(12.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ondřeji Liškovi. Slova se ujme paní poslankyně Eva Dundáčková, poslední písemně přihlášená do obecné rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, také já jsem stejně jako vy všichni obdržela některé výhrady k tomuto tisku a přiznám se, že nechci v žádném případě být tím, kdo bude zásadním kritikem této novely. To v žádném případě, protože jsem přesvědčena, že to je novela potřebná a správná, která však přesto obsahuje několik bodů, které se staly už v rámci připomínkového řízení předmětem projednání, a to neúspěšného. Poukazovala tady na ty sporné body, které vadily například Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky, Výboru pro práva cizinců Rady vlády pro lidská práva, veřejnému ochránci práv, ale také například Nejvyššímu správnímu soudu, paní kolegyně Kateřina Jacques. Já je tedy nebudu dlouze znovu zmiňovat, jen si dovolím se s vámi podělit o zážitek nebo o překvapení, které mě stihlo, když jsem si přečetla, kromě výhrad, které jistě budeme projednávat na půdě výboru a které se týkají právě oněch § 46a a § 73, a jedná se tedy o držení uprchlíků za mřížemi v případě, že se nemohou prokázat platným vízem a cestovním dokladem, ale také možnost držet je za mřížemi pod umělým světlem řadu měsíců v případě, že jsou odmítnuti jako žadatelé o mezinárodní ochranu na letišti. Podělit se s vámi o určitý pocit občanské bezmoci, který se mě zmocnil, když jsem si přečetla článek, a já prosím zároveň zcela korektně uvádím, že jsem se nebyla podívat ve Velkých Přílepech kousek za Prahou, a nemohu tedy říci, zda informace uvedené v tomto článku jsou zcela pravdivé. Na druhé straně jsem si vědoma, že těžko může tato Sněmovna mít za zlé, pokud takové zařízení opravdu existuje a poměry tam odpovídají článku, který byl uveřejněn panem dr. Martinem Rozumkem, že to těžko může být připisováno k tíži současnému ministru vnitra Ivanu Langerovi. Přesto dovolte, abych se s vámi o tyto sdílené pocity podělila.
Pan Martin Rozumek napsal článek, který se jmenuje Přílepy, naše malé cizinecké Guantánamo. Já budu z tohoto článku citovat. Budu z něj citovat proto, aby to zaznělo tady na půdě Poslanecké sněmovny, aby to bylo vážným důvodem k zamyšlení při projednávání ve výborech a abychom se pokusili společnými silami najít z toho východisko, východisko, které by mělo znamenat, že tedy zabráníme na jedné straně zneužití systému a na druhé straně, jak říkal pan ministr, nabídneme otevřenost a solidárnost těm, kteří se nacházejí v obtížné situaci.
"Obyvatelé vesnice Velké Přílepy" - píše se v článku Martina Rozumka - "kousek za Prahou, patrně nemají ani tušení, že se v jejich obci nachází mezinárodní letiště. Pravda, žádné letadlo z něj nikdy nevzlétlo, v obci není žádná ranvej. Letiště existuje pouze jako právní fikce Ministerstva vnitra. Ministerstvo tvrdí, že tamní policejní cela je tranzitním prostorem mezinárodního letiště. Díky tomu se Přílepy stávají takovým malým českým Guantánamem, v němž jsou cizinci, kteří nespáchali žádný trestný čin ani přestupek, drženi neomezeně dlouhou dobu.
Navrhovaná novela zákona o azylu neuvádí" - píše se dále v článku - "maximální dobu držení žadatele o mezinárodní ochranu na letišti ani nepočítá s urychlením soudního přezkumu, zda je žadatel o azyl zbaven osobní svobody zákonným způsobem, jak to požaduje článek 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Přezkum zákonnosti zbavení svobody nemají české soudy za povinnost provádět ani pravidelně, ani přednostně, jak je tomu u většiny azylových a cizineckých věcí. Nelze se proto divit, že před několika lety žil palestinský uprchlík Ibrahim Zaid po bleskovém zamítnutí azylové žádosti déle než sedm měsíců v zemi nikoho na podlaze tranzitního prostoru v Ruzyni a získal pak během několika měsíců azyl v Německu. Nebo že skupina zoufalých egyptských uprchlíků uprchne ze střediska násilím, jak se to přihodilo v létě tohoto roku. Podle současného zákona by každého uprchlíka mělo ministerstvo propustit, nerozhodne-li o jeho azylové žádosti do pěti dnů. Ministerstvo však zpravidla žádá, aby azylová žádost byla úředně přijata, předává ji dny či týdny, ačkoliv pracovníci vnitra sídlí ve stejné budově jako uprchlíci. Z pěti dnů je rázem dvacet."
Prosím, znovu připomínám, že to jsou tvrzení, která jsou uvedena v článku a která nemám ověřena, za což se omlouvám jak Sněmovně, tak panu ministrovi.
"Kladné azylové rozhodnutí na letišti za několik posledních let nebylo ani jedno. Předání azylového rozhodnutí je právním úkonem, nad kterým nelze zmocnit právního zástupce, takže zamítnutí je často předáno v návaznosti na odlet vhodného leteckého spoje, který uprchlíka ihned deportuje z českého území."
Článek pak reaguje ještě na další okolnosti.
Já jsem chtěla z tohoto místa a v tuto chvíli poprosit pana ministra vnitra, aby se zabýval i onou situací v Přílepech, aby se ujasnilo, jak je to právě s tímto tzv. tranzitním prostorem údajného mezinárodního letiště, a abychom se pokusili alespoň zvážit a nějakým rozumným způsobem projednat právě ony námitky, které byly zmiňovány už mými předřečníky.
Na rozdíl od paní kolegyně Jacques se nedomnívám, že je šťastný důvod projednávat to ve více výborech. Dovolím si upozornit na to, že to v minulosti často se stalo pak předmětem problému při hlasování ve třetím čtení, protože co výbor, to jiný názor, a situace se v podstatě tím spíše zkomplikovala, nežli že by se vyřešila. Proto já sama budu nejspíše hlasovat jen pro přikázání garančnímu výboru. Pokud to bude přikázáno také ústavněprávnímu výboru, samozřejmě se budu na projednávání tohoto tisku podílet.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové. Ještě než dám slovo dalšímu přihlášenému, poslanci Zdeňku Škromachovi, oznamuji, že pan ministr a poslanec Cyril Svoboda má náhradní kartu č. 1.
Nyní se tedy slova ujme pan poslanec Zdeněk Škromach. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, mě docela zaujal ten spor o zákon. Ze strany vládní koalice mně připadlo, že snad zelení ani nesedí v této vládě. Jak to, že prošel takový paskvil, takový zmetek, který tady pan kolega ze Strany zelených před chvílí velmi tvrdě zkritizoval? A právě proto, že upozornil na zásadní i sociální dopady, myslím si, že tímto zákonem by se měl zabývat i sociální výbor, protože zdá se, že ani v rámci této vlády, ani vládní koalice není jednotný názor na řešení této problematiky, a asi bychom měli reagovat i jako opozice na stanoviska vládních stran, které v podstatě neuplatňují své postoje v rámci vládní pozice, ale vlastně je přenášejí až sem do Sněmovny. A myslím si, že to je prostor pro opozici, aby některé věci mohla možná vylepšit.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Škromachovi. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě. Hlásí se pan ministr. Dobře, pan ministr vnitra a informatiky Ivan Langer v rozpravě. Prosím, pane ministře.
Ministr vnitra a ministr informatiky ČR Ivan Langer Chtěl jsem vystoupit v rozpravě, tak aby bylo možné na moje vystoupení případně reagovat. Dovolte mi několik postřehů.
První postřeh - lhůta, zkrácení lhůty. O zkrácení lhůty se žádá zejména z toho důvodu, tak abychom zvládli v termínu do 12. října provést transpozici oné směrnice 2005/71/ES, která zde byla tak chválena a oceňována, to jsou ty pobyty výzkumných pracovníků. To je důvod pro zkracování oné lhůty.
Druhá poznámka k jedné z mých kolegyň. Právě proto, že neexistovala ona mezní lhůta pro žadatele v přijímacím středisku, stanovuje se teď ta lhůta maximálně na 180 dnů.
Třetí poznámka obecně. Já jsem na úvod jasně řekl, že považuji tuto normu za nesmírně složitou, velmi citlivou normu, ve které se střetávají dvě hodnoty, a to je otevřenost a solidarita na jedné straně vůči těm, kteří potřebují naši pomoc, pomoc České republiky, a na straně druhé ochrana občanů České republiky před těmi, kteří přijíždějí sem s úmysly zneužívat náš systém, tak jak je nastaven. A věřte, že je nesmírně složité vybalancovat tyto dvě hodnoty a že z logiky věci bude mezi námi existovat spor a odlišný pohled na řešení toho, co je považováno a má být považováno za kompromis.
***