(15.30 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Já jsem člověk, který má 51 let. Jsem pořád duchem mladý. Dělám chyby. Tyto chyby, a na tom trvám, jsou chyby, které se možná dají omluvit. Ty chyby, které jste páchali vy během svých vlád, jsou neomluvitelné. Vy se ani nemusíte omlouvat. Vám to nikdo nebude věřit.
Ano, já dělám chyby. Ano, mé postpubertální výlevy baví celou veřejnost, nicméně já se za ně omlouvám. I za ty, které jsem neudělal, i za ty, které jsem neřekl. (Potlesk z řad koalice.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, ještě pan poslanec Rath.
Poslanec David Rath: Tak já jsem skutečně potěšen, že má vytrvalá snaha, zdá se, nese aspoň první ovoce, protože poznání je cesta k nápravě. Řekl jste, že vaše postpubertální výlevy, takže jsem rád, že máte alespoň náhled na své chování a že jste ho správně takto ohodnotil a oznámkoval. Čili teď ještě druhá věc - snaha se tohoto chování a těchto postpubertálních výroků, jak jste řekl, zbavit, nebo je trošku minimalizovat.
Také bych vás velmi prosil: Víte, v českých poměrech a podmínkách není šťastné často, příliš často, jak to děláte vy, citovat z nacistické historie a jaksi dávat najevo, že vás tato historie přitahuje v té řekněme negativní stránce, to znamená, že vám snad možná připadá jako inspirativní. Čili opět další, řekněme, snaha vás ovlivnit. Prosím, zapomeňte na ty Martiny Bormanny a noci dlouhých nožů a křišťálové noci. (Předsedající upozorňuje na čas.) Jednou přijde ten den.
Mimochodem, chtěl jsem se optat. Čtete si skutečně Bibli v němčině před spaním?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Pokud jsem první část vašeho vystoupení bral s nadhledem a s humorem, tu druhou musím velmi striktně odmítnout. Musím říci, že nejsem přítelem nacistického Německa. Nejsem přítelem ani bolševických manýrů. Nejsem přítelem ani těchto výroků, dokonce jsem některé z nich neřekl.
Nicméně musím říci, že mě těší vaše setrvalá snaha o moji kultivaci, a na tu spolupráci se nadále těším. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Máme další téma. Pan poslanec Jan Látka má téma etika v politice. Prosím.
Poslanec Jan Látka: Vážený pane premiére, jsem sice novým poslancem, nicméně nedokáži skrývat své pohoršení nad chováním vás jako premiéra vlády České republiky a neustálým znevažováním ústavní instituce při interpelacích v Poslanecké sněmovně.
Jste, jak jste sám řekl před chvílí, mladistvý typ, a proto ponechám stranou vaše obdivné gesto směrem k ministru Kalouskovi. To ostatně k mladým lidem patří. Vyrovnal jsem se snad i s vašimi výroky "přece si nemyslíte, že vám budu odpovídat", "ve Sněmovně je bordel", "mým cílem je urazit všechny poslance". Avšak vaše známé "ha, ha, ha" či řvaní na Poslaneckou sněmovnu se slovy o verbálním vyměšování je však trochu příliš. Svědčí to bohužel, vážený pane premiére, o vaší ztrátě umění sebeovládání. Jsem skutečně zděšen, že se vystupování premiéra vlády České republiky stává nejen ostudou vlády, Poslanecké sněmovny, ale i celého národa.
Mrzí mě, že jste mým předcházejícím kolegům nedokázal dostatečně odpovědět na jejich otázky, a byl bych rád, kdybyste v mém případě udělal opak. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Slovo má premiér Mirek Topolánek. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážený pane kolego, nevím, jestli si všiml - já na chytrou otázku mám snahu dát úplnou, neříkám že vždycky chytrou odpověď.
Interpelace jsou tady od toho, abych prokázal za prvé schopnost reagovat, abych případně prokázal schopnost si některé věci pamatovat, anebo prokázal schopnost rychle zorganizovat svůj tým, aby mi informace sehnal. To jsou interpelace. Na otázky, na které není odpověď, neumím odpovědět.
Pokud se stydíte za svého premiéra, já mohu říci, že jsem se styděl za ty předešlé, nicméně aspoň jsem to nikde nevykřikoval.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane poslanče, chcete ještě pokračovat.
Poslanec Jan Látka: Vážený pane premiére, já jsem tedy tolerance sama, avšak ač tentokrát bez bruslí, bruslíte na velmi tenkém ledě. A právě na tuto otázku jste kolegovi Davidovi Rathovi vůbec neodpověděl. Tam si myslím, že měla přijít nějaká rozumná odpověď.
Nevím, jestli jste ve svém životě někdy řídil nějaký větší kolektiv a byl proto vystaven určitému tlaku. Já jsem byl osm let starostou okresního města a takové chování, jako si dovolíte vy v této Sněmovně, bych si v zastupitelstvu města nikdy nedovolil.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, ještě reakce pana premiéra.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já vám doporučuji, abyste si někdy, až nebudete moci spát, jako když se třeba já vracím z noční vlády, pustil v televizi Poslaneckou sněmovnu - nikoliv na vystupování Mirka Topolánka, ale na to, jak Poslanecká sněmovna jedná, abyste podíval. Potom budete sdílet stejný názor jako já.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tuto interpelaci tedy můžeme ukončit. Další je interpelace paní poslankyně Bebarové-Rujbrové, která chce interpelovat premiéra v otázce lidských práv. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Děkuji, pane předsedající.
Vážený pane premiére, předpokládám, že jste informován, že v rámci Úřadu vlády, který řídíte, působí Rada vlády České republiky pro lidská práva. Pro připomenutí si dovolím ocitovat z toho, co je uvedeno na internetových stránkách vlády: Rada vlády České republiky pro lidská práva je poradním orgánem vlády České republiky pro otázky ochrany lidských práv a základních svobod osob v jurisdikci České republiky, který byl zřízen usnesením vlády č. 809 z 9. prosince 1998. Sleduje dodržování a naplňování Ústavy České republiky, Listiny základních práv a svobod a dalších právních norem upravujících ochranu a dodržování lidských práv a základních svobod. Dále sleduje vnitrostátní plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany lidských práv plynoucích z - a teď je seznam - Mezinárodního paktu občanských a politických práv, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvy o právech dítěte atd. atd. Předseda svolává nejméně čtyřikrát během kalendářního roku zasedání rady. Její činnost se řídí statutem a jednacím řádem. Sekretariát rady je organizačně začleněn do struktury Úřadu vlády České republiky.
A já bych se vás, pane premiére, ráda zeptala, protože vím, že součástí programového prohlášení vaší vlády byl i poukaz na význam oblasti ochrany lidských práv, proč Rada vlády České republiky pro lidská práva se naposledy sešla 19. června 2006.
Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, prosím, slovo má předseda vlády Mirek Topolánek.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já děkuji za ten dotaz. Já si myslím, že je to spíše nepořádek na těch stránkách, než že by bylo pravdou, že se sešla v loňském roce v červnu. Vede mě k tomu, že tato rada pro lidská práva je sice začleněna formálně pod Úřad vlády, ale je zřízeno speciální ministerstvo, které vede paní Džamila Stehlíková, pod kterou gesčně tato rada patří. Sídlí na Vladislavově ulici, kde má Úřad vlády budovu.
To je jediné, co k tomu konkrétně mohu říci, ale přece jenom mi dovolte trochu obecněji se zamyslet nad tím, co vlastně vláda v programovém prohlášení bere za své priority v této oblasti a jakým způsobem je případně chce naplňovat.
Samozřejmě v té části, která je věnovaná lidským právům - teď neřeknu, jestli je to část osm programového prohlášení nebo devět - jsou některé z těch klíčových cílů zahrnuty. Ta kapitolka obsahuje jak dlouhodobé, řekl bych průřezové úkoly, které podle mě má každá vláda jako prioritu, což je kladení zvýšeného důrazu na ochranu znevýhodněných, zranitelných skupin: seniorů, osob zdravotně postižených, osob podrobených sociální inkulzi, tak konkrétní cíle, které ta vláda chce realizovat ve svém funkčním období.
Z těchto úkolů jako klíčový je úkol, který nebyl bohužel naplněn v tom minulém funkčním období, a to je antidiskriminační zákon. Ministerstvo spravedlnosti již zpracovalo základní návrh tohoto právního předpisu. Má ho dnes v rukou Legislativní rada vlády. Je to vyvážený kompromis mezi požadavky na co nejširší a nejefektivnější ochranu před diskriminací, kterou má zajišťovat stát, a ochranou svobodného prostoru pro občana a jeho aktivity, jeho soukromí.
***