(14.40 hodin)
(pokračuje Motejl)
Jde tedy o to, uvážit zejména při vaší vlastní legislativní iniciativě, zda a do jaké míry v souladu s vládními prohlášeními jednotlivých vlád je možno realizovat opatření legislativního charakteru, která by měla reagovat na poznatky, které jsem si mohl ze skutečné praxe, z konkrétních stížností, dovolit zobecnit.
Děkuji za pozornost, kterou jste věnovali mému přednesu. Zejména děkuji za pozornost, která bude této zprávě věnována ve vaší další činnosti, a jsem ochoten vám poskytnout jakékoli další informace, eventuálně odpovědět na vaše otázky.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu Motejlovi za úvodní slovo. Zprávu projednal petiční výbor. Máme usnesení 170/1, které obsahuje to, o čem mluvil veřejný ochránce práv. Požádal bych zpravodaje výboru pana poslance Ladislava Mlčáka, aby nás informoval.
Poslanec Ladislav Mlčák: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, petiční výbor Poslanecké sněmovny na své 9. schůzi 15. května letošního roku po úvodním slovu pana doktora Otakara Motejla a zpravodajské zprávě poslance Ladislava Mlčáka projednal souhrnnou zprávu veřejného ochránce práv za rok 2006 podle sněmovního tisku 170.
Jak bylo řečeno panem doktorem Motejlem, úřad ombudsmana podáním zprávy o činnosti za rok 2006 naplňuje § 23 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Tato zpráva navazuje na zprávu podávanou za rok 2005, kterou jsem si rovněž opětovně přečetl.
Vzhledem k tomu, že pan doktor Motejl v celkem širší míře podal informaci i o průběhu projednávání v petičním výboru, chtěl bych zdůraznit pouze to, že je to zpráva na závěr prvního funkčního období ombudsmana v České republice, je přehledně členěna do čtyř kapitol. Konstatuji, že je skutečně obsáhlá, na 117 stránkách, a pohledem na obsah lze vnímat četnou aktivní činnost úřadu jako takového. Při bližším prostudování lze posuzovat problémy, které jsou ve společnosti, které znesnadňují a trápí život či občany jako takové.
Úřad v posledním roce řešil nejvíce podnětů - 6455. Nejvíce jich bylo včleněno do oblasti sociálního zabezpečení - 719. Možná je zajímavé i to, že v předcházejících pěti letech nebyla stížnost či podnět veden směrem ke státnímu zastupitelství, vloni to bylo však v šesti případech. Ale nechci zabíhat do čísel, do porovnání či dalšího vytěžování údajů obsažených v předložené zprávě, kterou máme k dispozici.
Jako pan doktor Motejl chci rovněž upozornit, že v části 3 je poprvé uvedena informace na základě novely zákona o veřejném ochránci práv, platná od ledna 2006, týkající se zařízení, v nichž se nacházejí osoby omezené na svobodě.
Pokud jde o finanční zajištění chodu úřadu ombudsmana, je v souladu s rozpočtem a v loňském roce byl čerpán na 76 procent. Jeho nečerpání, úspora, je popsána již v úvodní části předmětné zprávy.
Vaši pozornost bych chtěl v neposlední řadě obrátit na čtvrtou část, kde veřejný ochránce práv, jeho úřad, podobně jako v minulém období zevšeobecňuje poznatky a zároveň stanovuje doporučení, která vyplynula z jeho činnosti v uplynulém roce.
Petiční výbor po bohaté diskusi svým usnesením doporučuje Poslanecké sněmovně požádat vládu České republiky, aby se těmito legislativními podněty do různých oblastí aktivně zabývala a informovala rovněž Poslaneckou sněmovnu o využití těchto podnětů s termínem předložení do konce roku 2007. Veřejný ochránce práv se rovněž obrací na stránkách 114 a 115 zprávy na Poslaneckou sněmovnu s doporučením, aby vzala na vědomí deset principů dobré správy a podpořila tak jejich prosazování při výkonu působnosti veřejného ochránce práv.
Vážené kolegyně a kolegové, v závěru bych chtěl poděkovat osobně panu doktoru Motejlovi a celému úřadu za činnost, i když sám neskrývá, že jsou v činnosti úřadu rezervy, a popřát v dalším období mnoho úspěchů. Návrh na usnesení předložím v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Můžeme otevřít všeobecnou rozpravu, do které se jako první hlásí paní poslankyně Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková: Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Pan poslanec Mlčák mě předešel, protože i já jsem chtěla poděkovat, ale stejně poděkuji, panu doktoru Motejlovi jednak za jeho činnost a jednak za velice důkladnou zprávu o činnosti.
Zaměřím se na oblast bydlení osob ohrožených sociálním vyloučením, takzvané sociální bydlení. Velice stručně. (Velký hluk v jednací síni.)
Veřejný ochránce práv opakovaně upozorňoval ve svých předchozích souhrnných zprávách na přetrvávající a gradující problém sociálního vyloučení některých skupin obyvatel, rozšiřování bydlení nedosahujícího standardu a tvorbu ghett. Myslím si, že je to velice závažná otázka. Na vzniku této situace má svůj podíl i komunální politika některých obcí. Nechci je jmenovat - konkrétně Vsetín.
Pro občany s nízkými příjmy a na okraji společnosti je určena výstavba obecních bytů podporovaných ze zdrojů Ministerstva pro místní rozvoj ze Státního fondu rozvoje bydlení se speciálním určením a dále stávající nájemní byty obce. Je patrné, že použití těchto nástrojů a uplatňování bytové politiky v praxi zcela závisí na aktivitě a přístupu obcí. (Poslanci v sále stále hlučí.)
Podle názoru ochránce skutečné řešení bydlení takto vymezené skupiny obyvatel může vzejít pouze ze spolupráce Ministerstva vnitra, Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. Ochránce k tomu vedou následující důvody.
Finanční státní podpora výstavby nových nebo rekonstrukce stávajících bytů obecního bytového fondu dosud realizovaná Ministerstvem pro místní rozvoj sama o sobě není schopna předcházet sociálnímu vyloučení nebo ho vyřešit… (Hluk neustává, poslankyně se odmlčela.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prostředí opět neumožňuje rozpravu. Prosím vás o klid. Můžete pokračovat.
Poslankyně Hana Orgoníková: Jsem ráda, že poslanci zatím vyloučeni ze sociálního bydlení nejsou, ale myslím si, že by se měli seznámit s tím, že některé skupiny obyvatel skutečně mají problém. Když jsme dělali veřejné slyšení v petičním výboru ohledně bezdomovců, bylo tam velice málo poslanců z jiných výborů, než je výbor petiční. Byla bych ráda, kdybyste naslouchali, protože to jsou věci velice závažné. (Hluk v sále pokračuje.)
Sociální vyloučení se vždy týká omezené skupiny osob, která nepředstavuje ve společnosti většinu. Z toho také pramení riziko, že komunální bytová politika nebude na potřeby takové skupiny obyvatel pamatovat a bude hledat pragmatická řešení neodpovídající sociální funkci, kterou obec jako společenství občanů a veřejnoprávní korporace mimo jiné plní. Výsledkem je sociální vyloučení a izolace, což nepřináší prospěch ani obci, ani státu. Veřejný ochránce práv se domnívá… (Poslankyně se opět odmlčela.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím vás, kolegové (zvoní pro uklidnění v sále), abychom sněmovnu dokončili nějakým relativně slušným způsobem. Ještě jednou vás prosím o klid.
Prosím, pokračujte.
Poslankyně Hana Orgoníková: Veřejný ochránce práv se domnívá, že stát má povinnost osobám ohroženým sociálním vyloučením zajistit minimální standard bydlení, který je bezpochyby součástí základních životních podmínek, tak jak chápe článek 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. A zde bych citovala: "Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek." Tohoto práva je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, jež ustanovení provádějí. Mezi ně patří z hlediska bydlení zejména zákon o obcích, zákon o státní sociální podpoře, o sociální potřebnosti, zákon o životním minimu a s účinností od 1. 1. letošního roku je to zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o existenčním a životním minimu.
Samotná konstrukce příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a velice obecně vyjádřené povinnosti obce dbát o uspokojování sociálních potřeb občanů včetně potřeb bytových nepředstavuje systémové řešení sociálního bydlení umožňující předcházet sociálnímu vyloučení.
***