usnesení politických stran včetně komunistické strany, nabádali k dohodě, k neustálé dohodě a appeasementu vůči hrozbě - teď nemyslím vůči konkrétním státům a silám, ale vůči hrozbě, která reálně mohla nastat. A po válce byli všichni hrdinové a říkali, co se všechno mělo udělat.
Podle mého názoru, odpovíme-li si na otázku, že potenciálně hrozba tohoto typu naší zemi a našim spojencům hrozí, je potřeba proti tomu tento štít vybudovat. Rozuměl bych té debatě takto vášnivé, jak o tom mluví třeba paní kolegyně poslankyně, kdyby to byl útočný systém, kdyby to byl systém namířený jako útok vůči někomu, tak tomu rozumím, že tady vedeme tuto vážnou debatu, že to je otázka skutečně naší suverenity a koncepce. Ale jestliže naše obranná koncepce je založena na tom, že chráníme sebe a se spojenci chráníme sebe navzájem, tak musíme přistoupit k nějakému dílu. Toto dílo je nabídnuto jako systém, který může být funkční. Rozhodneme o něm svobodně, rozhodneme o něm demokraticky a samozřejmě rozhodneme o něm jako suverénní země.
Takže já se obávám, že to, co se tady zavádí, je úplně jiná debata, je to vyřizování si účtů doma, že to nemá význam s tím vlastním systémem, který tady máme vybudovat. Debata probíhá, i tato debata je dokladem, že probíhá. V novinách čteme všechny možné názory, i názory pro, i proti. Probíhá debata na všech možných úrovních, takže nevím, proč má existovat jenom jedna forma debaty, a to je referendum. Já se nebojím referenda, ale myslím si - opakuji znovu - máme my mít odvahu každý za sebe říct, na které straně stojíme, protože nechci, aby se jednoho dne historie ptala nás, co jsme udělali pro obranu naší země.
Takže znovu říkám, přístup vlády v tomto ohledu je podle mě naprosto korektní a odpovědný. Nikdo neudělá nic za zády občanů, informovanost bude plná a děláme to s dobrým vědomím bezpečnosti naší země. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vidím, že paní poslankyně Konečná má zájem reagovat, takže dostane příležitost. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych prostřednictvím vás vzkázala panu Cyrilu Svobodovi toto. Pokud se chcete bavit o hrozbách budoucnosti, bavme se o zcela reálných hrozbách a těmi jsou např. klimatické změny a ochrana životního prostředí. Přístup k této věci USA a potažmo bohužel i České republiky je bohužel znám. Pokud chceme řešit hrozby, řešme ty reálné a nevyužívejme tady fikce. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A ještě se fakticky, jak jsem pochopil, chce do debaty taky zapojit pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, správně pan ministr Cyril Svoboda mává rukou. Jeho argumentaci je opravdu potřeba okomentovat.
Jestliže základní otázkou je, jestli může být potenciální hrozbou vystřelená raketa, pak čistě statisticky: Které státy mají nejvíce raket? Odkud může tedy přijít hrozba? Bude nás americká protiraketová základna chránit proti té zemi, která má vůbec nejvíce raket? A je nějaká pravděpodobnost, že selže systém v některé zemi? Určitě je, ale není žádný důvod si nemyslet, že to neselže ve Spojených státech amerických. Jestli se má lidstvo bránit, potom opravdu nejlepší obrana by byla omezit a postupně zrušit tyto zbraně, které ohrožují lidstvo, a to všude, ale to bohužel není navrhováno ani naší vládou, ani vládou Spojených států amerických. Systém nechrání Českou republiku, snad chrání některé spojence.
A pokud jde o jednu formu debaty - referendum, já jsem neslyšel od žádného zastánce referenda, že by se chtěl omezit jenom na takovouto formu debaty. Naopak všichni žádají plnou informaci.
S takovýmito vystoupeními ministra vlády se, myslím, opravdu nikam nedostaneme.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych dal prostor pro další řádně přihlášené. Tím dalším je pan poslanec Jan Schwippel, připraví se Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl říci, že těch námětů a otázek, které zazněly v debatě nejen dnes, ale i v průběhu této sněmovny a vlastně i té minulé a v průběhu celé veřejné debaty, je celá řada a je mezi nimi i spousta tvrzení, s nimiž bych rád polemizoval. Některá z nich nestojí za to a vzhledem k omezenému prostoru se omezím pouze na některá z nich.
Pan poslanec Hamáček tady řekl na té minulé schůzi, pokud jsem mu správně rozuměl, ptal se, zda Česká republika bude vyžadovat dodatečné bezpečnostní záruky pro případnou stanici, a poté nastolil otázku, zda by takové záruky vlastně nenastavovaly v rámci NATO systém dvojí bezpečnosti, dvourychlostní Evropu, a zda by to nebylo porušení nedělitelnosti bezpečnosti v rámci aliance. Já si tedy dovolím panu poslanci také položit řečnickou otázku. Jak víte, tak v Evropě existuje několik amerických základen, řada jich je v Německu, další existují v Itálii, v Nizozemsku, v Belgii, v Řecku. V jiných státech Evropy naopak žádné základny nejsou. Pochopitelně tyto základny jsou nějakým způsobem chráněny. A moje otázka tedy zní: Je toto dvou-, nebo případně vícerychlostní Evropa? A pokud ano, budete v rámci NATO požadovat zrušení všech těchto základen? Protože pokud ne, pak se domnívám, že váš postoj není konzistentní.
***