(17.20 hodin)
Poslanec Karel Černý: Paní ministryně, domnívám se, že je logické, že ministr chodí na jednání výboru, zvláště když je jeho jméno uvedeno na pozvánce.
Ještě můj doplňující dotaz. Proč drtivá většina majetku byla převedena na obce v letech 2003 a 2004, stejně tak nepotřebná munice byla odprodána v tomto období, a od roku 2005 do nynějška aktivita ministerstva polevila? To je jedna otázka, která mě zajímá.
Můžete říci, kolik finančních prostředků stojí obhospodařování tohoto nepotřebného majetku? Nepovažujete právě zdlouhavé převody na obce za plýtvání finančními prostředky státního rozpočtu?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Černému. Paní ministryně Parkanová má další dvě minuty příležitost ke svému vystoupení.
Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová Ano, já naprosto souhlasím s tím, že je žádoucí se majetku zbavovat co nejrychleji a v co největším počtu, že jeho správa samozřejmě státní rozpočet zatěžuje.
Mluvil-li jste o zpomalení v letech 2005 a 2006, tak já vám děkuji za tu informaci a beru ji jako impuls k tomu, se na tu věc podívat.
Pokud jde o majetek a technikálie, které s tím souvisí, narážíme na nejrůznější problémy a já myslím, že pro vás nejsou novinkou. Někdy to jde pomalu pouze z toho prostého důvodu, že věci nejsou dobře zapsány v katastru nemovitostí, čas běží a katastrální úřady nepracují úplně nejrychleji.
Já bych chtěla říci ještě takovouto věc. Kupříkladu Česká republika má dodnes 200 těžkých objektů a 5000 lehkých objektů hraničních opevnění ze 30. let minulého století. Chceme, aby proběhl bezúplatný převod, v některých případech je možný i odprodej většiny objektů toho stálého opevnění. A to je právě zrovna u tohoto případu. V současné době probíhají zápisy do katastru, probíhají kolaudace a převody budou postupně zahájeny ve druhé polovině roku 2007.
Nevím, co k tomu dále říci. Vím, že to dlouho trvá, vím, že to stojí velké peníze, ale pokud společně najdeme cestu, jak to urychlit, já to přivítám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní ministryni. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Robin Böhnisch, který hodlá interpelovat pana ministra Martina Římana ve věci humanity.
Poslanec Robin Böhnisch: Pane ministře, jak jistě víte, vláda Jiřího Paroubka svým usnesením č. 374/2006 rozhodla o zřízení centrálního skladu České obchodní inspekce v Bečvárech na Kolínsku. Hlavním cílem rozhodnutí bylo zefektivnit nakládání se zabavenými falzifikáty a zpružnit jejich předávání pro humanitární účely. Pro Českou obchodní inspekci znamená tento sklad efektivnější využití kvalifikovaných zaměstnanců přesunem administrativního zpracování a evidence zabavených výrobků na středně kvalifikovaný personál. Pro humanitární organizace šlo především o navýšení celkové využitelnosti výrobků, zjednodušení komunikace se státním orgánem, širší výběr sortimentu využitelného k humanitárním účelům. Konečně i pro stát bylo bezpochyby pozitivní zvýšení zaměstnanosti osob se zdravotním postižením.
Jsem na rozpacích z rozhodnutí nové ředitelky České obchodní inspekce Jany Příhodové, která nechala zmiňovaný centrální sklad padělků v Bečvárech zavřít. Pokud, jak paní ředitelka tvrdí, kontroly odhalily podezřelé nesrovnalosti v pronájmu skladu i evidenci zboží, je třeba z toho vyvodit personální a systémová opatření, a nikoliv navrhovat zrušení skladu. Takový krok se velmi blíží pověstnému vylévání vaničky i s dítětem.
Tříděním a manipulací s výrobky se zabývá řada nově přijatých zaměstnanců, z nichž tři čtvrtiny jsou osoby se zdravotním omezením, které jen velice těžko shánějí uplatnění. Vypadá to, že v rámci národního roku dlouhých nožů bude kromě bývalého ředitele ČOI Ing. Pěkného postiženo i několik zdravotně hendikepovaných. Mám obavu, že nyní je znovu nahradí inspektoři, školení a kvalifikovaní pro výrazně jinou práci, než je šití štítků "humanita".
Vážený pane ministře, jakým způsobem bude Česká obchodní inspekce nadále odstraňovat prvky porušující práva duševního vlastnictví? Hodláte se vrátit k praxi, kdy tuto činnost zajišťovaly přejímající organizace, které mají se zpracováním výrobků malé nebo téměř žádné zkušenosti a které z opatrnosti řadu výrobků, kde odstranění prvků je složitější, raději odmítají?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane poslanče, za vaše vystoupení. Hovořit bude pan ministr Martin Říman.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, já se teda trošku divím, že jste si o té kauze nezjistili více skutečností, protože jinak si myslím, že byste ji raději neinterpelovali. To rozhodnutí bylo skutečně 5. dubna loňského roku, tedy těsně před parlamentními volbami, a cílem, který byl i významným způsobem medializován, bylo centralizovat skladování, odstraňování zabavených oděvů s nášivkami značkových firem, odstraňovat tyto nášivky a rozdávat je pro humanitární účely domovům apod. Tehdejší premiér Paroubek se nechal slyšet, že podíl zboží na humanitu se zvýší až na 50 %. V roce 2005 byl podíl zboží poskytnutý pro tyto účely 5,4 %.
Jaký je výsledek? Systém běžel zhruba od poloviny roku 2006, tedy není to dlouho, nicméně výsledek je velmi tristní. V roce 2006 došlo k poklesu ze 36 tisíc kusů, které byly dány na humanitární účely v roce 2005, na 24 tisíc kusů, tedy o plnou jednu třetinu. Na celkovém počtu zabavených výrobků se tento podíl snížil z oněch 5,4 % na 2,4 %. Takže skutečně smysl toho rozhodnutí je velmi zvláštní a je otázka, jestli to rozhodnutí nebylo motivováno něčím jiným, neboť Česká obchodní inspekce uzavřela smlouvu na nájem objektu, ve kterém se to mělo celé dělat, v červnu loňského roku se skladem v Bečvárech na okrese Kolín, s firmou ZEMPO Market zastoupenou panem Jiřím Urbanem, bez výběrového řízení. S tím, že došlo k navýšení ceny, za kterou měla být pronajata podle usnesení vlády, asi o 200 tisíc korun.
Celkové náklady za devět měsíců, co to fungovalo, byly více než 4 miliony korun s výsledkem, o kterém jsem mluvil před chvílí. Za tu dobu bylo rozdáno 15 tisíc výrobků, čímž vzhledem k nákladům cena jednoho výrobku dosáhla asi 270 nebo plus 270 korun. Dále tam byly náklady na dopravu, které se předpokládaly 50 tisíc korun ročně, avšak jen za devět měsíců provozu služebních vozidel to bylo přes 100 tis. korun, přičemž to nebyly náklady na svážení toho zabaveného zboží z celé republiky, ale byly to nějaké nedohledané nezdůvodněné jízdy uskutečněné mezi Prahou a skladem Bečváry. Dalších 117 tisíc Kč na úpravu objektu, kterou fakturovala státu nebo ČOI firma ZEMPO Market atd., vysokozdvižný vozík dalších skoro 100 tisíc Kč. Do kalkulace toho systému a do těch peněz, o kterých jsem hovořil, nebyly ani zahrnuty náklady ze strany inspektorátu ČOI, neboť do centrálního skladu je třeba to zboží nějakým způsobem po určité době zavézt. Nejde to okamžitě, je to až po nabytí právní moci, takže ty inspektoráty, tak jako tak, musely zajišťovat u sebe skladování tohoto zboží.
Celý systém byl absolutně nefunkční, navíc byl provázen různými podivnými nesrovnalostmi, o kterých jsem hovořil. Suma sumárum, ten projekt na situaci předávání oděvů pro humanitární účely vůbec nic nezlepšil, spíše naopak, jak bylo řečeno. Došlo ke zbytečným vícenákladům ze státního rozpočtu.
Ono koneckonců když se na to člověk podívá zdravým rozumem, tím, že humanitární organizace jsou rozeseté po celé republice, nemá valný smysl to centralizovat na jednom místě, kdy z celé republiky, jak se to zboží zabavuje, tak se napřed sváží někde na jedno místo, a pak se zase rozváží po celé republice humanitárním organizacím. To je prostě na první pohled nesmysl. A když to spojíme ještě s tím neprůhledným způsobem evidence, který umožnil - tam nejde udělat pořádně dneska inventuru - umožnil pravděpodobně potenciálně používat to zboží i pro jiné než humanitární účely, tak rozhodnutí zavřít tento sklad bylo více než opodstatněné.
Děkuji.
***