(10.50 hodin)
(pokračuje Vondra)
Dnes je zřejmé, že smlouva v původním znění je nejen z procedurálních důvodů neprůchodná, ale že v lecčems nevyhovuje ani z hlediska obsahového. Původní záměr Laekenské deklarace totiž nebyl vůbec naplněn. Smlouva nejspíše možná právě pro přílišné ambice Konventu, resp. jeho vedení, které ji připravilo, nepřiblížila unii ani o krok lidem žijícím v členských státech unie, nedokázala jim srozumitelně vysvětlit, proč a jak unie funguje. Připadalo mi, že se o to autoři vlastně ani nesnaží. Předložili totiž občanům text, o kterém museli vědět, že jej budou číst jen specialisté a ani ne všichni politici. To pak vedlo k tomu, že místo sjednocení postojů v unii jsme zaznamenávali nejeden disharmonický tón.
Tento neúspěch dnes realisticky konstatujeme. Nepřeceňujeme jej, ale ani nepodceňujeme a hledáme, tak jako ostatní členské státy, jak původní zadání z Laekenu, k němuž se stále hlásíme, naplnit lépe, méně ambiciózně a přitom pro občany srozumitelněji.
Role toho, kdo problémy otevře, pojmenuje a naznačí cestu, jak z nich ven, se ujala Spolková republika Německo, která v tomto roce Radě EU předsedala. Německé předsednictví bylo v červnu 2006 pověřeno radou, tedy orgánem sestávajícím z hlav států, předložit v první polovině letošního roku zprávu o současné situaci v unii, a to po co možná zevrubných konzultacích s členskými státy. Od této zprávy se očekává, že zhodnotí stav jednání o smlouvě, naznačí Evropské radě cesty z doposud zablokované situace, což jedině umožní pokračovat v nezbytných reformách a rozšíření EU.
Vláda ČR oceňuje úsilí německých politiků oživit diskusi o institucionální reformě. Německé předsednictví počítá s tím, že závěry Evropské rady, která se sejde ve dnech 21. a 22. června, budou obsahovat jak časový harmonogram dalších jednání, tak také podrobnější návod nebo mandát, kam ona jednání směřovat, a konečně doporučení, jakým typem dokumentu je přiměřené tato jednání završit.
Předpokládaný dokument smluvního charakteru, nevylučuje se ani možnost novelizovat dokument, který je k dispozici, by měl být přijat na mezivládní konferenci na úrovni hlav států a předsedů vlád členských zemí. Poté by měl být předložen členským státům k ratifikaci. Předpokládá se také, že způsob ratifikace, tj. buď referendy, či národními parlamenty, bude více či méně předurčen výsledkem jednání, ale i tak zůstane nakonec na vůli jednotlivých členských států.
Vláda je přesvědčena, že v zájmu EU je dospět k výsledku, který bude přijatelný tentokrát pro všechny členské země a který umožní v duchu Berlínské deklarace, přijaté u příležitosti 50. výročí podepsání Římských smluv, postavit Evropskou unii na společný základ. Vláda je přesvědčena, že v zájmu ČR je uzavřít tento proces obnovování základů před rokem 2009, kdy budeme přebírat v unii předsednictví.
Vláda ČR se v minulých měsících aktivně a zodpovědně zapojovala do diskusí o reformě unijních institucí zahájených za německého předsednictví. Vládní koalice se po několika jednáních bez větších sporů shodla na pozici ČR při vyjednávání nového smluvního rámce, k jejímuž představení se nyní dostávám.
Za východisko pro další diskuse pokládáme návrh Smlouvy o ústavě pro Evropu. Vláda však bude prosazovat, aby výsledný a nový smluvní text byl přehlednější a v tomto smyslu jednodušší a kratší. Jde nám o to, aby tentokrát Evropu spojoval, a nikoliv rozděloval, a aby mu mohl porozumět každý, kdo o to projeví zájem.
Vláda je přesvědčena, že unie není v krizi, jak se často tvrdí. To lze doložit každodenní praktickou činností unie. Z řady odborných studií, mimochodem i z Francie, vyplývá, že přistoupení nových států k EU v roce 2004 nezpůsobilo, na rozdíl od některých argumentů či obecně rozšířeného mínění, žádné zpomalení jejího fungování. Naopak! Kupříkladu rychlost přijímání nových pravidel unie se po rozšíření nezpomalila, ale naopak o čtvrtinu - 25 procent - zrychlila. To nás může uklidnit a umožňuje nám to činit veškeré reformní kroky s nejvyšší mírou odpovědnosti a s vědomím, že na prvním místě musí být nikoliv rychlost, ale kvalita budoucího fungování unie.
V této souvislosti vláda trvá na tom, aby budoucí smluvní rámec EU garantoval spravedlivé postavení členů EU bez ohledu na jejich velikost či délku členství. Nová smlouva nesmí zhoršit postavení ani hlasovací váhu České republiky vzhledem ke stávajícímu právně platnému stavu. Zdůrazňujeme ovšem, že tato podmínka platí nejenom pro nás, pro Českou republiku, ale také pro ostatní země srovnatelné velikosti. Legitimita rozhodnutí unie závisí totiž na vyváženosti principu rovnosti občanů a principu rovnosti států. Vláda ČR je přesvědčena, že jen toto spravedlivé vyvážení zaručí budoucnost unie jako všeobecně přijatelného svazku nejen států a jejich reprezentací, ale i občanů těchto jednotlivých států.
Zvláštní důraz klade vláda na to, aby rozhodovací, zejména zákonodárné procesy, byly přehledné a byly kontrolovatelné nejen ze strany vlád, ale i národních parlamentů členských států a aby přitom byla do nejvyšší možné míry omezena faktická moc byrokracie, neboť ta má vždycky a všude sklon k nadměrné regulaci. Proto také vláda podporuje posilování principu subsidiarity. Tomu rozumíme tak, že unie bude rozhodovat, zejména máme na mysli právně regulovat, pouze tam a pouze tehdy, když nelze dohodnutých cílů dosáhnout rozhodováním na nižších úrovních, tedy v členských státech, regionech či místních správách. Chci vás z tohoto místa ujistit, že to se subsidiaritou jako se základním konstrukčním prvkem integrující se Evropy myslíme naprosto vážně. Právě tento princip činí z unie unikátní projekt ve světových dějinách.
Vláda bude při přípravě smluvního rámce prosazovat také otevřenost unie, a to dovnitř i navenek. V unii je před námi především úkol završit utváření jednotného vnitřního trhu, a to skutečně důsledným naplňováním čtyř základních svobod, totiž svobody pohybu, zboží, služeb a kapitálu. Navenek je třeba odbourávat v rámci Světové obchodní organizace bariéry obchodu se třetími zeměmi, a to s důrazem na rozvoj vztahů se zeměmi méně rozvinutými. Smluvní rámec, na kterém pracujeme, by měl unii poskytnout instituce a pravidla vhodně uzpůsobená k přijímání dalších států. Měl by ji vybavit mechanismy umožňujícími plnit stabilizující roli jak obecně ve světě, tak zejména v jejím bezprostředním okolí.
Vláda soudí, že při projednávání nové smlouvy je možno vycházet i z návrhu textu Smlouvy o ústavě pro Evropu, a to mj. proto, že její podstatná část je pouze stvrzením dosud platného smluvního rámce. Vláda je však zároveň přesvědčena o tom, že je nezbytně třeba odstranit vše, co byť jen naznačuje existenci nějaké evropské státnosti či směřování k ní. Tyto atributy státnosti nevyhnutelně vyvolávají zbytečné konfrontace a odvádějí nás od skutečných problémů. Mezi tyto atributy počítáme na prvním místě pojem ústava jako takový, a to v jakémkoliv jazykovém tvaru, stejně jako všechny kvazistátní symboly unie, např. používání slova ministr - mám tím na mysli navrhovaného ministra zahraničních věcí EU - a podobně.
***