(9.30 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pokud se nikdo nehlásí, tak bych rozpravu ukončil a poprosil bych paní poslankyni Konečnou, aby nám navrhla usnesení k této odpovědi.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Já si neodpustím malou poznámku, pane premiére. Kdybyste si totiž zjistil, co se v Evropě v této pozici děje, zjistil byste se, že například stejně tak člen Evropské unie jako Česká republika Belgie a velvyslanectví Belgie loni protestovalo proti používání belgických státních symbolů na takových akcích, protože Belgie, a já jsem doufala, že stejně jako Česká republika, považuje dobrovolníky SS ze své země za vlastizrádce a válečné zločince. Pokud se takto jednoznačně však nevysloví i naše vláda, je to pošlapání paměti památky obětí nacismu a hrdinství všech, kteří proti němu bojovali.
Je tu však i jedno nebezpečí pro budoucnost. Protože se mohou naplnit slova George Santayany: "Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali." A aby se tak nestalo, nestačí jen usilovat o vznik Ústavu paměti národa a zajímat se o spisy Státní bezpečnosti. K tomu je, vážený pane premiére, prostřednictvím předsedajícího, potřeba vnímat i historii před 25. únorem 1948. Protože tak vaše vláda však nečiní, bohužel nelze se divit ani zvyšující se fašizující tendenci v naší společnosti, která bohužel nachází živnou půdu i u některých ústavních činitelů.
Navrhuji proto Poslanecké sněmovně i v souvislosti s tím, co jste měli možnost si všichni vyslechnout, aby vyslovila nesouhlas s vaší odpovědí.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Pan ministr Nečas se přihlásil do rozpravy. Nebo… Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, s jistým úžasem a překvapením tady sleduji právě probíhající interpelaci i vystupování paní poslankyně. Já bych chtěl jednoznačně zdůraznit, že jakákoli česká vláda jakéhokoli stranického zbarvení jednoznačně - jednoznačně - považuje nacistický režim, jeho symboly, jeho, chcete-li, politické pohrobky za zločinné. Já musím říci, že tato vláda navíc v souladu s příslušnými zákony považuje za zločinný samozřejmě i komunistický režim a komunistickou ideologii.
Pokoušet se přenášet na půdu české Poslanecké sněmovny komplikované hodnocení historie některých jiných národů členských zemí Evropské unie, jako jsou například pobaltské země s jejich tragickou zkušeností trojí okupace - protože tam nebyla pouze jedna nacistická okupace, tam byly dvě sovětské okupace, jestli to neví paní poslankyně, tak ať si doplní vzdělání, kde dokonce fakta ukazují, že ty dvě ruské nebo sovětské okupace připravily o život srovnatelné množství lidí v těchto třech pobaltských zemích, kde byly milionové deportace. A my na půdě české Poslanecké sněmovny si dovolujeme posuzovat složité historické peripetie dvou malých národů, které byly semílány historickými mlýny třicátých, čtyřicátých a padesátých let? Já si myslím, že to na tuto půdu rozhodně nepatří.
Pan premiér tady správně řekl, že byly tyto nacistické zločiny mimo vši pochybnost. Znovu opakuji - jako kterákoli česká vláda: Je třeba je odmítnout, jejich pohrobky, kteří jsou politickými extremisty, tak je třeba jednoznačně v politickém slova smyslu, a překročí-li i zákon, tak i v trestním slova je smyslu stíhat. Na druhé straně, přesně jak tady bylo řečeno, byla i Katyň a na to by se nemělo zapomínat. (Potlesk poslanců z pravé části sněmovny.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan místopředseda Filip. Pane místopředsedo, máte slovo.
Oznamuji, že náhradní kartu číslo 11 má paní poslankyně Bohdalová.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane předsedo vlády, paní a pánové, já jen stručně. Kdyby tady byl pan místopředseda vlády kolega Nečas od začátku, věděl by, že paní kolegyně Konečná ten historický exkurs má, myslím, velmi komplexní a nedopustila se žádné chyby. Na druhou stranu se divím panu premiérovi, který podepsal odpověď na interpelaci, kterou psal některý z úředníků, pravděpodobně ani neví který. A kdyby se ho nezastával a řekl by, že ta odpověď potřebuje doplnit, tak jsme si mohli tuto, promiňte mi, diskusi, která nikam nevede, odpustit. (Potlesk zleva.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Další přihlášky do rozpravy nejsou. Protože pan ministr otevřel rozpravu, tak rozpravu končím. A budeme hlasovat o navrženém usnesení tak, jak je navrhla paní poslankyně Konečná.
Paní poslankyně Konečná navrhla, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí předsedy vlády Mirka Topolánka na interpelaci poslankyně Kateřiny Konečné ve věci pozice vlády k neonacistickým silám v Pobaltí.
Kdo s tímto usnesením souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 84. Z přítomných 135 poslankyň a poslanců pro návrh 65, proti 55. Usnesení nebylo přijato.
Bude probíhat kontrola hlasovacích listin? (Nikoli.) Konstatuji, že usnesení nebylo přijato.
Přistoupíme k další písemné interpelaci. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci nejednotné judikatury a nejednotného, mnohdy i zcela nevysvětlitelného postupu konkrétních soudů a soudců a průtahů, značných rozporů a často zcela protikladných rozsudků v kauzách, ve kterých se pomahači nacistického Německa, zrádci republiky a kolaboranti s nacistickou okupační mocí a jejich právní nástupci či potomci domáhají restitučními a dalšími žalobami vydání majetků konfiskovaných Němcům, nacistickým pomahačům a lidem, kteří nezachovali v době ohrožení státu věrnost Československé republice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 196.
Ptám se pana poslance Grebeníčka, jestli chce vystoupit. Ano, chce. Tak, pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, interpeloval jsem ministra spravedlnosti, jak se můžete snadno přesvědčit z tisku, který jste dostali k dispozici, ve věci, kterou tady charakterizoval před malou chvíli podrobně předseda Sněmovny. A poté, kdy jsem obdržel odpověď, tak jsem byl ve velkých rozpacích, když jsem od ministra obdržel písemnou odpověď, ve které prokázal prapodivné zacházení s fakty a v případě tohoto resortu i zjevnou neznalost celé problematiky a konkrétních kauz. V ministrově odpovědi byly vedle několika racionálních myšlenek a závěrů do poněkud zvláštní směsice smíchány něčí dojmy, a je mně v ní dokonce podsouváno, že údajně kritizuji řádná a správná rozhodnutí některých soudů. Vedle toho pan ministr obešel některé skutečnosti, které si zasluhují kritiku, jak doložím, a samozřejmě zejména si zasluhují odborné posouzení.
***