(17.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Ptám se na další přihlášky. Není taková. Končím obecnou rozpravu a budeme se zabývat návrhem na přikázání a návrhem, který zazněl, tedy návrhem na zkrácení lhůty.
Organizační výbor navrhuje přikázat tento návrh k projednání ústavněprávnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 47. Táži se, kdo souhlasí s tímto přikázáním, tedy s přikázáním výboru ústavněprávnímu. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 47 přítomno 177, pro 122, proti nikdo. Návrh byl přijat.
A nyní budeme hlasovat o návrhu na zkrácení k projednání o 30 dnů.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 48. Táži se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 48 přítomno 177, pro 82, proti 5. Návrh nebyl přijat.
Požádám o trpělivost, než skončí kontrola tohoto hlasování. Je námitka proti hlasování? Pan poslanec Stanislav Křeček se hlásí o slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Paní předsedající, kolegové a kolegyně, já se s překvapením dovídám, že na sjetině mám x, přestože jsem hlasoval pro návrh. Zpochybňuji hlasování.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, jedná se tedy o námitku. Já vás nejprve na žádost z pléna odhlašuji. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
V hlasování s pořadovým číslem 49 rozhodneme o námitce, která byla vznesena.
Zahajuji hlasování. Táži se, kdo souhlasí s námitkou. Kdo je pro? Kdo je proti námitce?
V hlasování pořadové číslo 49 přítomno 143, pro 126, proti nikdo. Námitka byla přijata.
Budeme tedy opakovat hlasování o zkrácení lhůty pro jednání ve výboru o 30 dnů.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 50. Táži se, kdo souhlasí s tímto zkrácením. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 50 přítomno 153, pro 127, proti 4. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že návrh zákona byl přikázán k projednání výboru ústavněprávnímu a jeho lhůta k projednání v tomto výboru byla zkrácena o 30 dnů. (V sále je hluk.) Děkuji panu ministru Jiřímu Pospíšilovi, děkuji také panu zpravodaji Radimu Chytkovi a končím projednávání bodu č. 16, sněmovního tisku 224, v prvém čtení.
Dalším bodem, tak jak jsme si schválili program této schůze, je bod číslo
18.
Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Jeronýma Tejce a Michala Haška
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu
a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb.
/sněmovní tisk 173/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 173/1. Za navrhovatele požádám nejprve o slovo pana poslance Bohuslava Sobotku. Žádám o klid v jednací síni.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, právní úprava místního referenda je obsažena v zákoně č. 22/2004 Sb. o místním referendu. Nový zákon o místním referendu nabyl účinnosti dnem 1. února 2004. Jeho dosud jediná přímá novelizace byla přijata v roce 2006 v souvislosti s širší novelou zákonů v oblasti územní samosprávy, zejména zákona o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze. A dotkla se vlastně jen jediného ustanovení. Byl to tehdy § 47 upravující oznamovací povinnost starosty, popřípadě primátora, ohledně vymezených skutečností týkajících se místního referenda.
Podle platného zákona od té doby proběhla již řada místních referend. Celkově lze konstatovat, že jeho aplikace nečiní v praxi významné problémy. Podstatnou výjimku však představuje ustanovení § 48 odst. 1 zákona o místním referendu, které stanoví jako podmínku platnosti rozhodnutí v tomto referendu účast alespoň poloviny, tj. minimálně 50 %, oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob.
Dosavadní praxe několika místních referend konaných podle platného zákona ukázala, že minimální hranice 50% účasti oprávněných osob při hlasování je příliš vysoká. Příčiny absence občanů obcí u vyhlášeného místního referenda mohou být různé, například nevyhovující den konání referenda, nezájem o problém předložený k rozhodnutí anebo i záměrný kalkul těch, kdo si nepřejí, aby bylo v referendu přijato obecně platné rozhodnutí zavazující i zastupitelstvo obce a její další orgány, a proto to chtějí svou účastí zmařit.
Kvůli nedostatečné účasti byla zmařena místní referenda konaná například v roce 2004 v Brně s účastí necelých 25 % oprávněných osob, přičemž pro ano hlasovalo více než 85 % osob, v Českém Těšíně s účastí 29 % v roce 2005, přičemž pro ano hlasovalo 95, respektive 96 %, v Mackovicích v roce 2005 s účasti 21 % oprávněných osob, v Litvínově v roce 2006 s účastí 38 % oprávněných osob, přičemž pro hlasovalo 95 % zúčastněných, v Kralupech nad Vltavou v roce 2005 s účastí necelých 32 % osob, přičemž pro ano hlasovalo 96 %, anebo v Čelákovicích v roce 2006 s účasti 18 % oprávněných osob, pro hlasovalo 80 %. Ve všech uvedených případech se přitom naprostá většina těch, kteří se k referendu dostavili, vyslovila zcela jednoznačně, respektive převažujícím způsobem, pro ano, či ne. Kvůli absenci dostatečného počtu ostatních oprávněných osob zůstal však tento výsledek pouze nezávazně projeveným názorem aktivních či přesvědčených občanů.
Při srovnání současné úpravy místního referenda s dosud jedinou úpravou celostátního referenda obsaženou v ústavním zákona č. 515 z roku 2002, která se týkala referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, se jeví hranice 50 % účasti pro platnost referenda na místní úrovni jako neadekvátní. Jestliže při hlasování o souhlasu se Smlouvou o vstupu do Evropské unie se nekladla jako podmínka jeho platnosti alespoň 50% účast všech občanů České republiky, není důvod setrvávat na této podmínce na úrovni obcí při hlasování o záležitostech místní samosprávy.
***