(17.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Věřím, že by mohl leccos zajímavého říci k sestavě té operativní části tzv. Kubiceho zprávy pan Pitr. Myslím ovšem, že pan Pitr ještě nějakou dobu bude na útěku. Ale bylo by zajímavé slyšet jeho vyjádření, jeho pravdivé vyjádření.
Já jsem byl v té zprávě na základě operativních zjištění, tedy jinak řečeno drbů, označen jako pedofilní organizátor vražd a majitel zahraničních kont, kam směřují černé peníze z nejrůznějších obchodů. Ani jedno z těchto obvinění pochopitelně nebylo prokázáno, myslím, že se jím nikdo ani vážně nezabýval. Jak to říká politický klasik a jeden z politických vzorů dnešního premiéra, nebudu ho jmenovat: Ale zabralo to, ty čtyři dny před volbami!
Pokud jde o určité vyznění. Já bych chtěl říci za sociálně demokratickou stranu: Neprojde-li dnes návrh na ustavení vyšetřovací komise, budeme o to usilovat na příští schůzi, na té další schůzi, ještě na další schůzi, a jednou se to povede. A když se to nepovede v tomto volebním období, tak se to povede v příštím volebním období. Spravedlnosti nikdo neuteče! To je jedna jistota na tomto světě. A když celou věc neprojednají české soudy, obrátíme se na soudy mezinárodní. Jestli vám to stojí za to, tak to bych opravdu nechtěl být na vašem místě.
Chtěl bych říci, že tady možná není tím nejvážnějším útok na jednu politickou stranu v předvolebním období, i když zásah jedné policejní složky je opravdu nebývalým prostředkem ve volebním boji. To se prostě ve slušné zemi nedělá. Nedělá to slušná politická strana. Ale možná že se to dělá v nějakých zemích, jejichž řekněme politickou kulturu nechceme zrovna následovat. Ale já vidím jako mnohem vážnější ten útok na občana, protože i premiér je občan. A jakou má možnost občan, když vidí, že i premiér je bezmocný proti naprostým insinuacím a křivým obviněním? Jakou možnost má občan, běžný občan, se ubránit soustředěnému útoku části státního aparátu?
Dámy a pánové, děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. A je zde další přihláška, a to od pana poslance Zdeňka Jičínského, který má nyní slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, bylo tady řečeno už mnohé, pokud jde o faktickou stránku tehdejší Kubiceho zprávy, pokud jde o politické souvislosti, takže nechci tyto věci opakovat. Ale přece jenom některé věci připomenout je nezbytné.
V naší parlamentní sféře se užívá často silných slov. Já jsem hovořil o tom, že zbytečně užíváme silných slov, protože slova ztrácejí význam, a když potom je něco nazváno tak, jak se to sluší podle své povahy, bere se to jenom jako běžná fráze, které není třeba věnovat větší pozornost. Neříkám to proto, že bych trpěl pocitem marnosti, že mým slovům není věnována žádná pozornost, ale některé skutečnosti jsou toho druhu, že bychom se nad nimi zamyslet měli a měli by se nad nimi zamyslet i ti poslanci z ODS, kteří při projevu Jiřího Paroubka se posmívali nebo usmívali.
Připomenul bych vám článek komentátora, který rozhodně není stoupencem sociální demokracie, kdysi to byl dokonce tiskový mluvčí Václava Klause, a rozhodně to je novinář velmi pravicový. Mám na mysli Bohumila Doležala. A ten loni po volbách napsal článek, který má titul Proč jsou všichni proti ODS? Jeho představa se nenaplnila z určitých důvodů, které není třeba teď rozebírat. KDU-ČSL i zelení od svého kritického postoje v jistých věcech ustoupili a vládnou teď společně. Ale Bohumil Doležal tam říká něco, co by nejenom poslanci, ale co by členové ODS měli vzít vážně. On říká, že ODS od svého vzniku, od svého zakladatele, si nese jako charakterický rys svého působení bezohledný cynismus. A právě proto, že jsem měl na mysli to, co udělal Langer s Vidímem spolu s Kubicem, jsem tuto záležitost nazval bezprecedentním činem, který od 17. listopadu nemá obdoby. I po 17. listopadu v těch prvních dvou nebo třech letech nebyla situace vůbec jednoduchá, s policií byly velké problémy, ale nikdy se nestalo takovéto zneužití policie nebo určitého policejního útvaru nebo určitých policejních složek v politickém boji a těsně před volbami. Proto jsem to také nazval, že to je veliký zločin proti parlamentní demokracii.
To není slovní fráze, to je prostě věc vážná. A pokud tyto věci nebudeme brát vážně, pak to, co tu citoval Jiří Paroubek z článku Jana Macháčka, že hodnoty demokratického právního státu a politická kultura utrpěly smrtelnou ránu, pak by se to mohlo stát skutkem. Já jenom chci doufat, že ta rána není smrtelná, jakkoliv je těžká, že se z ní ještě můžeme vzpamatovat. Ale za tím je řada věcí, které mě z této, řekl bych, optimistické naděje spíše vyvádějí.
Musím říct, že jsem s velkou lítostí zaznamenal, že i člověk, kterého si za jeho působení v Parlamentu, když jsme byli společně v ústavněprávním výboru, vážím, Jiří Pospíšil, že se nechal zneužít k oné teatrální akci s oním odtajněním odposlechů. Vzpomeňte si na to! Vždyť to patří k jevům, které také v polistopadové historii nemají obdoby. Teď se obávám, že akce paní nejvyšší státní zástupkyně je tím, co patří do té třetice. To jsou věci vážné.
Podívejte se, pan plukovník Kubice - nevím, jestli tehdy byl plukovník nebo podplukovník, to by mě František Bublan mohl korigovat - měl být odvolán už v roce 2001. Žádal to Miloš Zeman. Ale tehdy zvláštním způsobem se v záležitosti plukovníka Kubiceho angažoval Václav Havel, který, ačkoliv mu to podle ničeho nepřísluší, provedl zvláštní návštěvu tohoto útvaru a plukovníka Kubiceho vyznamenal.
***