(12.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže si informace musíme shánět jinde. Nemůžeme se spolehnout na to, co nám poskytují představitelé ministerstev a vlády.
Já jsem tu chtěl ale říct hlavně jinou věc. Ta debata má samozřejmě celou řadu vrstev - je to otázka právní, ekonomická, je to otázka technická, otázka bezpečnosti ČR, která se posune vybudováním radarové základny. Důležité podle mě je, aby ta škála rovin nezastírala to nejpodstatnější. Dovolte, abych vám několika větami řekl, co si myslím, že je základní omyl té debaty.
Základní omyl je myslet si, že jednáme o nějakém radaru v ČR, to zužování debaty prostě na jeden prvek. Česká republika, pokud se pustí do budování této základny nebo s tím bude souhlasit, tak se ČR stane součástí určitého systému obrany. A to je to, o čem bychom se my měli bavit. Měli bychom se bavit o tom, na čem se hodláme podílet. A to potom nebude debata jenom o nějakých technických aspektech nebo o typech vyzařování apod., ale musí to být na začátku debata o geopolitickém aspektu této věci, a ten si myslím, že je úplně nejpodstatnější.
Co toto všechno znamená právě z tohoto hlediska geopolitického? Na vrata světové ekonomiky dnes buší energetická krize, je stále problematičtější si zajistit trvalý přísun strategických surovin, především ropy. Většina těch klíčových zemí velké množství - dvě třetiny i více - dováží. Vzniká velká otázka zabezpečit přístup ke strategickým surovinovým zdrojům, má-li se udržet rozvoj a prosperita vyspělých zemí. A vedle diplomatického úsilí to může být i vojenská síla, včetně rozmístění ve strategických oblastech světa. Historie nás učí, že zápas o přístup k surovinám může pokračovat naprosto nekontrolovatelně a může se odrazit v daleko ostřejším soupeření států mezi sebou, zejména mezi mocnostmi. Pravděpodobně může hrozit i vznik dalších regionálních konfliktů a s tím může souviset další intenzivní zbrojení.
Je evidentní, že Spojené státy se na řešení možných konfliktních situací již dnes intenzivně připravují. Odrážejí to zřetelně jejich vojenskostrategické koncepce i konkrétní kroky v politické, ekonomické i vojenské oblasti. Podle Goldwater-Nicholsova zákona z roku 1986 má prezident Spojených států povinnost každoročně předkládat Kongresu zprávy o bezpečnostní situaci země. Všechny zprávy, které byly uveřejněny od roku 2002 ve Spojených státech, bezprostředně navazují na myšlenky dokumentu The Project for the New American Century z roku 1997, jehož autory byli mj. také Dick Cheney, Donald Rumsfeld a Paul Wolfowitz. Zprávy prezidenta sice obsahují také jakési mnohé morální apely, ale současně vyzývají k prosazování vize amerického globálního vůdcovství, udržení americké vojenské převahy a možnosti preventivního úderu v případě preventivní války k zajištění národních zájmů. Národní bezpečnostní strategie z roku 2002 dokonce uvádí, že nejlepší obranou je útok. Proto při analýze problematiky protiraketové obrany je nezbytné vycházet ze skutečnosti, že případné prvky této protiraketové obrany USA v Evropě jsou pouze jednou z částí globálního vícevrstvého protiraketového systému Spojených států. A to je to, co si musíme na začátku uvědomit.
Dokonce já bych vaší pozornosti doporučil oficiální materiál, který nám předložilo Ministerstvo obrany, který vlastně, když jsem si ho přečetl, velice posílil moje obavy, protože vám odcituji tři věty:
Jaký je cíl budování tohoto systému v ČR a v Polsku? Za prvé, rozšíří náš prostor pro svobodu strategického rozhodování a jednání. - To je oficiální materiál Ministerstva obrany! Rozšíření prostoru pro svobodu strategického rozhodování a jednání. To znamená možnost použít vojenskou sílu kdekoliv a kdykoliv, podle toho, jak potřebujeme.
Další bod. Opakuji - oficiální materiál Ministerstva obrany. Kromě poskytování vlastní ochrany se sníží přitažlivost zbraní hromadného ničení a cílem je získat schopnost čelit potenciálnímu útoku omezeného množství balistických řízených střel odpálených z území kteréhokoliv jiného státu - to znamená včetně Číny, Ruska, dosaďte si, co je vám libo.
Z těch formulací vlastně je vidět, že - a ještě připomenu, že tím deklarovaným cílem protiraketového systému ve střední Evropě je dle oficiálního materiálu MDA, tedy Missile Defence Agency Spojených států, ochrana amerických radiolokátorů včasné výstrahy umístěných ve Velké Británii a v Grónsku. Takže tady je přímá vazba na další prvky systému, který má, jak víte, také své prvky, komponenty v kosmickém prostoru na družicích.
Takže já si myslím, že není možné českou debatu zužovat na jeden radar, ale že se tady musíme bavit o tom, co je ten celek, na kterém se hodláme podílet, a k čemu ten celek má být použit. Nás prostě musí zajímat a měli bychom pozorně číst, když se nám tady říká, že jde o to, rozšířit prostor pro svobodu strategického rozhodování a jednání, právě v kontextu toho, jak se komplikují věci světa kolem surovin a vytváření prostoru pro přístup k surovinám.
Já si myslím, že toto je jádro věci, které není možné obcházet a o kterém si myslím, že se velice málo mluví. Prostě tato představa o dalším chování se ve světě a zajišťování bezpečnosti, do jaké míry je totožná s představou, která je součástí strategie ČR. Do jaké míry je totožná s podobným strategickým dokumentem, který byl přijat v EU v roce 2002. Já se domnívám, že bychom těžko hledali shodu. V dokumentu přijatém v EU, které jsme členem, stojí, že žádná jedna země dnes není schopna na tyto otázky odpovídat sama a že to musí být postup, který respektuje mezinárodní instituce, mezinárodní právo a že EU má zcela jiné představy o tom, jak zajišťovat bezpečnost v tomto světě.
Já si myslím, že pokud zužujeme jednání a debatu o protiraketové obraně pouze na technické, odborné věci, tak se vlastně vzdalujeme tomu, na co musíme najít odpověď, a to je to, kam chce patřit ČR, jaká je naše vlastní představa o zajišťování bezpečnosti ve světě. Toto rozhodování o protiraketové obraně vlastně přesahuje hranice ČR, a proto o něm musíme takto globálně mluvit.
Já bych si přál, aby Sněmovna připomněla to, co bylo součástí našich úvah, když jsme připravovali bezpečnostní strategii ČR, aby připomněla to, k čemu jsme se zavázali v krocích v minulých letech, když jsme vstupovali do Severoatlantické aliance a do EU. Proto bych byl rád, a vím, že tady bude navrženo usnesení, ve kterém bychom se měli znovu přihlásit k tomu, že přístup ČR k zajištění vlastní bezpečnosti je založen na hodnotě kolektivní obrany a kooperativní bezpečnosti v rámci mezinárodních organizací. Byl bych rád, aby Sněmovna si znovu připomněla a usnesla se na tom, že jednání o případném umístění takového prvku musí být v souladu s naším závazkem, který jsme přijali, někdy mám pocit, že se na to zapomíná, závazkem podílet se na budování společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky EU.
Byl bych rád, kdyby o tom Sněmovna hlasovala, kdybychom se k těmto závazkům přihlásili, i když jsme je jednou už jasně přijali! (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu místopředsedovi Sněmovny Lubomíru Zaorálkovi a prosím dalšího přihlášeného do této diskuse, pana poslance Jana Hamáčka, o slovo.
Poslanec Jan Hamáček: Vážená paní předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, je to dnes poprvé, kdy jsme dostali ze strany vlády aspoň nějakou informaci o tom, jak probíhají vyjednávání s americkou stranou o umístění toho komponentu protiraketové obrany na našem území. Myslím, že i ta debata ukazuje, že my bychom daleko raději o tom debatovali předtím, než se naše vláda rozhodla do vyjednávání vstoupit, ale nebylo nám to umožněno, tedy pouze můžeme připojit náš komentář nebo naše názory na současný stav vyjednávání.
Já bych si dovolil zprávu, kterou nám paní ministryně obrany předložila - ono více než zpráva o jednání je to takový seznam schůzek. Mně tam chybějí odpovědi na naprosto základní otázku a já se je pokusím ve svém vystoupení zformulovat.
***