(9.20 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jménem skupiny poslanců uvedl návrh na vydání ústavního zákona o referendu o umístění prvků zařízení protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky.
(V sále je velmi hlučno. Ozývá se ššššš.)
Ústava České republiky v článku 2 odstavci 2 říká, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Z tohoto ustanovení vychází předkládaný návrh zákona. Návrh předloženého ústavního zákona o referendu o umístění prvků zařízení protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky zakotvuje přímé rozhodování občanů České republiky v závažné otázce, která se dotýká jednak nejzákladnějších práv občanů naší země, zejména práva na bezpečný život a ochranu majetku, a jednak samotnou podstatu svrchovanosti České republiky. (Opět se ozývá tišící ššššš.) V širších souvislostech nelze nepominout (?) ani otázku bezpečnosti občanů v státech sousedících s Českou republikou.
Podle navrženého ústavního zákona by se lidé v referendu mohli k těmto závažným problémům vyjádřit na základě otázky, která by zněla: Souhlasíte, aby Česká republika umožnila Spojeným státům americkým vybudovat a provozovat na území České republiky zařízení protiraketové obrany a aby umožnila ozbrojeným silám Spojených států amerických v rozsahu k této činnosti nezbytné pobývat na území České republiky? Výsledek referenda by byl závazný.
Jsme si jako předkladatelé vědomi, že použití institutu referenda je v České republice institutem spíše výjimečným. Ústavní institut referenda jako nástroje umožňujícího přímé rozhodování lidu o nejzávažnějších otázkách života země znal právní řád prvé Československé republiky, nebyl však v době trvání této republiky nikdy využit, a to především pro příliš úzké vymezení okolností, kdy se tak mohlo stát. Dá se tedy do určité míry říci, že se nacházíme v obdobné situaci.
Ústava v článku 2 odstavci 2 sice předpokládá právo lidu vykonávat podle ústavního zákona státní moc přímo, ale podmínky ústavní zákon, okolnosti, kdy se tak může stát, nespecifikuje, blíže je nekonkretizuje. Jsme přitom v situaci, kdy návrh ústavních zákonů o takzvaném obecném referendu byl oběma komorami Parlamentu již několikrát odmítnut.
Máme však již také praktickou zkušenost z realizace prvků přímé demokracie, tedy ze situace, kdy lid na základě jednorázového referenda v otázce ad hoc vykonal přímo státní moc, tak jak ústava umožňuje a předpokládá. Šlo o ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii. V tomto případě tedy zrovna tak jako nyní v předkládaném návrhu zákona se jednalo o speciální případ jednorázového referenda.
Vláda ve svém stanovisku, které je záporné, k předloženému návrhu zákona mimo jiné říká, že zastává názor, kdy jakékoliv referendum ke konkrétní otázce má smysl pouze tehdy, když jsou současně splněny dvě základní podmínky jeho konání. První podmínkou je, že se jedná o otázku natolik zásadního politického významu, že takové rozhodnutí nelze ponechat na politické reprezentaci a je třeba se obrátit k lidu, ze kterého reprezentace vzešla a který ji reprezentuje. Druhou podmínkou vláda stanovuje, že se jedná o otázku, kterou lze posoudit a rozhodnout bez zvláštní odborné kvalifikace. Ani jednu z těchto podmínek podle této vlády České republiky předložený návrh ústavního zákona nesplňuje.
Jako předkladatelé však máme za to, že umístění prvků protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky je jednak výrazným zásahem do bezpečnostní situace České republiky -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, promiňte, že vás přerušuji. Možná také přeruším tuto schůzi. Záleží to ovšem ne na mně, ale na těch, kteří zneužívají schůze k tomu, aby vyřizovali pracovní záležitosti a nevěnovali se dostatečně projednávanému bodu. Takže počkám, až všichni se posadí na svá místa, pak případně budeme pokračovat, nebo vyhlásím přestávku, aby ty nezbytné pracovní záležitosti bylo možné doprojednat.
Chtěl bych říct panu ministru Římanovi, že v tuto chvíli Sněmovna s nadějí očekává, že ukončí své jednání s poslancem. Já vím, že to není jeho vina, ale pan poslanec Novotný i paní poslankyně Horníková dobře vědí, kam má slova mířila, a věřím, že pochopí, že v takovémto prostředí se nedá dále pokračovat.
Děkuji. Pokračujte, prosím.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedající.
Jako předkladatelé máme tedy za to, že umístění prvků protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky je skutečně výrazným zásahem do bezpečnostní situace České republiky. Zvyšuje se tím i riziko napadení České republiky a tím jejích občanů. Česká republika se stává možným terčem útoku proti takovému zařízení se všemi důsledky. Je to závažný politický problém, protože umístěním takového zařízení protiraketové obrany cizího státu na území naší republiky se zcela mění mezinárodní obranná pozice České republiky, a zvyšuje se tím tedy riziko jejího napadení.
Druhou otázkou tohoto problému, neméně závažnou, je otázka jednak současných mezinárodních závazků, jimiž je Česká republika vázána. Například v roce 1997 Severoatlantická rada prohlásila, že v žádném novém členském státě žádné základny nebudou. Je zde také dokument Bezpečná Evropa v lepším světě, který byl přijat na úrovni Evropské unie 12. prosince 2003. To jsou ty další závažné politické otázky, jejichž zodpovězení nabývá na významu zejména při skutečnosti, že dohoda o umístění prvků protiraketové obrany mezi USA a Českou republikou by byla dvoustrannou smlouvou, tedy dohodou, která by šla za rámec současné bezpečnostní politiky a směřovala by pozici České republiky jedním úzce účelovým směrem.
Třetí otázkou tohoto problému je neméně závažný problém, aby o ní mohli lidé České republiky rozhodnout. Je to otázka dalšího jednostranného omezování suverenity České republiky. Ústava neříká nic o tom, že lidé by měli rozhodovat ve věci, v které lze rozhodnout bez zvláštní odborné kvalifikace, tak jak říká vláda ve svém stanovisku. Naopak vláda by měla umět lidem vysvětlit srozumitelně všechna pro a proti, tak aby právě oni byli schopni rozhodnout o závažných otázkách své budoucnosti, a ne říkat, že to je otázka natolik složitá, že ji není možné lidem objektivně vysvětlit. Ústava předpokládá svým výkladem ústavu neomezovat a nebát se názoru lidí. Ústava říká, že lidé mohou rozhodovat a přímo se podílet na výkonu státní moci, když tak stanoví ústavní zákon.
Předkládaný návrh ústavního zákona vychází ze skutečnosti, kdy referendum vyhlásí prezident republiky, podobně jako když vyhlašuje zákon, a stejně tak by byly vyhlášeny výsledky referenda. Referendum by mohlo být vyhlášeno poté, co vláda Spojených států amerických požádá vládu České republiky o umožnění vybudovat a provozovat na území České republiky prvky zařízení své protiraketové obrany, a tato žádost by byla prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků zveřejněna. Návrh zákona předpokládá, že prezident referendum vyhlásí, podá-li na jeho vyhlášení návrh skupina nejméně dvou pětin poslanců nebo dvou pětin senátorů nebo zastupitelstvo vyššího samosprávného celku, anebo nejméně dvě stě tisíc občanů ve formě petice.
Předkladatelé se domnívají, že není vhodné, aby se okruh oprávněných institucí rozšiřoval například na obce, jak rozporuje vláda ve svém stanovisku, neboť by to nebylo dostatečně reprezentativní, a mělo by tedy jít o vyjádření určitého množství a celku, aby byl zohledněn veřejný zájem. Proto tuto otázku zohledňuje na vyšší územně samosprávné celky, anebo na kvorum dvě stě tisíc občanů. Zároveň je to otázka otevřená a lze o ní zcela určitě také diskutovat v průběhu projednávání tohoto zákona.
***