(16.20 hodin)
(pokračuje Votava)
Občanská demokratická strana, aby nalákala voliče, uzavřela populisticky před volbami v červnu 2006 takzvanou smlouvu s občany. Jak plní ODS tuto smlouvu? A jak plní ODS své předvolební sliby? Sliby, které stvrdil svým podpisem v této smlouvě s občany této země její předseda a současný premiér Mirek Topolánek?
Ve smlouvě se ODS zavázala, že daně klesnou všem daňovým poplatníkům. Jaká je skutečnost? Daň z příjmu fyzických osob zřejmě skutečně klesne všem, všem jejím plátcům, ale výpadek daně z příjmů musí nahradit daň z přidané hodnoty, jejíž dolní sazba vzroste z pěti na devět procent, a to právě nejvíce postihne nízko- a středněpříjmové domácnosti, rodiny s dětmi. Ve skutečnosti se jim výdaje samozřejmě zvýší.
Občanská demokratická strana také slíbila, že nebude snižovat životní úroveň důchodců. A jaká je skutečnost? Díky zvýšení DPH zdraží velká část zboží a služeb, jako jsou například potraviny, dodávky tepla, vodné a stočné či veřejná doprava. Dopadne na ně ale i zavedení poplatku za návštěvu u lékaře, za recepty, zvýšení doplatků za léky. A náklady důchodcům i přes valorizaci důchodů v důsledku této reformy vzrostou v průměru o 500 korun měsíčně.
Občanská demokratická strana také slibovala, že u 70 procent zboží a služeb - zejména tedy u tepla a energií - klesne daňová sazba DPH. Slibovala dokonce nulovou sazbu DPH na potraviny. Jaká je skutečnost? Zvýšení sazby DPH u potravin z pěti na devět procent.
Občanská demokratická strana také ve smlouvě s občanem se zavazovala, že finanční spoluúčast ve zdravotnictví se nebude povinně zvyšovat, že se výrazně sníží doplatky za léky. A jak splnila Občanská demokratická strana tento závazek vůči občanům, který jim dávala? Zavádí poplatky za návštěvu u lékaře, poplatek za návštěvu pohotovosti, poplatek za každý předepsaný lék na receptu a tak dále. Již letos občané na vlastní kůži citelně pocítili zvýšení doplatků za léky. Oproti roku 2006 jsou doplatky vyšší v průměru o 17 procent. A ten nárůst bude jistě pokračovat dál a dál. A tak bych mohl pokračovat ve výčtu dalších věcí.
Vláda opustila celou řadu předvolebních slibů, ať je to daňové přiznání na jednom listu, jednoleté daňové prázdniny pro živnostníky či snížení pojistného živnostníkům. Kde je tisícikoruna pro každého důchodce měsíčně k jeho důchodu tak, jak Občanská demokratická strana slibovala?
A já bych opět odcitoval slova Vlastimila Tlustého z Mladé fronty DNES z 9. 5. 2007. Cituji: "Větu premiéra a předsedy ODS, že reformy ODS nejdou realizovat a že si to myslel už před volbami, považuji za skandální. Považuji to za podvod na voličích. A chcete-li, je to podvodník."
Myslím si, že tato slova vystihují vše. Ano, je to podvod na voličích. A myslím také, že si to lidé uvědomují. Uvědomují si, jakou hru s nimi Občanská demokratická strana a tato vláda hraje a co je zavedením této reformy také očekává. Bohužel, ve většině případů nic dobrého. Chci říci, že tento návrh nepodpořím a připojím se k hlasování pro zamítnutí.
Děkuji vám. (Potlesk levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Antonín Seďa. Připraví se pan poslanec Miroslav Opálka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji. Paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, současná koaliční vláda přesvědčuje nás i veřejnost, že je nutno podpořit jí navrženou reformu, která má údajně stabilizovat veřejné finance. Než přistoupím k jejímu hodnocení, dovolím si krátký historický exkurs.
18. 1. 1622 pronajal císař Ferdinand II. mincovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku tajné patnáctičlenné společnosti představované pražským obchodníkem Janem de Wittem. Přestože dohodou byla stanovena výkupní cena stříbra 32 zlotých za hřivnu, prodávali členové tohoto konsorcia svoje stříbro za 48 až 560 zlatých. Dohodnutá ryzost neboli kvalita ražených mincí byla bez vědomí císaře snižována až na pětinu ryzosti smluvně dohodnuté. Zisky konsorcia byly obrovské a nikdy se je nepodařilo přesně vyčíslit. Toto téměř dvouleté období, ve kterém záplava nehodnotné mince ožebračila obyvatele nejen doma, ale i v sousedních státech, se nazývá kaladou.
V tehdejší Československé socialistické (?) republice byla v roce 1953 přijata, a to přes silný odpor široké veřejnosti, měnová reforma, která svojí vazbou na uměle nadhodnocený kurs rublu znehodnotila českou měnu. Veškeré úspory byly znehodnoceny až padesátinásobně a naši občané byli ožebračeni.
Po listopadu 1989 byla v rámci přechodu z totalitní na demokratickou společnost provedena řada změn, které se negativně odrazily především v devadesátých letech minulého století na poklesu životní úrovně našich obyvatel. Pokles reálných důchodů, zaostávání růstu mezd nad růstem produktivity práce, dvouciferná inflace, zpackaná kuponová privatizace, krize v bankovním sektoru či tzv. Klausovy úsporné balíčky v roce 1997 přinesly obrovské finanční ztráty, které nesli na svých bedrech čeští občané.
Proč tohle vše připomínám? Prostě proto, že všechny tyto dnes již historické události mají s navrhovanou reformou současné vládní koalice jednu věc společnou. A tou je zvýšení bohatství úzké části společnosti na úkor drtivé většiny našich občanů.
Vážené poslankyně a poslanci, hlavními argumenty vlády pro navržený balíček opatření jsou snížení deficitu veřejných financí a zvýšení investiční atraktivity České republiky. Pokud je toto vysvětlení myšleno upřímně, o čemž lze s úspěchem pochybovat, je jen projevem komplexů, malosti a totální absence sebedůvěry.
Světové statistiky jasně prokazují, že vliv výše daní na investiční atraktivitu je poměrně malý. Co tedy ovlivňuje investory v jejich rozhodování, kam alokovat svou investici? Důležitější než výše daní jsou: 1. Velikost vnitřního trhu, včetně koupěschopné poptávky. 2. Tempa růstu ekonomiky. 3. Kvalifikovanost a kvalita pracovní síly, včetně kvality školství. 4. Úroveň sociální koherence, tj. zejména kvalita a rozsah veřejných služeb. 5. Kvalita dopravní a komunikační infrastruktury. 6. Flexibilita a nezkorumpovanost státu a všech jeho složek, zejména vládní i regionální exekutivy, parlamentu a justice.
Rád bych vám připomenul, že na realizaci většiny těchto předpokladů potřebuje stát daně. Jistě lze argumentovat tím, že řadu těchto aktivit může zajistit i soukromý sektor. Privatizační fundamentalisté tvrdí, že dokonce lépe. Možná. Otázka ale zní: Pro koho? Odpověď na ni se pokusil najít nositel Nobelovy ceny za ekonomii Trygve Magnus Haavelmo, a to na základě dlouhodobých a detailních propočtů. Jeho závěr je poměrně jednoznačný: Občan má větší užitek ze služeb poskytovaných státem než z ekvivalentních statků, které si může dopřát ze snížených daní.
Způsob práce, jímž Trygve Haavelmo došel ke svému závěru, se diametrálně liší od způsobu, jímž je vytvořena neoliberalisty opěvovaná Lafferova křivka. Snížit daňové výnosy z přímých daní a ukájet se přitom fikcí, že to bude nahrazeno zvýšeným výběrem daní jako výsledkem toužebně očekávaného růstu ekonomiky, je nezodpovědný experiment a hazard. Důsledkem může být jedině trvalý nedostatek zdrojů na krytí veřejných služeb jako záminka pro jejich privatizaci. Zvýšení cen základních životních potřeb jako důsledek zvýšení daně z přidané hodnoty, drastická redukce rozsahu sociálních dávek i přiškrcení mzdového růstu bude mít negativní důsledky na sociální soudržnost, což je jeden z atributů investiční atraktivnosti. Spolu s již zmíněným poklesem rozsahu veřejných služeb hrazených ze solidárních zdrojů přinese reforma nebezpečný růst sociálního napětí v české společnosti.
***