(15.50 hodin)
Poslanec František Laudát: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, v uplynulém týdnu jsem obdržel prohlášení na podporu zákona o Ústavu paměti národa, které podepsali významní zástupci Konfederace politických vězňů v čele s předsedkyní dr. Naděždou Kavalírovou a místopředsedou ing. Mirko Šťastným. Snahy o založení této instituce v České republice pokládají za prospěšné, a vyzývají proto všechny demokraticky smýšlející poslance a síly v Poslanecké sněmovně, aby podpořili přijetí zákona o Ústavu paměti národa.
Vzhledem k tomu, že se opakovaně setkáváme s tvrzeními odpůrců tohoto zákona o nepotřebnosti této dle mého názoru významné instituce, žádám vás touto cestou, abyste zde prezentoval, oč se jedná v tzv. projektu Otevřená minulost, jehož součástí je právě vznik Ústavu paměti národa, co přinese tento projekt i vlastní založení Ústavu paměti národa občanům a zejména budoucím generacím. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak v pěti minutách, pane premiére, nebude to jednoduché. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Úplně do úvodu děkuji za tu otázku. Já jsem byl jedním ze spoluautorů zákona o Památníku doby nesvobody zpřed několika let, který Poslanecká sněmovna tehdy zamítla z podobných důvodů, jako útočí dnes levice nebo část levice na vznik Ústavu paměti národa. Vždy jsou to důvody spíše zástupné, určité diskuse kolem let 1945 až 1948.
Výchozí stav dnes je - asi nemám prostor pro to, abych to zde řekl komplexně, já jsem k tomu emotivně vystoupil v průběhu projednávání. Archivní fondy neposkytovaly nebo neposkytují úplné informace, nebo nechtějí dohledávat podstatné informace. Nikdy nebyly úplně otevřené veřejnosti. Ukazuje se, že otevřenost je dlouhodobě vůbec nejlepším řešením. A nechci to zde znovu zdůvodňovat. Archivní dokumenty nebyly systematicky zpracovávány. Já jen chci upozornit, že některé práce vznikly na základě archivu otevřeného Ústavu paměti národa na Slovensku, protože v České republice nebyly dostupné údaje, byla brzděna elektronizace údajů.
Kdo z vás navštívil Sorosovu univerzitu v Budapešti a tamní archiv, tam jsou všechny tyto údaje digitalizovány. Při své návštěvě Budapešti jsem mimochodem dosáhl toho, že vedení tohoto archivu v momentě, kdy otevřeme Ústav paměti národa, nám v digitální formě veškeré informace z toho Sorosova institutu a z tohoto archivu poskytne. Myslím, že to je nabídka, která se neodmítá.
Cílem projektu Otevřená minulost je co možná nejúplnější otevření, co možná největší přiblížení archivních fondů všem občanům, nejen vědcům a odborníkům. Otevřená minulost je zájmem. Každá země, jak už jsme se o tom bavili dopoledne, se vyrovnává se svou minulostí jinak. Mně ten německý příklad - a znovu vzpomenu film Životy těch druhých - otevření Glaukova ústavu připadal jako vůbec nejlepší. Otevřená minulost má na starosti archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra, kde má za úkol soustředit veškeré archiválie bývalé StB na jedno místo. Tuto činnost v budoucnosti by měl právě vykonávat buď Ústav paměti národa, což závisí na legislativním procesu, nebo archiv v rámci resortu Ministerstva vnitra.
Jaký si od toho slibujeme přínos? To je zase na diskusi, asi to vyžaduje větší prostor, větší plochu. Veškeré archiválie o bývalé StB budou soustředěny na jednom místě. Veškeré archiválie o bývalé StB budou plošně odtajněny až na jasně definovanou malou množinu dokumentů a za pomoci digitalizace bude vytvořen digitální archiv, on-line, dálkově přístupný všem občanům.
Můžeme mít rozdílný názor na vyrovnávání se s minulostí, můžeme mít rozdílný názor na ty nástroje, případně instituce, které k tomu slouží nebo mají sloužit, ale myslím, že se shodneme na tom, že některé věci by se opakovat neměly. Pokud prostředkem k neopakování minulosti je mimochodem Otevřená minulost a otevřené archivy, tak bychom měli i tento návrh vzniku Ústavu paměti národa podpořit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se, jestli ještě něco... Nechce. Takže můžeme dát ještě slovo panu poslanci Bohuslavu Sobotkovi, který chce interpelovat také premiéra. Pravděpodobně poslední interpelace. Prosím, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vy máte zvláštní vlastnost neříci v odpovědích na interpelace vůbec nic. My zde sedíme už hodinu a půl a nic jsme se nedověděli. Nedověděli jsme se, jestli odvoláte vicepremiéra Čunka kvůli jeho výrokům a korupční aféře, vy jste ani neodpověděl, proč jste byl bruslit místo toho, abyste byl v Poslanecké sněmovně nebo na zahájení výstavby závodu Hyundai na severní Moravě. Ale dověděli jsme se místo odpovědí na naše otázky jiné zajímavé věci. Musím říci, že mě docela vyděsily.
Vy jste zde řekl, že budete chtít znát složení týmů Vrchního státního zastupitelství, které prošetřovalo kauzu Kubice. Já se ptám proč. Proč to musí znát předseda vlády? Z jakého důvodu? Musím říci, že mám docela strach, když se Občanská demokratická strana začne zajímat o nějakou instituci, jak to s tou institucí dopadne. My jsme zažili CzechInvest. Váš ministr Říman se začal zajímat o CzechInvest, dnes je tato významná agentura, která má na starosti mj. čerpání peněz z evropských fondů, v troskách. Proč se chcete zajímat o Vrchní státní zastupitelství, proč chcete zasahovat znovu do prošetřování Kubiceho kauzy? Co vás k tomu vede? A nemáme se náhodou bát o Vrchní státní zastupitelství jako o CzechInvest?
Poslední otázka. Proč vládne takový chaos v přípravě reformy veřejných rozpočtů? Vy jste před několika dny tvrdili, že chcete snížit počty zaměstnanců veřejného sektoru o 40 tisíc. Dnes ministr financí prohlásil, že to bude 9 tisíc. Vaše reformy jsou skutečně odvážné, pane předsedo, protože během minulých tří let vlády vedené sociální demokracií snížily počet zaměstnanců veřejného sektoru o 16 tisíc. Vy chcete během příštích tří let snížit tyto počty o 9 tisíc a tvrdíte, že to je reforma, která stabilizuje veřejné rozpočty. Je to chaos a nemáte to promyšleno.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Na první otázku jsem řekl něco jiného. Mým partnerem pro tu diskusi je Renata Vesecká, nejvyšší státní zástupce. Já se jí budu ptát, jakou metodikou ten tým došel k závěrům, které jsou ve zprávě jenom naznačeny, dokonce je uvedeno, že z důvodů utajení nemohou být v této zprávě takto veřejně zveřejněny. Myslím si, že na to mám právo, a mám právo i na složení týmu. To je jedna věc.
Jestli se bojíte podobného postupu jako v CzechInvestu, v CzechInvestu vláda nic nezpůsobila. Ministr Říman se rozhodl, že vymění řekl bych neloajálního ředitele, kde našel určitá pochybení, která samozřejmě budou zřejmě předmětem bodu, který prosadil zcela nesmyslně Milan Urban na jednání této Sněmovny, ale budiž. Takže se omezím pouze na to, že pokud za ním odešli někteří lidé a nemíní dále spolupracovat, je to jejich rozhodnutí. To není žádná čistka, pane předsedo. Čistka by byla, kdyby ti lidé byli vyhozeni.
K další otázce. My jsme teď ve fázi připomínkového řízení jednotlivých legislativních návrhů, které jednotliví ministři do balíku reforem přikládají. Myslím si, že vás vůbec nemusí zajímat proces, jakým způsobem se ty věci rodí. Vás nemusí zajímat to, co jsme si řekli do úvodu, jakým způsobem proběhne připomínkové řízení, jakým způsobem proběhne jednání vlády, protože pro vás je relevantní teprve to, co přijde do Poslanecké sněmovny. Já se obávám, že máte zbytečnou starost. A házet tady čísly, o kterých všichni vědí, že jsou hausnumera, to umím taky.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Myslím si, že by to byla pravda, to, co jste řekl, pane premiére, o reformě veřejných rozpočtů, kdybyste neobtěžovali a nestrašili veřejnost. Vy tato čísla publikujete. Vy jste měli velikou prezentaci, kde jste představili reformu a řekli jste, že snížíte počty zaměstnanců veřejného sektoru o 40 tisíc. Vy jste ty lidi už dost vyděsili tím, že jste rozhodli o tom, že příští rok půl milionu zaměstnanců veřejného sektoru klesnou mzdy o 2 %. Poprvé po deseti letech dojde příští rok k poklesu reálných mezd. A ještě je strašíte čtyřiceti tisíci. Když je vystrašíte, potom řeknete, jako by se nic nestalo - no, ono to nebude čtyřicet tisíc, ono to bude jenom devět, možná to nebude ani jenom devět. A ještě máte tu drzost tomu říkat reforma.
My jsme během našich vlád snížili počet lidí financovaných ze státního rozpočtu o 16 tisíc během tří let. Vy říkáte, že během tří let to bude 9 tisíc. Je to skutečně ona razantní reforma, kterou říkáte, že přinesete?
***