(11.00 hodin)
(pokračuje Škromach)
A ten druhý způsob, který nebyl přijat ani tímto parlamentem a nebyl akceptován ani minulou vládou, byl ten, že se zavede komerční způsob, podobně jako to je u povinného připojištění pro auta - například. Ovšem z hlediska vyhodnocení a vztahů, kdy by mohlo dojít například možná až k téměř k 15-, 20-, 25miliardovému požadavku na veřejné rozpočty, které by samozřejmě zavedení tohoto systému znamenalo, volila minulá vláda jiný přístup, který je víceméně přijatelný, navíc z hlediska přijatelnosti pro sociální partnery - a chci zdůraznit, že tento návrh zákona byl dohodnut v rámci tripartity, a pokud si vzpomínám, tak byl akceptován ze strany zaměstnavatelů i odborů. Kromě těch zaměstnavatelů, kteří jsou přímo navázáni na pojišťovny, které víceméně dneska exkluzivně tento systém spravují a které z toho systému samozřejmě profitují. Myslím si, že by to bylo určitě transparentnější a jasnější, kdyby pan ministr Nečas řekl: Ano, já mám jiné řešení a toto řešení chci předložit.
Já mám obavu, že dalším odložením realizace tohoto zákona se vytváří právní nejistota - právní nejistota pro zaměstnavatele, právní nejistota pro zaměstnance, pro lidi, které tento systém pokrývá, a to nejen z hlediska toho, co přijde do budoucna, ale hlavně z hlediska těch lidí, kteří jsou tímto systémem pokryti v rámci nároků, které jim vznikly například z pracovních úrazů apod. A tato právní nejistota - každá taková změna vyvolává právní nejistotu a já si myslím, že není správné, když se tato právní nejistota prodlužuje a priori na další léta a možná na zcela jiná řešení.
Takže bych očekával, že pan ministr Nečas vystoupí a řekne: Ne, tenhle systém se mi nelíbí. ODS to ostatně říkala už při projednávání tohoto zákona. A řekne jasně: My máme jiné řešení a toto řešení vám navrhneme. Vymlouvat se na to, že chceme něco zkoumat, to si myslím, že je věc alibistická, protože prostě tady jiná řešení nejsou. Buď - anebo. A z tohoto hlediska bych očekával také chlapské vyjádření pana ministra Nečase.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Davida Ratha jako dalšího o vystoupení v rozpravě.
Poslanec David Rath: Pane předsedající, dámy a pánové, ono to tady zaznělo ve zprávě zpravodaje. V podstatě je velmi překvapující, že u zákona, který se týká úrazového pojištění, se objevuje část, která poměrně významným způsobem mění fungování, kompetence, odpovědnosti a kontrolu zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Tedy oblasti, která s úrazovým pojištěním vůbec nesouvisí. Já jsem nepochopil, proč vládní návrh, který nese tento název, v sobě obsahuje změnu zákona, která s tím ale vůbec nesouvisí. A mění ten zákon ještě poměrně zásadním způsobem, tedy zákon o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách.
Čili já bych zde dal také návrh na zamítnutí, a pokud tento návrh nebude přijat, tak bych dal alespoň návrh na přiřazení k projednání zdravotnímu výboru Poslanecké sněmovny, abychom se řádně mohli zabývat tou částí zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven.
Mimochodem, to mění do jisté míry i kontrolu nad těmi řediteli, jejich odpovědnost, jejich vztah k těm pojišťovnám naprosto nesmyslným způsobem. Já jsem ve zdůvodnění pana ministra Nečase vůbec neslyšel, že by upozornil jako předkladatel, respektive jako člověk předkládající za vládu České republiky tento návrh, že něco takového tento návrh obsahuje. Čili také bych se chtěl zeptat pana ministra Nečase, proč to ve své důvodové zprávě nezmínil a jak by vysvětlil to propojení těchto dvou naprosto nesouvisejících norem. Protože to je jako k zákonu o čistotě v kuchyních ve veřejném stravování dát zákon o ochraně lvů v Africe. Bez jakékoli zmínky ve zprávě předkladatele. Jednak bych chtěl, aby pan ministr to vysvětlil, jednak podávám tyto dva návrhy.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Probíhá rozprava. Do ní se hlásí pan poslanec Opálka, zároveň je i zpravodaj. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Já bych se jenom vyjádřil k tomu, co jsem avizoval. Dávám návrh na zamítnutí předlohy již v prvním čtení.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo dál do rozpravy? Pan poslanec Krajíček je dalším.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, pane předsedající. Mám jenom velmi krátký návrh. Vzhledem k tomu, že jsme neschválili projednání tohoto návrhu zákona v prvním čtení, dávám návrh na zkrácení lhůty pro projednání o 30 dnů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Krajíčkovi. Má někdo další zájem vystoupit v rozpravě? Ano, paní kolegyně Alena Páralová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, pan exministr Škromach, který předložil zákon o úrazovém pojištění, se vrátil do historie se zcela účelovými argumenty, a proto mi dovolte, abych jeho podle mého názoru až nehorázná tvrzení uvedla na pravou míru. Podívejme se tedy společně do historie.
V roce 1992, kdy se rozhodovalo o zabezpečení odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, v průběhu privatizace neměl stát z čeho vybírat. Vlastní instituci, která by byla schopna takovou agendu zabezpečit, neměl, a proto se obrátil na komerční sféru. Chybou bylo, že v pojistném sektoru tehdy nebyl dostatek pojišťoven, které by splňovaly náročná kritéria - jako technické vybavení, odbornost, celoplošnou působnost, dispozice příslušnou licencí a podobně. Jinak by byla tato agenda převedena plně do komerční sféry s uplatněním zákonů trhu. Vzhledem k tomu, že v roce 1992 nebyly podmínky pro povinné smluvní pojištění, ponechal si stát v ruce všechny nástroje pro stanovování podmínek pojištění a určil jen dvě pojišťovny, které začaly vykonávat státní zakázku. Z hlediska dnešní právní úpravy se stát dopustil prohřešku, protože nevyhlásil veřejnou soutěž, z níž by vyšel vítěz, který by byl provozováním pojištění následně pověřen.
Za třináct let se téměř nic nezměnilo, a dnes tedy máme před sebou návrh zákona o úrazovém pojištění, který si klade za cíl převést systém úrazového pojištění ze soukromého sektoru na sektor veřejný. Přitom ten systém zajišťovaný soukromým sektorem funguje bezproblémově. Agendu, jak víte, má od 1. ledna zajišťovat Česká správa sociálního zabezpečení, to je státní správa, za cenu značných finančních nákladů v rámci dalšího fungování systému.
Česká správa sociálního zabezpečení to nestihne. Všichni víme z praxe, jak nabíhaly zákony, které předložil pan ministr Škromach. Jak nabíhal k 1. lednu zákon o hmotné nouzi, zákon o životním a existenčním minimu. Dodnes nefungují řádně programy, protože prostě za půl roku nebylo možné toto stihnout. Stejně tak není možné stihnout náběh zákona od 1. ledna. To byla další nezodpovědnost pana exministra Škromacha. A sociální demokracie, místo toho, aby tuto svou chybu napravila, tak když se pan ministr Nečas pokouší tuto chybu napravit a navrhnout vám konsensuální řešení, na které potřebuje delší čas, házíte mu ještě klacky pod nohy.
Já si myslím, že bude dobré nechat to naběhnout, ten systém, a pak uvidíme, jaký problém sociálně demokratická vláda naší zemi připravila. Myslím si, že pan ministr Škromach by měl o tomto zákonu mlčet, zalézt někam pod postel a vůbec nevystrkovat hlavu. (Projevy nesouhlasu z řad poslanců za sociální demokracii.) Protože kdo se podívá do toho zákona, tak ví, že jsou to ohromné náklady pro stát, že prostě není možné, aby tento zákon vstoupil od 1. ledna 2008 v účinnost.
Zopakuji problémy toho zákona: zbytečné finanční náklady na změnu systému, přičemž systém v současné době funguje, a v tomto státě jsou jiné systémy, které nefungují a bylo by je třeba napravit. Za druhé - zákon zvyšuje sankce. Za třetí - zvyšuje povinnosti zaměstnavatelů. Za čtvrté - ukládá další povinnosti malým organizacím. Za páté - z hlediska bezpečnosti práce je v něm malá motivace k prevenci úrazů. Za šesté - zvýšená administrativní náročnost. Za sedmé - Česká správa sociálního zabezpečení nestihne do doby navržené účinnosti agendu převzít tak, aby byla funkční.
Děkuji vám za pozornost.
***