(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane premiére, prosím, máte pět minut.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já bych chtěl paní poslankyni Bohdalové poděkovat za ten dotaz, protože to je typický příklad zveřejnění na objednávku, protože žádná z těch věcí se nezakládá na pravdě. Kdyby paní poslankyně Bohdalová začala mluvit o té více jak dvoumiliardové díře a o tom kostlivci, který vypadl po Petře Buzkové na ministerstvo, tak bych tomu rozuměl a opravdu bych se snažil vysvětlit, jakým způsobem se snažíme řešit tuhletu minimálně chybu, která se stala za minulé ministryně.
Chtěl bych uvést na pravou míru několik nepravdivých nařčení a obvinění, která se objevila z pera Jany Blažkové a Václava Dolejšího a která nesou stopy jisté objednávky.
Úplně první věc. To, že se fond Becario, nebo sdružení Becario, jmenuje mým jménem, ještě neznamená, že chod této činnosti ovlivňuji. To za prvé. Nemám na ni žádný vliv, neměl jsem žádný vliv ani jsem nepodepisoval žádné smlouvy. Toto sdružení se zabývá činností, která souvisela s činností národního fondu, a standardním způsobem žádalo o tuto podporu.
Ta zahraniční stáž z prostředků programu Leonardo da Vinci, kterou podle vás přiklepla z pozice ředitelky paní Kopicová tomuto sdružení, ta samozřejmě byla dána v souladu úplně se všemi procedurami, které tam jsou. Becario je oprávněnou institucí, která o tento grant může žádat. Platí, že procedura výběru projektu je velmi přísná a nelze ji obejít, a to byste také měla vědět. Projekty jsou hodnoceny dvěma nezávislými experty. Jejich hodnocení je předloženo řídícímu výboru programu, který je složen ze zástupců ministerstva, ministra práce, školství, mládeže a tělovýchovy, sociálních partnerů, práce a sociálních věcí, tedy vašich ministrů, vašich pracovníků. Teprve po schválení řídícím výborem může být uzavřena smlouva se žadateli a to se také v případě Becaria bez jakéhokoliv mého zásahu, dokonce aniž jsem to tušil, stalo.
Musím říci, že celá ta kauza přiklepnutí milionu, které si paní Kopicová měla údajně přiklepnout a zvýhodnit ten fond, který vedla a který spravoval ten desetiletý program devět let, program Leonardo je podobným případem. V listopadu 2005, jak jste správně uvedla, tehdejší ministryně Buzková informovala tehdejší předsedkyni Národního vzdělávacího fondu o rozhodnutí převést program, poměrně sice nesmyslně, po devíti letech z tohoto desetiletého programu pod ministerstvo. Ve svém dopise tehdy zdůvodnila Petra Buzková toto rozhodnutí přípravou na nový integrovaný program Evropské unie. Jiné důvody tam uvedeny nebyly.
Ve své odpovědi paní Kopicová, která mi podklady pro tuto interpelaci poskytla, paní ministryni upozornila na to, že převod vyžaduje předchozí písemný souhlas Evropské komise. Informovala také Petru Buzkovou, že jde o bezprecedentní krok změny administrátora úspěšně běžícího programu v jeho závěrečné etapě. Ministerstvo přesto v této věci s Evropskou komisí jednalo a současně zavázalo Národní vzdělávací fond k tomu, aby až do předání programu realizoval všechny související činnosti. Za tuto práci ovšem ministerstvo v rozporu s pravidly neplatilo. Došlo k naprosto absurdní situaci. Na jedné straně byl Národní fond vázán smlouvou pracovat a na druhé straně za to nebyl placen. Není třeba zdůrazňovat, co to pro tento fond znamenalo.
Po převodu programu bylo nutno vypořádat vzájemné finanční závazky mezi Národním vzdělávacím fondem a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Národní vzdělávací fond vrátil ministerstvu zbylé prostředky ve výši 1,5 mil. Kč za rok 2005 a naopak ministerstvo vyrovnalo své závazky za první polovinu roku 2006, tedy včetně jednoho měsíce předávání programu, ve výši 2,1 mil. Kč. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tedy fakticky doplatilo částku 580 tis. Kč plně zasloužených honorářů za tu práci, nikoliv miliony, jak uvádějí autoři zmíněných článků a jak jste naznačovala i vy. Výše tohoto závazku byla stanovena soudním znalcem atd.
To, že musela ministryně Kopicová pověřit pracovníky ministerstva vypořádáním s fondem, který předtím vedla, beru jako náhodu. Já jsem se rozhodoval o jmenování paní ministryně v poslední chvíli. Ona to velmi dobře ví, věřte mi i vy.
Musím říci, že podobné články mají za cíl spíše útočit na mě. Už jsem si na to zvykl a trochu mě mrzí, že jste se nechala tímto mediálním útokem ovlivnit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní poslankyni Bohdalovou, ještě má k dispozici čas na reakci.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Pane premiére, vaší odpovědí nejsem moc překvapena, protože jsem ji předpokládala. Já jsem se nenechala k této interpelaci dovést pouze zmíněnými články, já se o celou tuto situaci zajímám už delší dobu. Ale je vidět, že my se neshodneme.
Přesto na odlehčení a na závěr. Víte, i dneska jste tady použil vůči jedné z našich kolegyň docela hrubé slovo. A stává se vám to velmi často. Ani já nejsem člověk, který nedělá chyby, a pro to, abych je nedělala, zakoupila jsem si knihu. Jmenuje se Bonton, společenské chování a konverzace. Je malinká, vejde se do kabelky, můžete si ji zakoupit, vám se vejde do saka. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Kde jste mi ji nechala? Tady? Jo, ať si ji zakoupím. Dobře. Já za tuto nabídku nebo za tuto řekl bych ukázku děkuji.
Já myslím, že člověk může dělat chyby. Tyto chyby jsou omluvitelné. Chyby, které dělali někteří ministři v minulé vládě, však omluvitelné nejsou.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další je interpelace pana poslance Davida Ratha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Rath: Děkuji. Pane premiére, já bych vás skutečně velmi žádal a velmi prosil, abyste se konečně po třičtvrtě roce vzpamatoval. (Smích v sále.) Jste ministerským předsedou rozvinuté a kulturní země. Někdy mi připadá, že si to vůbec nepřipouštíte nebo neuvědomujete. Mám pocit, že úřad premiéra vnímáte jako jeden velký flám, jako jednu velkou zábavu, a do toho patří třeba i tato situace, kdy včera místo toho, abyste plnil povinnosti, ústavní povinnosti, v této Sněmovně, případně abyste šel vyjádřit řekněme svůj názor při otevření jedné z největších investic v poslední době, tak si jedete bruslit. (Smích v sále.) Co tím asi občanům dáváte najevo? Místo toho, aby se pracovalo, abyste plnil své zákonné a ústavní povinnosti, tak se bavíte. Takže lidé místo toho, aby chodili do práce, mají chodit hrát fotbal či bruslit.
Ale to není všechno. Vy dokonce si to asi ani neuvědomujete, jak se strašně chováte, protože když vám Václav Moravec v tom pořadu řekl "a když poslancům vadí, že na ně vyplazujete jazyk nebo zvedáte prostředník", tak jste odpověděl "já jsem nikdy, pane redaktore, nevyplazil jazyk a nikdy jsem na ně nezvedal prostředníček". Asi jsme byli každý někde jinde, nebo, pane premiére, máte nějakou poruchu vnímání a paměti. Václav Moravec říká: "A co to bylo, co viděla celá Sněmovna a veřejnost?" Vaše odpověď: "Musím říci, viděla to teprve tehdy, když jste to zveřejnili." (Smích v sále.) Nevšední postřeh.
Čili vy můžete dělat, co vás napadne, hlavně aby se to nezveřejnilo, a pak se zlobíte na svém blogu na média, že jsou tak troufalá a že to zveřejňují.
Tedy pane premiére, skutečně si myslíte, že vaše chování neškodí prestiži České republiky?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím, pane premiére, máte pět minut k dispozici.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: To mně je vás trochu líto, to je pravda. Musí to být složité s tímto intelektem pracovat v tomto prostředí, že? (Smích v sále.) Konečně jste si našel dobré prostředí pro svoji edukační činnost.
Já jsem opravdu velmi otevřený spolupráci. Já jenom zopakuji to, co jsem řekl v té minulé odpovědi. Ano, možná že některé moje výroky - ať už ty, které jsem řekl, nebo které jsem nikdy neřekl, ať už ty, které byly, nebo nebyly zkresleny, ať už ty, které byly, nebo nebyly vytrženy z kontextu - možná že zní divně. Já jsem ochoten se za ně kdykoliv omluvit. To se prostě stane. Jazyk jsem vyplazoval na svého kamaráda fotografa. Vyfotil to ten druhý, zveřejnil to v televizi.
***