(16.10 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tato interpelace je za námi. Požádal bych paní poslankyni Lenku Mazuchovou, která bude interpelovat - opět návštěva amerického prezidenta. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lenka Mazuchová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Předesílám, že budu svou interpelaci na paní ministryni obrany pouze číst, a ne zpívat.
Paní ministryně, když jste usedla do křesla ministryně obrany, říkala jsem si, že snad jako žena do resortu, který řídí něžné pohlaví jen výjimečně, přinesete nové a originální nápady. Ani jsem se nenadála, a už je to tady. Nazpívat oslavnou ódu pro amerického prezidenta George Bushe je opravdu nápad tak originální, že by snad nikoho jiného ani nenapadl.
Panem poslancem Jandákem byl předložen návrh, aby se o tomto vašem muzikálním výstřelku vedla ve Sněmovně debata. Jsem ráda, že tento bod prošel a že se konečně dozvím, co vás k tomu vedlo. Samozřejmě budu ráda, a věřím, že nejsem sama, když nám svůj výtvor předvedete adekvátním způsobem, tedy že jej zazpíváte klidně i na playback s nějakou světelnou show, například ve stylu Madonny.
Vážení kolegové a kolegyně, možná si mnozí z vás říkáte, že přeháním. Já už ale, co se týče paní ministryně Parkanové, věřím všemu.
Paní ministryně, myslíte si, že je pro člověka ve vašem postavení nazpívat takovou píseň důstojné? Chci, abyste nám svůj krok náležitě vysvětlila. Doufám, že se informace o vaší podlézavé písni prezidentovi Bushovi nedostane, a pokud se tak již stalo, do zahraničních médií. Už tak je to, myslím, ažaž. V čele naší vlády sedí premiér, který je na veřejnosti znám svými vulgárními výroky vůči poslancům či novinářům, dále vicepremiér, který má na krku podezření z korupce, a teď ještě naprostý unikát - zpívající ministryně. Pověst naší vlády by to jistě nevylepšilo.
Ještě se vás, paní ministryně zeptám, co plánujete příště, až k nám třeba přiletí nějaký politik z rovníkové Afriky. Doufám, že se pak vaše oblečení nezmění ve sporý oděv tamních domorodých žen a ve vašich rukou se neobjeví bubínek tamtam.
Znovu kladu otázku: Myslíte si, že je pro člověka ve vašem postavení nazpívat takovou píseň důstojné?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Prosím o dodržování času a paní ministryni žádám, aby zareagovala na tuto informaci. Prosím, máte slovo.
Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová Paní poslankyně to možná tak nemyslela... (Obrací se k rušícímu ministrovi s prosbou o klid.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pány ministry o klid.
Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová Paní poslankyně to pravděpodobně tak nemyslela, ale ona mi opravdu udělala radost a opravdu mi pomohla a já jí za to děkuji.
Já také vítám, že včera ten návrh prošel, a upřímně si přeju, abych ten prostor k tomu, sdělit vám tady okolnosti, vysvětlit a předvést měla. Pokud by se náhodou Poslanecká sněmovna rozhodla zítra ráno a odhlasovala si mírnou úpravu svého programu tak, že bychom se s tím bodem mohli vypořádat už zítra, ujišťuji vás, že já to jenom vítám.
Tak a teď trošku k těm otázkám, které paní poslankyně zmínila. Tu píseň složil Jaromír Hnilička. Složil ji v roce 1961 a je jenom škoda, že je to jazzman, je to trumpetista a zpěvák, který není širší veřejnosti známý. Ta melodie je velmi pěkná a nemůže za to, že byla zneužita komunistickou propagandou. Nově ji otextoval Jan Vyčítal a já nezastírám, že jsem ten projekt tak trochu iniciovala. A rozhodně vůbec nelituji toho, že jsem si s Janem Vyčítalem kousek té písničky zazpívala.
Je pravdou, že cílem bylo vytvořit originální dárek pro amerického prezidenta. Já jsem nechtěla, aby ho vítali jenom zlobní aktivisté, a chtěla jsem také trochu odlehčit tu zbytečně vypjatou a často nenávistnou atmosféru, která se kolem tématu protiraketové obrany zde v České republice vytvořila.
To využití písně, která byla v minulosti komunistickou agitkou, k uvítání amerického prezidenta a podpoře radaru vítám jako záměrnou nadsázku, nebo chcete-li, jako dějinnou ironii. A jestli jsem se tím dotkla komunistů, tak toho nelituji. Jestli by to snad mělo vadit některým obětem jejich režimu, pak by mě to samozřejmě mrzelo.
Ta píseň v dnešní podobně symbolicky začíná garmoškou a končí jako americký dixieland. Já bych ráda, aby to tak trochu předznamenalo i další etapy diskuse o radaru. Ta diskuse totiž začala jako starý dobře známý boj proti americkému imperialismu a za světový mír pod kuratelou Sovětského svazu. A já doufám, že ta diskuse skončí jako rozumná a zbytečných emocí zbavená debata o výhodách a nevýhodách protiraketové obrany.
Když člověk zpívá nějaký text, tak to přirozeně neznamená, že musí souhlasit s každou jeho větou. To bychom pak neměli ani písně, a jak by mi, kdyby zde byl přítomný, pan poslanec Jandák jistě potvrdil, neměli bychom ani filmy. Bez náležitého kontextu té věci jistě může být Vyčítalův text považován za jednoduchou agitku. To je věc názoru a ten já nikomu vyvracet nebudu a ani samozřejmě nemůžu. Ostatně ono není hanba dělat i ty agitky ve svobodné době. Hanba je dělat agitky ve službách totalitního režimu. A tady bych nepřítomnému Vítězslavu Jandákovi mohla připomenout filmy, jako jsou Osvobození Prahy, Plavení hříbat, Zralé víno a nakonec, i když rozhodně ne v poslední řadě, film režisérů Anatolije Vjechotka a Natalie Troščenkové Trasa, kde Vítězslav Jandák ztvárnil tak trochu neprávem pozapomenutou postavu Slávečka.
Naproti tomu Jan Vyčítal nikdy neztvárňoval typ socialistického hrdiny. Honza Vyčítal je pro mě člověkem, kamarádem, který za své texty ručí svým životem. A jestli je někdy přímočarý, pak jsou ty jeho čáry po celá dlouhá léta stále stejně rovné a přímé. A to já na něm oceňuji, a proto jsem si s ním ráda zazpívala. A jestli náhodou někomu vadí zpívající, tančící nebo na různé nástroje hrající politici, pak se bude muset vrátit do těch dob a do těch filmů, ve kterých Vítězslav Jandák tak hezky hrál.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic napravo.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vyzval bych paní poslankyni Mazuchovou, aby doplnila svou interpelaci.
Poslankyně Lenka Mazuchová: Paní ministryně, jsem ráda, že jste byla dobře svými poradci připravena na moji odpověď. No nicméně já bych zde vystoupila, ať bych byla opoziční, či koaliční politik, protože si myslím, že byste příště měla zvolit důstojnější způsob. Musíte si uvědomit, že jste ministryně české vlády a zastupujete tak všechny občany. A jak byl dělán průzkum, 75 % občanů s vaší písní nesouhlasí a považuje ji za velice servilní. Vím, že se sice říká, že co Čech, to muzikant, ale myslím, že byste to jako ministryně měla přenechat jiným.
A pan Jandák zde není přítomen, tudíž myslím, že byste si měla jeho kritiku a duel s ním nechat, až tady bude přítomen.
Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, paní ministryně.
Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová Já vím stejně dobře jako paní poslankyně, že je zde vysoké procento lidí, kteří se stavějí k otázce protiraketové obrany odmítavě. A to je možná - snad mi to uvěří i ti na levé straně spektra - důvod, že jsem tím nesledovala žádný osobní prospěch.
A že jsem projevila jiný styl chování než někteří naši kolegové, kteří každý svůj politický krok poměřují tím, jestli to ovlivní v jejich prospěch veřejné mínění, nebo jestli je to náhodou poškodí. Já myslím, že politik, který se řídí pouze podle toho, je politikem pro národ nebezpečným, a já bych touto cestou nikdy jít nechtěla.
No a pokud jde o ten design, o tu vizáž, jakou má politik, ministr, ministryně mít. Ano, můžete si myslet, že politička-ministryně obrany má pečlivě zakrývat svoji jinou tvář než tu profesionální. To už tady bylo. Politici starého režimu buď soukromí neměli, anebo to bylo soukromí falešně kašírované. Ani touto cestou já nepůjdu. Nevím, co je na tom špatného, a necítím se vůbec nikterak dotčena a jsem přesvědčena, že řada lidí mi naprosto dobře rozumí. Pořád je lepší mít politika čitelného a zpívajícího než politika, o kterém se neví, co vlastně dělá a co si myslí.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak tohle bychom měli. Prosím nyní dalšího interpelujícího. To bude pan poslanec Václav Exner. Jenom upozorňuji, že Alexandr Vondra je mimo - zřejmě - Českou republiku, takže to může být pouze - Brusel, jak tady slyším - může být pravděpodobně ta interpelace vyřízena pouze písemně. Pokud i přesto ji chcete přednést, tak máte příležitost. Prosím.
***