(11.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Nyní se hlásí pan poslanec Zdeněk Škromach a s přednostním právem zpravodaj. Tak dobře. Bez přednostního práva. Pan poslanec Zdeněk Škromach, poté pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já myslím, že paní poslankyně Páralová naprosto detailně předvedla, jak vypadá ta snaha o konsens - osobní napadání, výpady, nadávky a hloupé řeči. To si myslím, že prostě není platforma k tomu, aby se hledala věcná řešení. A jestliže tady už více než půl roku, téměř rok, vládne ODS, a jestliže není schopna její vláda naplňovat zákony, které byly přijaty touto Poslaneckou sněmovnou, pak je to ukázka neschopnosti této vlády, a vymlouvat se neustále, co tady bylo, to si myslím, že je ukázkou taky neschopnosti a slabosti. A jestliže paní poslankyně Páralová se k tomu propůjčuje, tak to myslím svědčí o jejím určitém profilu. (Potlesk poslanců zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Miroslava Opálka. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych se taky vyjádřil k některým aspektům, které zde zazněly.
Co se týká prevence, zákon, jehož platnost má být odložena, vlastně zavádí, jak jsem již zmínil, bonusy a malusy pro zaměstnavatele. Vedle toho vzniká při ministerstvu úrazový fond, který by měl být využíván k preventivní činnosti. Na rozdíl od minulého, do konce tohoto roku platného zákona, bude přehled o každém zaměstnavateli, každém pojištěnci. Musím vám říci, že dohledat někdy, kdy zaměstnavatel platí paušální částku a zaměstnanci se mu ve firmě v roce střídají, jestli jsou všichni pojištěni, nebo ne, je docela neřešitelný problém. Tak z tohoto pohledu si myslím, že tento zákon je daleko přesnější a poctivější.
A co se týká nákladů na ten nový systém. Já jsem říkal, že za rok 2005 si dvě pojišťovny na svou režii nechaly 14,3 %, což je 700 mil. korun. Česká správa sociálního zabezpečení vede systém důchodového, nemocenského pojištění, některých odškodňovacích zákonů a výběr na politiku zaměstnanosti za necelá 2 % vybrané částky. Tak který systém bude levnější? Jenom pořízení - v důvodové zprávě se na straně 6 předposlední odstavec vpravo asi uprostřed uvádí, že bude stát 571 milionů. To je méně než to, co si nechaly v roce 2005 Kooperativa a Česká pojišťovna.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegu Opálkovi. Kdo další do obecné rozpravy? Pokud nikdo, obecnou rozpravu… Ano. Ještě pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Děkuji, pane předsedající. Paní poslankyně, páni poslanci, já jsem se vědomě přihlásil ještě teď do rozpravy, aby bylo možné na má slova reagovat, abych nezneužil toho, že mám závěrečné slovo předkladatele.
Začal bych jednou stručnou konstatací, která navazuje na to, co tady řekl pan zpravodaj. Nikdo v žádném případě nehájí stávající systém a nechce jeho pokračování, to znamená pokračování duopolu, který tady de facto existuje v podstatě s monopolními praktikami. Nikdo to nechce, nikdo to nehájí, nikdo nechce pokračovat v tomto modelu. To je teze číslo 1.
Teze číslo 2, podle mého názoru nezpochybnitelná, je, že Česká správa sociálního zabezpečení není připravena tento zákon od 1. ledna roku 2008 implementovat. A není připravena z celé řady důvodů. Mimo jiné zavedení tohoto zákona vyžaduje 520 dalších pracovníků, včetně nezbytných nákladů nejenom personálních, ale například i velmi výrazných na informační technologie. A já musím říci, že od platnosti tohoto zákona neměla možnost Česká správa sociálního zabezpečení tento problém řešit, protože si vzpomeňme, co musela řešit kolem systému nemocenského pojištění na konci minulého roku a jak musela tento problém zvládnout. To je teze číslo 2.
Teze číslo 3. Opravdu v tuto chvíli není rozhodnuto ani v této vládě, a to říkám velmi korektně a velmi otevřeně, o výsledném modelu úrazového pojištění. Mimo jiné i proto, že zatím jsme jako celá země šli pouze cestou slepých uliček, to znamená že i z hlediska evropské legislativy není možné pokračovat v praktikování duopolu v této oblasti. Na druhé straně je potřeba naleznout nové řešení. A já velmi prosím ty paní poslankyně a pány poslance, kteří jsou zastánci státem organizovaného úrazového pojištění, jehož nositelem je Česká správa sociálního zabezpečení, aby zvážili některá fakta, která tady řeknu v následujících minutách.
Chci říci, že tento názor já považuji za naprosto legitimní. Je to jedna z možností, jak problém úrazového pojištění řešit. Ale velmi apeluji na to, aby zastánci úrazového pojištění organizovaného státem, jehož nositelem je Česká správa sociálního zabezpečení, se nespojovali s tímto konkrétním návrhem zákona, protože pokud tento konkrétní návrh zákona vstoupí do účinnosti a tento systém úrazového pojištění bude v praxi aplikován od 1. ledna příštího roku, bude to znamenat výrazné problémy a výraznou diskreditaci systému úrazového pojištění.
Od tohoto návrhu zákona se totiž jednoznačně distancují i odborné složky Ministerstva práce a sociálních věcí. I bývalý pan ministr může potvrdit, že tento zákon v podstatě vznikal externě, že nebyl psán legislativou Ministerstva práce a sociálních věcí, že neproběhl standardním připomínkovým řízením. A jak příslušná sekce, která má na starosti pojistné systémy, tak příslušná sekce, která má na starosti legislativu Ministerstva práce a sociálních věcí, se jednoznačně od tohoto návrhu zákona a od této legislativní podoby úrazového pojištění distancují. Jednoznačně. Jsou to odborné složky ministerstva, ty samé, co tam byly za minulé vlády, ty samé, co jsou tam za dnešní vlády. Čili tento konkrétní zákon má takové množství vnitřních problémů a nekonzistencí, byl vypracován mimo standardní legislativní proces, byl napsán mimo Ministerstvo práce a sociálních věcí a přinese jenom obrovské množství problémů.
Co se týče toho, zda mělo být předloženo již jiné řešení. No tak já bych se musel poněkud jízlivě dotázat bývalého pana minstra práce a sociálních věcí, jestli je od něho opravdu korektní žádat, aby za osm měsíců byl předložen nový systém úrazového pojištění, když vlády sociální demokracie na to měly osm let a po osmi letech připravily návrh zákona, který přináší obrovské problémy.
Je evidentní, že tato podoba úrazového pojištění, a to dokázalo jednání Poslanecké sněmovny již v minulém volebním období, vede k poměrně ostrému politickému střetu. Já jsem přesvědčen, že bychom se měli pokusit naleznout konsensuální model úrazového pojištění, myslím si, že bychom si měli vytvořit časový prostor pro nalezení tohoto konsensuálnějšího modelu. Znovu opakuji - nikdo nehájí stávající stav, nikdo ho nechce, nikdo v něm nechce pokračovat, ve stávajícím stavu, kdy fakticky existuje duopol se všemi nectnostmi a nemravy, které jsou s fungováním duopolu kdekoli spojeny. Jsem přesvědčen, že je nutné mít čas na korektní, seriózní diskusi na vybudování dlouhodobě fungujícího systému úrazového pojištění. A v podstatě vidím tři varianty a na jedné z nich bychom se v co nejširším politickém spektru měli shodnout.
První varianta je varianta ta, která odpovídá svým námětem zákonu, o kterém se nyní bavíme, to znamená státem organizované úrazové pojištění, jehož nositelem je Česká správa sociálního zabezpečení. Ale tady naprosto kategoricky a jednoznačně prohlašuji, že tento systém nemůže fungovat na této konkrétní podobě zákona, která byla vytvořena. Znovu opakuji, byla vytvořena mimo Ministerstvo práce a sociálních věcí a odborné složky ministerstva se distancují od tohoto zákona. To je možnost první. Já ji považuji za legitimní. Veďme o tom politickou debatu.
***