(13.10 hodin)
(pokračuje Exner)
Rovněž ne požadavek na to, aby určité informace Česká republika prostě obdržela, nýbrž jenom předpoklad o renegociaci. Analogicky je možné konstatovat, že Česká republika také předpokládá možné rozhodnutí přijmout radar jako podnět pro užší spolupráci mezi Českou republikou a Spojenými státy v řadě oblastí včetně investic, technologií, vzdělávání, výzkumu a vývoje. Pan místopředseda vlády tady mluvil o tom, že přichází v úvahu výstavba českými firmami, a dokonce za určitých okolností snad účast zaměstnanců z České republiky na provozu základny, ale ani tato otázka není v nótě ze strany České republiky zmíněna jako podmínka. To se týká i možnosti hrát významnou roli při modernizaci českých ozbrojených sil.
A tak je možné dál pokračovat. Pokračovat např. v tom, že Česká republika chápe, že Spojené státy uhradí veškeré náklady - nikoli že požaduje, aby uhradily veškeré náklady, které jsou dále popsány, s výjimkou těch, ke kterým se hlásí Česká republika. Česká republika také předpokládá, že bude vlastníkem všech nových staveb, nikoliv že si to klade jako podmínku. Česká republika jenom povzbuzuje Spojené státy k využívání služeb českých dodavatelů. Česká republika zamýšlí povolit a trvale umožňovat přístup personálu Spojených států a dodavatelů Spojených států a jejich zaměstnancům v prostoru umístění a k dalšímu souvisejícímu území, zařízením, stavbám a infrastruktuře. Má v úmyslu dále udržovat a zajistit ochranu v prostoru umístění. Má v úmyslu povolit a usnadňovat v prostoru umístění průzkum, geotechnické testy, provedení vrtů atd. atd. Má v úmyslu nést odpovědnost za bezpečné uložení a odstranění jakýchkoli kontaminovaných materiálů, které se tam vyskytují.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, neslyšeli jste ani jednu podmínku ze strany České republiky. Slyšeli jste soubor přání. Informace, že Česká republika má nějaké podmínky, se nezakládají na skutečnosti, kterou by potvrzoval písemný dokument, který máme k dispozici.
Poslední má otázka směřuje k tomu, že v České republice se vynakládají v rámci nejméně Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí rozsáhlé finanční prostředky a další prostředky na vedení kampaně za to, aby základna v České republice byla umístěna. Také tady mám žádost na pana předsedu vlády, jestli by mohl upřesnit rozsah finančních prostředků, které vláda České republiky chce na tyto věci celkově vynaložit, z jakých je to zdrojů a také informaci, jestli část těchto prostředků bude k dispozici i pro odpůrce umístění základny na území České republiky.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Zdeněk Jičínský, zatím posledně přihlášený do této rozpravy. Prosím, pane kolego.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já budu stručnější, ale přece jen pár poznámek chci tu říci.
Nejprve považuji za vhodné ocenit určitý pozitivní posun v pozici vlády České republiky, protože od původní pozice, kdy se tvářila, a nám to bylo tak i představováno, že jde čistě o bilaterální vztah USA-Polsko, USA-Česká republika, který vlastně pro nikoho jiného žádné důsledky a dopady nemá, tak je zřejmé, že vláda České republiky si uvědomila, že takto tento problém se posuzovat nedá, že má-li se k němu přistupovat odpovědně, musí se posoudit v rámci celkového kontextu politiky NATO jako obranného společenství, jehož je Česká republika členem, NATO a USA. USA jsou sice členy NATO, ale zároveň v určitých ohledech USA prosazují vlastní politiku - viz vojenská akce v Iráku - bez ohledu na to, jaká je pozice NATO, a je nutno do těchto úvah zahrnout i Rusko, protože jde opravdu o součást toho, jak se bude vyvíjet celková politika nejen vojenská, ale i zahraniční, nebo mezinárodní v rámci transatlantického společenství, ale svým způsobem v celém světě. Takže z tohoto hlediska změnu této pozice považuji za pozitivní, protože to myslím umožňuje lepší diskusi, než když narážejí na sebe argumenty, kde každý vychází ze zcela jiných pozic. A v zahraniční politice České republiky by měla být vláda s to se o základních věcech dohodnout i s opozicí, protože zahraniční politika nemá být čistě stranickou záležitostí. To je první poznámka.
Druhá poznámka se týká toho, že - a navazuji na to, co jsem říkal v předchozím vystoupení - se setkáváme s nejrůznějšími analýzami, které si vzájemně protiřečí, a nejsou tu analýzy, kde bychom mohli říci: ta je naprosto přesvědčivá. Ale přesto vám chci doporučit, abyste se podívali zpětně na stanovisko bývalého generálního ředitele Mezinárodní atomové agentury Hanse Blixe, je to asi měsíc, který prokázal po mém soudu dosti přesvědčivě, že žádné reálné nebezpečí útoku těmito raketami ze strany Íránu v dohledné časové periodě deseti patnáct let nehrozí, že Írán takové zbraně mít nebude a nebude schopen je použít. Měli bychom to brát v úvahu už proto, že Hans Blix svého času upozorňoval, když americká administrativa tvrdila, že Irák má zbraně hromadného ničení, že tam žádné takové zbraně nejsou. Takže i zpětně to dodává jeho argumentaci náležitou váhu.
Stejně tak v rámci mnoha analýz chci upozornit na rozbor poradce bývalého amerického prezident Clintona, je to asi pět nebo šest týdnů, uveřejněný v německém Spiegelu, který dokazoval, že tento systém není efektivní, že není potřebný, protože nebezpečí, o kterém se mluví, útok Íránu a Koreje, také nehrozí. A už také upozorňoval na to, že námitky Ruska proti umístění těchto dvou součástí protiraketové obrany na území Polska a České republiky nelze brát na lehkou váhu, že jsou odůvodněny, že stejně tak by USA si nepřály, aby byla zřízena nějaká taková základna na Kubě nebo v Kanadě. Dobře víme, že Kanada souhlas k umístění radarové základny nedala. Takže i tady je důležité, abychom tyto věci posuzovali v jejich reálném kontextu.
Česká republika je součástí obranného systému NATO, ale měli bychom opravdu, pokud chceme o účasti v takovém systému mluvit, o něm jednat především na základě NATO a z tohoto hlediska i požadovat, aby i USA ujasnily svůj postoj k Severoatlantické alianci, protože v době irácké intervence dávaly určité kruhy v USA najevo, že jim vlastně na existenci NATO moc nezáleží, že ho nepotřebují, že mají dost sil, aby své cíle prosazovaly samy. To je velmi důležité.
Důležité je i to, abychom se nebránili takovýmto diskusím i na půdě Evropské unie. Můžeme formálně tvrdit, že toto do oblasti agendy Evropské unie nepatří, ale Evropská unie je společenství, které chce provádět i společnou zahraniční politiku, včetně politiky bezpečnostní.
***