(9.20 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásila paní poslankyně Konečná. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Vážený pane premiére, prostřednictvím předsedajícího - možná, kdybyste se za mými zády nebavil, když jsem tady o určitých věcech mluvila, neopakoval byste teď věci, které jsem ve vaší interpelaci zpochybňovala. Ať už to byl průvod, který se tam konal podle vás údajně bez excesů, anebo krátký historický exkurs. Tak si ho zopakujme.
Uvádíte, že většinu příslušníků 15. divize naverbovali nacisté násilím. Ihned na počátku roku 43 se však přihlásilo do jednotek SS 80 tisíc lotyšských dobrovolníků a divize byla velmi brzy nasazena na straně nacistického Německa. Škoda ovšem, že jste při tom historickém exkursu nešel dál a neřekl jste nám, nebo nepřipomněl nám například 56 tisíc mrtvých v koncentračním táboře, nebo 46,5 tisíce mrtvých v Bikerniekském lese, oběti lotyšských zločinců, které si připomínali 16. března v Rize antifašisté. Snad by také stálo za to připomenout předsedovi vlády 32 polských zajatců svázaných ostnatým drátem a zaživa upálených příslušníky 15. divize lotyšských dobrovolníků SS na jaře 45. Boj za svobodu Lotyšska se tak totiž dostává do jiného světla.
O zločinech spáchaných příslušníky SS a dalšími s nacisty spolupracujícími formacemi z Pobaltí, zejména z Lotyšska a Estonska, svědčí řada všeobecně dostupných dokumentů. A není účelem v této chvíli je vypočítávat. Snad jen opětovně je třeba podtrhnout podíl na vyvražďování Židů - a teď je to podstatné - včetně českých, kteří tam do jejich koncentračních táborů byli v roce 42 a 43 převezeni.
V souvislosti s druhou věcí, kterou jste zmiňoval, a tím, že se jedná vlastně o malé excesy extremistických skupin, mi dovolte také krátký exkurs. Z pozice státních orgánů v pobaltských zemích je nutné uvést, že účast estonského ministra obrany Jurgena Ligiho na setkání veteránů estonské divize SS v předvečer loňského výročí konce druhé světové války. Ministr Ligi rovněž vyjádřil názor, že je nutné neodkladně postavit těmto veteránům památník. Na téže akci poslanec estonského parlamentu, v minulosti ministr obrany a zahraničních věcí, vyjádřil názor, že nakonec bude přijat zákon, který uzná Estonce bojující v řadách německé armády za bojovníky za svobodu - Trivimi Velliste se konečně pravidelně zúčastňuje letních shromáždění veteránů estonské 20. divize SS a nic mu nevadí, že před ním bývalí SS pochodují s vlajkami SS.
Samostatnou kapitolou je individuální stíhání válečných zločinců z Pobaltí, jak jste zde zmínil, že vlastně v Pobaltí je všechno v pořádku a vláda to řeší. Centrum Simona Wiesenthala obviňuje Estonsko, že nemá zájem na potrestání válečných zločinců. Vyplývá to z hodnotící zprávy za období 1. duben 2005 až 31. březen 2006, které centrum zveřejnilo. Ve zprávě jsou státy rozděleny do pěti skupin, od A po F podle připravenosti vyšetřit nacistické zločiny. V předcházející zprávě bylo Estonsko zařazeno v kategorii D mezi státy s minimální snahou o spolupráci. V loňské zprávě je potom zařazeno dokonce do kategorie F mezi státy, jejichž státní orgány podle hodnocení centra absolutně selhávají při stíhání a potrestání válečných zločinců. Naproti tomu však naopak někdy dochází ke stíhání účastníků hnutí odporu proti fašismu, jako tomu bylo v případě Vasilije Konovova, který byl odsouzen za spoluúčast na exekuci lotyšského příslušníka SS v roce 44 ke 20 měsíců vězení.
Jako poslední varovnou skutečnost lze uvést současnou situaci v Estonsku a rozhodnutí o odstranění bronzového památníku vojáka osvoboditele z centra Tallinu a exhumování pod ním uložených padlých vojáků.
Dejme si potom do protikladu nejen slova Ligiho o potřebě postavení památníků estonským dobrovolníkům, ale i skutečnost, že estonská vláda výrazně finančně podpořila muzeum, v jehož areálu je umístěn památník představující vojáka v nacistické uniformě s emblémem 20. estonské dobrovolnické divize. Je tedy zřejmé, že se v Estonsku a Lotyšsku nejedná jen o nepřijatelné postoje a o jednání malých a extremistických nacionalistických skupin, ale že tyto tendence zasahují i širší část společnosti, dokonce i úřady a státní orgány.
Připomínáte-li, pane předsedo vlády, členství těchto zemí v Evropské unii a NATO, je toto poznání o to závažnější. Popírání či relativizování zločinů estonských a lotyšských příslušníků SS a příslušníků dalších kolaborantských uskupení v těchto zemích je v jisté míře možné srovnat se zpochybňováním holocaustu.
Ze všech důvodů je tedy odpověď pana předsedy vlády neuspokojivá. A já se vás znovu ptám, pane předsedo vlády, potom co jsme si vyjasnili, zda se jedná o malé skupiny, nebo zda bohužel tyto neofašistické tendence překračují mez, která by měla být správnou v demokratických zemích, v aliancích a Unii, kterých jsme také členem, a jak se česká vláda k tomuto postaví. A prosím, neodpovídejte mi, co se děje v Kravařích nebo jak by se k tomu stavěly Kravaře. Odpovězte mi, jak se vy jako předseda české vlády postavíte k tomu, že i tyto jednotky, o kterých já jsem tady mluvila, vyvraždily tisíce Židů - tisíce Židů za druhé světové války. Tisíce českých Židů a českých občanů. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan předseda Mirek Topolánek.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já by chtěl říci, že i to, co tady říkala paní kolegyně Konečná, je demokracie. Musíme poslouchat i takové bláboly, jako přednesla právě před chvílí. (Protesty poslanců KSČM a ČSSD, bouchání do stolů.) Musím říci, že zapomněla ve svém hodnocení připomenout mé úvodní slovo, kde jsem jasně řekl, že v žádném případě tato vláda, ani ty vlády předešlé, ani já osobně nemíníme zpochybňovat zločiny, které spáchali nacisté, ať už byli lotyšští, estonští nebo jiné národnosti. Já myslím, že to zaznělo v úvodu zcela jasně. Zapomněla při svém výčtu hrůz na Katyni, zapomněla na jiné události.
Ano, 20. století bylo velmi složité století. Všechny státy si v sobě nesou křivdy, nesou si v sobě vlastní pochybení a vlastní selhání. Nesou si je v sobě Estonci, Lotyši, Rusové, Italové, Španělé, Portugalci, ale i Češi a Němci. Každá země se s tím vyrovnává po svém. Jinak se vyrovnávali Španělé v postfrankistické době, jinak se s tím vyrovnávali Italové po Mussolinim. Denacifikace Německa také nebyla jednoduchá věc.
Já odmítám tuto interpretaci, o kterou se pokusila ve svém vystoupení kolegyně Konečná. Česká vláda nemíní vyhlašovat Estonsku, ani Lotyšsku, ani jiným zemím válku proto, že ony samy se složitě vyrovnávají s vlastní minulostí.
Děkuji za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Kováčik. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Pane předsedající - pardon, pane předsedo, pane předsedo vlády, paní a pánové. Sudba historie z různých pohledů zde od toho mikrofonu v posledních měsících probíhá velmi často. I když jsme někdy v prostředí emocemi nabitém, i když dost často je hladina rozčilení, hladina adrenalinu vyšší než obvykle, přece jenom jsme zatím nepoužívali podobné odsudky a podobná hodnocení jako třeba blábol apod., i když začasté jsme měli podobná slova hodnocení a odsudky také na jazyku. Já bych chtěl poprosit pana premiéra, aby se pokusil prolomit pověst, která o něm jde společností i médii, a pokusil se paní kolegyni Konečné za to, že její projev nazval blábolem, nejen jako poslankyni, nejen jako kolegyni v Parlamentu, ale třeba také jako ženě omluvit. Já vám za to, pane premiére, předem děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
***