(10.30 hodin)
(pokračuje Exner)
Paní ministryně mně sděluje, že může tuto problematiku nastolit, ale bohužel neříká, že ji opravdu nastolí. Přivítal bych, kdyby potvrdila, že v jednáních s německými představiteli za lužickosrbskou menšinu ztratí své slovo.
Dále mně paní ministryně ve své odpovědi odpovídá na to, co se týká českého kulturního dědictví ve vztahu ke Spolkové republice Německo, k Sasku a případně k Lužickým Srbům. To je už trošku mimo rámec mé interpelace, protože tady jde o obecnou českou politiku k českým krajanským menšinám v zahraničí, nikoliv na podporu lužickosrbské menšiny. Všechny věci, které v této oblasti děláme, vítám, jsou dobré, ale při podpoře Lužických Srbů nejde o výuku českého jazyka, ale o výuku lužickosrbského jazyka, který by měl být podpořen. To samé je samozřejmě vítáno, i jestliže mluvíme o tom, že lužickosrbští žáci a obecně občané mají možnost se vzdělat v českém jazyce v různých formách, a to jak v rámci školského systému v Německu, tak samozřejmě v rámci možností, které poskytuje Česká republika při studiu na vysokých školách a při různých kursech. Jde ale pořád o český jazyk, nikoliv o podporu lužickosrbského jazyka, což si myslím, že je potřeba, aby se učinilo.
Pokud jde o otázku týkající se letních škol a absolventů středních škol, sděluje paní ministryně, že je možné, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyčlenilo přímo na tyto studenty určitý, tedy adekvátní počet míst. Já bych, paní ministryně, prosil, kdybyste v tomto směru oznámila určité rozhodnutí - nejen že je tato možnost, ale že jste také např. rozhodla, aby se taková místa opravdu vyčlenila.
Musím ale bohužel také konstatovat, že z mých otázek, které jsou součástí interpelace, jak se každý může přesvědčit, jsem nedostal úplně jasnou odpověď na to, jaká bude vaše konkrétní pomoc při obhajobě lužickosrbských zájmů, že jsem nedostal odpověď na to, jestli budete případně ve spolupráci s ostatními členy vlády vystupovat na podporu lužickosrbské národní menšiny v Sasku při dvoustranných jednáních, a také jsem nedostal odpověď, jak by podle vás mohl Parlament ČR rovněž přispět k podpoře Lužických Srbů v Sasku.
My jsme takový malý případ tady měli v roce 2002, kdy na základě návrhu pana poslance Roberta Kopeckého v rámci jednání o rozpočtu byla odsouhlasena určitá částka v desítkách tisíc korun na podporu Lužických Srbů. Bohužel, dál se už takové návrhy ze strany vládních dokumentů, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy neopakovaly.
Také, jak jsem slyšel, je na Univerzitě Karlově ohrožena díky reorganizaci slavistického ústavu výuka lužické srbštiny. Musím znovu připomenout, že už v roce 1901 byla zahájena výuka lužické srbštiny na Karlově univerzitě a že by to byla skutečně velká ztráta, kdyby tento jazyk u nás neměl možnost být vyučován a vzděláván. Připomínám také právě tu tradici lužickosrbského semináře tady nedaleko, jak se o tom zmiňuji i v interpelaci, který vznikl už počátkem 18. století, a je to tedy už takřka 300 let, co tato tradice v ČR je.
Paní ministryně, chtěl bych vás vyzvat k tomu, abyste sama uznala, že je příležitost, abyste při opakované odpovědi odpověděla poněkud konkrétněji na možnosti, které bychom poskytli v rámci spolupráce a podpory Lužických Srbů ze strany České republiky.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se hlásí paní ministryně školství Kuchtová. Paní ministryně, máte slovo.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Dana Kuchtová Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Vážený pane poslanče Exnere, vaše interpelace z 15. února byla zodpovězena a já tedy beru na vědomí, že odpověď nepovažujete za dostatečnou. Jenom mi dovolte, abych zopakovala situaci, kterou jsem ve své odpovědi zmínila.
Jedná se o uzavření jedné z lužickosrbských středních škol a opravdu souvisí s tím, co jste tady zmiňoval. Týká se celkově úspor výdajů ve školství ve Svobodném státu Sasko, kde dochází k optimalizaci sítě škol v důsledku malého počtu žáků, kteří se hlásí k lužickosrbské národnosti v tomto regionu, a pravděpodobně klesá i zájem obyvatel dosáhnout vzdělání v lužické srbštině. Čili nejedná se o nějaký politický záměr omezovat toto vzdělávání, ale zřejmě jde spíše o to, že tento zájem klesá ze strany zájemců o tento jazyk. Čili jde v podstatě o jeho menší dostupnost.
Především musím říci, že protest proti uzavření lužickosrbské střední školy v Panschwitz-Kuckau opravdu musí směřovat k ministerstvu Svobodného státu Sasko, tedy k Ministerstvu kultu, což je v podstatě Ministerstvo školství. Potom mohou zvolit případní stěžovatelé institut soudu, to bylo v případě školy v obci Ratiboř.
Žádáte po mně, abych problematiku té lužickosrbské střední školy v Panschwitz-Kuckau, která má být uzavřena, nastolila při jednáních se svými kolegy jednak ze Saska a s paní ministryní školství. Chtěla bych říci za prvé, že otázka výuky češtiny, nebo přístup k našim krajanům celkově ve světě je podle mého názoru velmi vstřícný. Náš přístup je takový, že se snažíme podporovat krajanské komunity, a v případě Lužických Srbů k nim přistupujeme podobně, to znamená, že naše podpora našich krajanů spočívá v podpoře českého jazyka, ale samozřejmě i v celkové podpoře politické této komunity. A já slibuji, a psala jsem to i v té první odpovědi, že pokud budu mít možnost při bilaterálních jednáních se svými kolegy z Německa, budu zdůrazňovat potřebu podpory této lužickosrbské menšiny, budu vysvětlovat náš přístup k menšinám a snahu podpořit český jazyk, ale i zmíněnou existenci celé této lužickosrbské menšiny a podporu její identity.
Chtěla bych vás vyzvat, pane poslanče, abyste tuto záležitost ovšem nepřenechával pouze na mne, ale abyste se inspiroval např. připravovanou cestou stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro krajany žijící v zahraničí do Německa, která se uskuteční 22. 5. 2007. To si myslím, že je konkrétní počin, který by si Poslanecká sněmovna mohla vzít jako podnět pro vlastní iniciativu, pro to, jak podpořit naše krajany, lužickosrbskou menšinu.
Myslím si, že jestli budete spokojen s odpovědí, já se domnívám, že je třeba podpořit naše krajany, já to budu dělat na bilaterální úrovni při setkání v Německu, a žádám vás, stejně jako to dělá Senát, abyste se podobně aktivním způsobem projevili i vy v rámci Poslanecké sněmovny a abychom společně tuto lužickosrbskou menšinu podpořili.
Výuka lužickosrbského jazyka je záležitostí tedy především Saska. Z mé strany nebo ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy můžeme samozřejmě jednat o slavistickém ústavu, o Univerzitě Karlově, ale zdůrazňuji, že zde se jedná především o rozhodnutí vysoké školy samotné a o to, jakými prostředky disponuje a jak rozděluje výuku, jaké obory hodlá vyučovat, které bude preferovat.
***