(15.00 hodin)
(pokračuje Dolejš)
V dopolední části se tu hodně uvažovalo, co to vlastně máme na stole, jak charakterizovat ten obsáhlý a skutečně vnitřně poněkud zašmodrchaný opus. Je to pouze koaliční kompromis, to znamená že Modrá šance se díky volebnímu výsledku nepodařila zatím naplnit, a tak tato vláda učinila pouze půlkrok určitým směrem a druhý půlkrok bude následovat, až budou občané unavení, až nebudou tolik ve střehu, nebo až si vyřešíme některé jiné politické problémy, například bude jasné, že v letošním roce nepadne vláda, že budeme mít nového prezidenta, nebo že se rozhodne o tom, že v této zemi budou umístěny americké základny?
Daňová revoluce, o které se ještě před rokem hovořilo, se pravděpodobně nekoná, i sami autoři reformy o ní takto nehovoří, ale jedná se pouze o mělký evoluční krok, nebo se skutečně za tím souhrnným legislativně podivným zákonem skrývá jakýsi nesourodý konglomerát, který vlastně co do účinku bude mít efekt možná ještě slabší než tady připomínaná a kritizovaná reforma v roce 2003.
V každém případě z různých přístupů vyplývá, že k řešení současné situace ve společnosti a v oblasti veřejných financí zvlášť existují různé přístupy, a tím bych se rád vymezil vůči tvrzení pana premiéra, který říkal, že v podstatě nám nic jiného nezbývá. Ideologem jediné možné cesty byl někdejší předseda ODS. Já chápu, že i současný předseda chce kráčet v jeho šlépějích, ale nikdy na světě neexistovala jen jediná cesta, vždycky je více možností a je jenom na nás, jestli si zvolíme z toho vějíře cestu, která bude více odpovídat realitě, která bude do jisté míry předjímavá, protože celá řada problémů nás teprve čeká.
Je samozřejmé, že parametry, jako je plnění konvergenčního programu nebo zpomalování, zbrzdění dluhové tendence tohoto státu, vnímáme všichni. A jak jsem tak poslouchal, tak v podstatě celé politické spektrum stvrzuje, že tyto parametry chce bděle hlídat a naplňovat v co nejlepší kvalitě. Pokud ovšem tvrdíme, že varianta, kterou si vybrala modro-černo-zelená koalice, je skutečně sociálně necitlivá a že je dokonce i neúčinná z hlediska svých deklarovaných cílů, tak to lze poměrně snadno dokázat například tím, že těžiště předloženého materiálu je nikoliv k řešení problémů hospodářské politiky, nikoliv k překlenutí určitých uzlových bodů fungování společnosti, právního systému a systému hospodářských vztahů, ale pouze ke snížení daní.
Tady už bylo řečeno, že nejvíce hrozí rozpočtu výpadkem daně z příjmů právnických osob. Tento výpadek samozřejmě můžeme kalkulovat různě, protože ještě neznáme konečnou podobu nastavení daňového základu, tedy šíři daňových odpustků, ale v každém případě výpadek bude nemalý, a tak jak je gradována ona změna, to znamená rok 2008 až 2010, bude tento výpadek růst.
Z toho mi také vyplývá, že za výpadkem daňového výnosu se skrývá - proč to neříci? - ideologický záměr snížit dále váhu státu, a tedy státního přerozdělování prostředků v ekonomice, a to pod míru, která v současné době je poměrně nízká, a dokonce i ve vztahu k zemím, které jsou poměrně srovnatelné jak co do velikosti, tak co do dosažené ekonomické úrovně. Jestliže tedy tento krok je svým způsobem krokem do prázdna a odhazováním nástrojů a zbraní, které tato vláda vůbec ve vztahu k ekonomice má, tak se nedivme, že nezávislé instituce jsou velmi opatrné ve svých výrocích, a to můžeme samozřejmě komentovat výroky pana guvernéra České národní banky i členů rady různě. Na jednání v Senátu se vyslovil s pochopením pro rozpočtovou restrikci, která v tomto návrhu je, protože koneckonců nositelé měnové politiky jsou v tomto ohledu konzistentní a vždy jsou rádi, když rozpočtáři jsou velice konzervativní. Pan guvernér ale také řekl, že nemá velkou důvěru v to, jak to bude pokračovat, že toto vnímá jenom jako jakýsi krok. Připomněl, že v roce 2003 v podstatě podobně diplomatickým způsobem ocenil reformu, kterou tady předkládal kolega Sobotka a že jako se tehdy nesplnila jeho očekávání, mohou se nesplnit jeho očekávání i v současné době. Zkrátka, žádná záruka dlouhodobě udržitelných financí v tomto návrhu se neskrývá.
Pokud jde o přístup KSČM k této oblasti hospodářské politiky, rád bych podtrhl, že my vnímáme a podporujeme potřebu udržet deficity veřejných financí v určité rovině. Jsme v tomto ohledu spíše opatrní, neslibujeme těšínská jablíčka a říkáme, že dostat se do roku 2010 do hodnoty 3 % podílu státního deficitu na hrubém domácím produktu je cíl splnitelný a zároveň náročný. A jestliže hovoří někdo o nižších číslech, aniž by to měl zbilancováno, tak si troufnu říci, že v podstatě hraje hru "dobrý každý den", popřípadě že se chce pouze předvést lepšími čísly, aniž by to uměl doložit.
Bez jakékoliv hysterie lze udržet v této zemi daňovou kvótu - jsme zásadně proti tomu, aby se dále snižovala - udržet ji na úrovni roku 2007, a abychom toto mohli dokázat a přitom byli ohleduplnější, pokud jde o udržení sociálního smíru, tak nám zbývá jednoduché řešení, a to dát větší důraz na příjmovou stránku veřejných financí.
Připomínám, že již v roce 2003 tady byla velká diskuse, jaká by měla být proporce opatření na příjmové a výdajové stránce. Tehdy se také vedla kritika směrem k tomu, že těch 70 % - myslím, že to byl pan premiér, který hovořil o 70 % - je moc a 30 % zbývajících na opatření v oblasti příjmů je málo. Zvýšit příjmy státního rozpočtu, to je mezi ekonomickými liberály, skoro jako kdybyste se chtěli modlit k čertu. Ale upřímně řečeno, když to srovnáte s nastavením daňových systémů opět v Evropské unii, tak už dnes progresivita daňového systému v této zemi není velká - a vy ji chcete ještě dále snižovat.
Já si zkrátka myslím, že důraz na příjmovou stránku státního rozpočtu je možný, a takto také chápu, jak se bránit tzv. vytunelování růstu. Protože ono to není jenom o tom, že projíme to, co si vypůjčíme, ale také o tom, že celé vyprodukované národní bohatství si přerozdělí někdo na základě nastavení daňových příjmů, popřípadě transferů zisku, mimo území této republiky.
Z toho mi tedy vyplývá, že náš významný rozdíl kromě řekněme odmítání výdajové restrikce je v oblasti daňové, že nevěříme, že to, co je předloženo, naplňuje slib snížení daně pro všechny. Už tady také někdo použil to slovní spojení - to je pouhý marketingový slib. Když si spočítáme dopady, tak samozřejmě u daně z příjmů fyzických osob, ať již dopadne výsledná podoba zákona jakkoliv, tak si každý pomůže. Někdo si pomůže v desetikorunách, někdo si pomůže v tisícikorunách, ale každý si pomůže. Ale současně lidem z kapsy vytáhnete peníze prostřednictvím nepřímých daní, ať jsou to DPH, daň z přidané hodnoty nebo daně spotřební. A tímto způsobem samozřejmě zatížíte logicky nejvíce ty domácnosti, kde podíl na výdajích v této oblasti je největší. Takže jsme opět v minusu. Takže tady máte stručnou, jasnou a já myslím dost pochopitelnou odpověď, proč se tvrdí, že tato reforma není zelenou pro všechny.
***