(17.00 hodin)
(pokračuje Levá)
K zákonu o sociálních službách chci říci tolik. Jsem ráda, že dojde k zastavení vyplácení příspěvku na péči osobám, které jsou v ústavní zdravotnické péči. Tito lidé mnohdy žijí ve zdravotních zařízeních i několik let. Veškerá péče je jim hrazena, důchod jim je posílán na jejich účet a příspěvek na péči rovněž. Klienti další služby ani nemohou využívat, peníze se pak stávají předmětem dědictví. Stát se o tyto lidi stará, mají vše, co potřebují, příspěvek na péči byl jasně nadbytečný.
Dále se nechci ke změnám zákona vyjadřovat, neboť takový velký prostor bude pro prováděcí vyhlášky a ty mnohdy zákon do značné míry korigují.
Ještě několik slov k dotacím. V § 2 týkajícím se dotací ze státního rozpočtu na financování sociálních služeb se říká, že dotace od státu může kraj použít tak, aby uhradil provozovateli rozdíl mezi skutečnými běžnými výdaji souvisejícími s poskytováním sociální služby a výší úhrad od osob, kterým je sociální služba poskytována. Z toho jsem vyrozuměla, že zadotována bude péče lidem s nízkými důchody v nejrůznějších typech zařízení, což je dobře. Jde o lidi, kteří celý život poctivě pracovali, tedy si klidné stáří zaslouží. Tak si jen přejme, aby dotací pro všechny kraje byl dostatek.
Na závěr si troufnu říci, že kdyby měli lidé v domovech důchodců a v jiných zařízeních od počátku tuto jistotu, nedošlo by k lavinovému vyřizování žádostí o příspěvek na péči a výdaje na sociální služby, jak o tom pan ministr mluvil, by nenarůstaly tak divokým tempem.
Připojuji se k tvrzení, že v našem státě dochází ke zneužívání dávek, reformní zákony mě však nepřesvědčily o tom, že nešvarům chtějí zabránit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Ivaně Levé. Slova se ujme pan poslanec Karel Korytář, připraví se paní poslankyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci. I když se někomu zdá, že doprava v balíku reforem není příliš výrazně zastoupena, mýlí se. Jsou nejméně dva faktory, které mohou nastartovat dopady, ze kterých se jak veřejná osobní doprava či doprava jako taková budou obtížně vzpamatovávat.
Tím prvním je zvýšení sazby DPH z 5 na 9 %. Tato změna se promítne přes avizované změny v ceně potravin apod. i do ceny jízdného s dopady, které si lze dobře představit. Již dnes řada měst či veřejní dopravci, ať je to autobusová či železniční doprava, nemají odvahu navýšit jízdné, i když k tomu mají své ekonomické důvody, a to z obavy z odlivu cestujících z veřejné dopravy. Uvolnění cen jízdného, které se dá tímto krokem očekávat, způsobí přechod řady cestujících z veřejné dopravy zpět k dopravě individuální, a to je výrazně o zhoršení ovzduší i o ekologii. Ztráta cestujících způsobí současně nekontrolovatelný proces rušení linek a tratí s podobným dopadem. A to není v zájmu ani dopravní politiky státu, ani v zájmu programů prakticky všech stran.
Tím druhým jsou návazná úsporná opatření, která musí Ministerstvo dopravy realizovat. A k tomu trochu šířeji.
I když budujeme dopravní infrastrukturu, seč nám síly stačí, přílišný optimismus není na místě. I přes tempo výstavby dálnic a železničních koridorů jsme zůstali mimo transevropské tranzity, významný zdroj ekonomiky z dopravy. Výjimkou je moravský železniční tranzit sever-jih mezi Polskem a Rakouskem. Tempo výstavby tedy musí růst a to chce peníze. V systému financování se osvědčil Státní fond dopravní infrastruktury jako účelová instituce pro výstavbu, modernizaci, opravy a údržbu dopravní infrastruktury státu. Fond má ale své příznivce a odpůrce. Pro ty první hraje fakt, že ve fondu je vytvořen autonomní systém financování dopravní infrastruktury. Jde o jednotný systém řízení a alokace rozvoje dopravní infrastruktury, zdroje generované dopravou se do dopravy zase vracejí. Pro fond hraje i transparentnost objemu finančních prostředků alokovaných do rozvoje dopravní infrastruktury, veřejná kontrola finančních toků a zvýšený tlak na efektivitu realizovaných výdajů. Neopomenutelný je synergický efekt z kombinace různých zdrojů pro financování dopravní infrastruktury, vlastní i cizí zdroje, a co zejména - finanční prostředky jsou převoditelné z roku na rok. Odpůrcům vadí přece jen nesystémovost fondů jako takových a možná i touha rozdělovat prostředky snadněji a jinak.
Hovořit o příjmech je důležité zejména v době, kdy fond po absenci zdrojů z privatizace má problémy svého naplnění. A ty se zvětšily usnesením vlády z dubna t.r., kdy pro léta 2008, 2009 a 2010 je stanoven výdajový rámec výrazně nižší, a to ve výši 45 mld. korun. Pro rok 2008 a 2009 jde o rozpor nerespektující usnesení Poslanecké sněmovny z prosince loňského roku, kdy Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby zajistila příjmy fondu tak, aby jeho výdajový limit pro střednědobý výhled pro léta 2008 a 2009 byl minimálně na úrovni roku 2007, což je částka 59,5 mld. korun. I když se nejedná o částku převratně velkou - 14,5 mld. korun - jde o trend právě opačný, o trend sestupný.
Jakkoli je rozhodnutí vlády oprávněné, jde o krok, po kterém bude následovat přehodnocení harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury směrem dolů a je jen otázkou jak. Kritériem bude všem stejně? Nebo to bude systém ministerských priorit, či priorit podle síly krajů, Prahy nebo hejtmanů? Jakékoli snížení totiž postihne nejen financování dokončovaných staveb a již ne nových, ale nebude dost ani na podíly pro čerpání evropských fondů či dotace krajům. Proto je potřeba hledat nové zdroje. Příjmy do fondu, třeba i na úkor jiných rozpočtových kapitol, musí být zájmem společným, protože doprava je limitujícím prvkem rozvoje právě té většiny kapitol, čímž se kruh uzavírá.
Jak vyplývá z předchozího, další dopady mohou být vyvolány opatřeními v jiných kapitolách, pro které doprava je tím limitujícím prvkem. Zjednodušeně jde o dopady ze ztížené mobility pracovní, zdravotní, školní, nebo chceme-li, turistické. Ale to ukáže až sama případná realizace reformy.
Paní poslankyně, páni poslanci, reformní dopady v oblasti dopravy, alespoň ty zmíněné, jdou proti záměrům v dopravní politice státu, jdou proti ekologii, jdou proti růstu ekonomiky. Jiný závěr než navrhovaný totiž nelze ani přijmout.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan ministr financí se hlásí ještě před řádně přihlášenou paní kolegyní Markovou. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Já se velmi omlouvám, nechci zdržovat, ale vzhledem k tomu, že zpravodaj tu stále není a já se snažím aspoň částečně suplovat jeho roli, mohl byste nám, pane poslanče, říci, jakou část předloženého zákona jste svým vystoupením komentoval?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Jestli se pan kolega Korytář hlásí o slovo, tak mu ho samozřejmě dám a prosil bych, abychom nezkoušeli trpělivost předsedajícího.
Poslanec Karel Korytář: Šlo o zvýšení minimální částky daně z přidané hodnoty z 5 na 9 %, což se dotkne jízdného, a samozřejmě samotná reforma vyvolává i dopad, co se týče různých finančních restrikcí, to znamená je to odvozený dopad.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Korytářovi. Myslím, že je to vysvětleno. Slova se ujme paní kolegyně Soňa Marková, připraví se pan poslanec Michal Hašek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se za poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy vyjádřila k předloženým změnám v oblasti zdravotnictví.
Otázka zdravotnictví je dlouhodobě velmi diskutovaná a stala se opakovaně předmětem ostrých sporů. Zarážející je již avizovaný cíl této reformy. Pacient by se měl postupně změnit z pasivního příjemce charity na informovaného zákazníka. Domnívají se snad tvůrci reformy, že zdraví je zboží? Zdravotnictví je podnikání jako každé jiné a platí zde tržní principy?
KSČM chápe zdravotnictví jako veřejnou službu a zdraví v žádném případě nepokládá za zboží.
Pod záminkou plýtvání a zneužívání zdravotní péče občany i nutnosti navýšit příjmy do systému zdravotnictví se ruší nemožnost přijmout od pojištěnce úhradu v souvislosti s péčí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a zavádějí se regulační poplatky. Předloženými návrhy se tak zvyšuje již dnes pro mnohé neúnosná 12procentní spoluúčast pacientů. Ti, kteří zcela bezostyšně tuto poplatkovou reformu předkládají, účelově zapomněli na svoje předvolební sliby zakotvené ve smlouvě s občany České republiky z 2. až 3. června 2006, kde si všichni voliči mohli přečíst, že finanční spoluúčast ve zdravotnictví se nebude povinně zvyšovat, že zachováme ústavní právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění.
***