(12.00 hodin)
(pokračuje Vondra)
Vy máte k dispozici jak informace, které poskytuje česká vláda, jednotlivá ministerstva, tak vám pravidelně zprostředkováváme možnost komunikace s americkou stranou i s našimi spojenci v rámci NATO. Ostatně generál Obering velmi podrobně informoval i poslance této Sněmovny.
Za druhé chci zdůraznit, že nic nebylo rozhodnuto a nic definitivně nebude a nemůže být rozhodnuto ani v nejbližších měsících. Všechny opce zůstávají otevřené, přistupujeme k jednání s otevřeným hledím s tím, že samozřejmě chceme, aby během těch jednání byly maximálně ošetřeny naše bezpečnostní, ekonomické i politické zájmy.
Za třetí, vláda si uvědomuje bezpečnostní rizika vyplývající z hrozeb z nekontrolovatelného šíření zbraní hromadného ničení a raketových technologií. Nechce to podceňovat, má to ostatně i ve svém programovém prohlášení, stejně tak jako to měly ve svých programových prohlášeních i vlády minulé, a hodlá učinit vše, co je v jejích silách, aby sama i ve spolupráci se spojenci ochránila naše občany před takovouto hrozbou v budoucnosti.
A konečně za čtvrté. Zazněla tu několikrát otázka, do jaké míry bereme naše členství v Severoatlantické alianci vážně. Chci vás ujistit, že to bereme naprosto vážně. Mnoho členů této vlády se osobně v minulosti zasazovalo za to, aby naše republika získala nejvyšší možné bezpečnostní záruky v rámci NATO, a na rozdíl od mnoha jiných, kteří ten radar kritizují, vždy stála pevně za našimi spojenci i v těch momentech, kdy to třeba nebylo okamžitě populární, protože vycházíme z toho, že bezpečnostní záruky budou pevné a hodnotné a trvalé jedině tehdy, když bude spolehnutí i na nás a nejenom když my se v této věci budeme spoléhat na druhé.
Hrozba raket a zbraní hromadného ničení je realitou a nechránit se před ní by bylo chybou. Ten protiraketový systém vzniká a bude vznikat i nadále a otázka zní jenom tak, zda má být chráněna jenom část spojenců, anebo všichni. Pokud by byla chráněna jenom část spojenců, např. Severní Amerika, jako je tomu nyní, přispělo by to z dlouhodobého hlediska k oslabování v rámci NATO, protože by vznikal prostor dělitelné bezpečnosti, vznikal by prostor, kde jedni jsou chráněni více než druzí. A to samozřejmě by z dlouhodobého hlediska mohlo snižovat ochotu těch, kteří jsou chráněni více, jít na pomoc těm, kteří nejsou chráněni vůbec nebo jsou chráněni málo. Z tohoto hlediska konstruktivní přístup k této věci je jedinou možnou alternativou, nemáme-li v budoucnosti naše bezpečnostní záruky v rámci NATO oslabit nebo dopustit rozkol mezi Amerikou a Evropou, který by podminoval Severoatlantickou alianci v samotných základech.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Otevírám a zahajuji všeobecnou rozpravu. Mám do ní tři písemné přihlášky, ovšem s přednostním právem se hlásí místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, který dostává slovo jako první. Po něm budou hovořit kolegové Jan Hamáček, Alexander Černý a Antonín Seďa.
Slovo má místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dámy a pánové, kolegové, jsem rád, že konečně na půdě celé Sněmovny se můžeme zabývat touto otázkou, která už dávno je součástí široké veřejné debaty. Zároveň mi dovolte, abych řekl, že v tuto chvíli jsem zásadně nespokojen s tou úrovní, která probíhá a probíhala ve Sněmovně na úrovni výborů i setkání, která se tady pořádala, a vysvětlím proč.
Já jsem tady na začátku už v tom setkání ve Státních aktech položil několik otázek, na které jsem žádal, aby vláda a příslušná ministerstva nám daly odpověď. Nebudu vás unavovat znovuopakováním těch otázek, protože jsem to už udělal několikrát. Rád bych tady řekl, že většina těch otázek nebyla ze strany kompetentních orgánů a ministerstev vlády dosud věrohodně zodpovězena. Zcela naopak. Na těch setkáních, která se tu pořádala, vláda i američtí zástupci a partneři se v mnoha případech uchýlili k prokazatelně nepravdivé argumentaci ve prospěch základny, a to přesto, že oficiálně a veřejné dokumenty Agentury pro protiraketovou obranu ve Spojených státech uváděly zcela opačné informace.
Ta dosavadní diskuse postrádá odpovědi na zcela zásadní otázky, místo toho často je to zastíráno pouze krásnými slovy, případně tvrzeními, která nejsou podložena žádnými zásadními fakty. Dokonce si myslím, že u nás je to tak, že veřejnost je dovedně manipulována ve prospěch základny. Takto se pracuje s těmi nepřesnými informacemi. Já to doložím na jednom příkladu konkrétně, ale mohl bych jich použít celou řadu.
Veřejnost je manipulována tím, když se opakovaně tvrdí, že raket v Polsku bude pouze deset a tento počet nemůže v žádném případě zabránit použití stovek až tisíců ruských mezikontinentálních střel, protože jich bude pouze deset. Z toho se např. odvozuje, že ta základna může být pouze proti zemi, jako je Írán. V té debatě se zamlčuje, a neříkají nám to ani američtí zástupci, že ve Spojených státech je dnes dokončován vývoj vícenásobných bojových hlavic protiraketových střel, takže jedna může nést až čtyřicet až padesát střel a základny budou moci první salvou ničit nikoli deset, ale nesrovnatelně více bojových hlavic nepřítele. Když si představíte, že celý ten systém má na konci mít dvě stě padesát antiraket, tak si spočítejte, kolik střel je tady vlastně k dispozici. To je jedna z informací, která, říkám, nejen že není poskytována, ale naopak je naprosto falešně říkáno pouze deset antiraket, to je zanedbatelné množství. Já to říkám jenom ale jako příklad toho, že se zamlčují věci.
A pak, co je podle mne zásadní, je nekompetence těch, kteří reprezentují Ministerstvo obrany a Ministerstvo zahraničí na těchto setkáních. Ta nekompetence je propastná. A někdy je to dokonce úsměvné, ať už třeba vám bývalý náčelník generálního štábu říká, že se vlastně nikdy řádně neseznámil s tou studií feasibility study k protiraketové obraně v Evropě, která měla být vypracována v Severoatlantické alianci a která je veřejně nedostupná, nebo nedávné vyjádření nového náčelníka generálního štábu, který v dialogu s novinářem přizná, že k informacím, které podal generál Obering, vlastně nemá, co vlastního by dodal, protože jen opakuje to, co mu bylo druhou stranou řečeno. To je podle mne první věc, že tady vlastně na půdě Parlamentu nemá možnost se setkat s českými odborníky, kteří jsou vybaveni k této debatě, ale dokonce ani není zájem vlády to do Parlamentu dostat. Jmenujte mi, kolik jich tady bylo. Kdo z českých odborníků se k této věci vyjádřil? Ten nezájem vlastně skutečně fundovanou debatu vést, to je to, co mi připadá zlé a co si myslím limituje možnosti té parlamentní debaty.
***