(10.30 hodin)
(pokračuje Rath)
Mám-li to dát na příkladu, tak v podstatě v České republice, pokud přijmeme návrh pana poslance Kochana, nebude autorita, která by řekla, že třeba na interním oddělení musí být primář s druhou atestací a jeho zástupce také s druhou atestací, že třeba na chirurgickém oddělení, kde je sto lůžek, musí pracovat minimálně deset lékařů s takovou a takovou specializací. Prostě tyto věci nebudou ničím ošetřeny.
Jde o jediné zmocnění v českém právním řádu k tomu, aby Ministerstvo zdravotnictví takovou souhrnnou normu vydalo. Je samozřejmě chybou, že ta norma doposud vydána nebyla, byť byla připravena k vydání a pracovaly na ní odborné společnosti, lékařské komory a některé expertní skupiny.
Pokud bude návrh poslance Kochana přijat, dostáváme se do systému nerovnoprávného postavení soukromých zdravotnických zařízení vůči těm ostatním, což je také velká chyba.
Takže shrnu-li to, podporuji přijetí vládního návrhu ve znění pozměňovacích návrhů zdravotního výboru tak, jak byl přijat. Ostatní pozměňovací návrhy nepodporujeme, protože tu situaci pouze komplikují a zhoršují. A dokonce návrh poslance Kochana považujeme za nebezpečný a zhoršující dozor nad kvalitou zdravotní péče v České republice.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže to bylo vystoupení poslance Ratha. Pan poslanec Kochan se řádně hlásil, nicméně pan ministr Julínek samozřejmě může vystoupit kdykoliv, takže buď počká, anebo si vezme slovo hned a bude reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, to, co jste teď slyšeli z úst pana poslance Ratha, zní velmi líbivě, ale já vám musím říci, že tak jak je to zakotveno v zákoně 20, kde to vůbec nepatří, tak jak to bylo na ministerstvu připraveno, když jsem na něj přišel, je tento paragraf vložený do zákona 20 nerealizovatelný. Má ještě další problémy, totiž že se kříží kompetence krajů, přenesená působnost státu na kraje, kterou vykonávají kraje vůči svým zdravotnickým zařízením nebo vůči zdravotnickým zařízením v regionu. To znamená, že ten paragraf, jak tady byl dramaticky vylíčen, je neproveditelný, nerealizovatelný a normativ podle takovéhoto zmocnění je nerealizovatelný pro Českou republiku.
Chci upozornit paní poslankyně a pány poslance, že Ministerstvo zdravotnictví má v legislativním plánu zákon o zdravotnickém zařízení, ve kterém budou veškeré normativy pro všechna zdravotnická zařízení všech typů v České republice v rámci podzákonných předpisů k tomuto zákonu, a že stát bude konečně rozhodovat o všech zdravotnických zařízeních v České republice. To je ta správná cesta, kterou my máme připravenou a řádově v měsících ji předložíme do Sněmovny.
Prosím tedy, aby tato komplikaci, kterou vytváří onen § 12a v zákoně 20, aby byla tato komplikace odstraněna. Děkuji moc. To znamená podporuji pozměňovací návrh pana Kochana.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Kochana. Ten je dalším přihlášeným. Pan poslanec Rath. Stačí potom.
Poslanec Jozef Kochan: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych obrátil vaši pozornost k mému pozměňovacího návrhu, který jsem předložil ve druhém čtení. Je to pozměňovací návrh pod písmenem C a prosil bych Sněmovnu, abych mohl vzít zpět část tohoto pozměňovacího návrhu v části C3a a C3c a ponechat část C3b. Ta totiž řeší ty dva předchozí návrhy. Jde o legislativně technickou úpravu. Konzultoval jsem to s legislativou Sněmovny, a tak by to mělo být naprosto čisté. Takže jde o legislativně technickou úpravu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Ptám se, kdo dál se hlásí. Ještě pan poslanec Rath, zapomněl jsem.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, musím konstatovat, že pan ministr Julínek se mýlí. Abych to dokázal, tak vám udělám jakousi rychlou exkurzi tím, jak ten stav vypadal před touto zákonnou úpravou, jak bude vypadat při té zákonné úpravě, pokud bude zrušena.
Před touto zákonnou úpravou v podstatě byl nerovnoprávný režim zařízení soukromých, jejichž registrace se řídila zákonem č. 160, a padala plně pod kraje, a situací ostatních zdravotnických zařízení, která víceméně spadala pod jakýsi jiný režim, to znamená nebyla upravována ničím. Soukromá zařízení byla do jisté doby kontrolována komorami a ve spolupráci komor a krajů pak byl vydán registrační výměr. Komory z tohoto procesu pak byly vyňaty a zůstaly tam jen kraje. To znamená my máme nemocnice, které patří krajům, jsou kraji kontrolovány a dostávají od krajů registrace, což je poněkud absurdní situace, že jsem-li majitel na jednu stranu, současně kontroluji splnění nějakých podmínek, a navíc v České republice tyto podmínky nejsou žádným jednotným závazným právním předpisem upraveny.
Tento zákon, když byl přijat, to, co nyní má být zrušeno návrhem pana poslance Kochana, tak zavádí jednotný systém. V podstatě určuje jako hlavního arbitra ministerstvo, které vydá vyhlášku, jež říká, jak jsem zde prezentoval, že alespoň na chirurgickém oddělení, interním, ARO má být primář s druhou atestací, zástupce s druhou atestací na úvazek jedna nula a třeba na třicet lůžek tam má být jeden lékař. Toto není nikde upraveno. Taktéž upravuje aspoň třeba rozměry. Nejsou upraveny pořádně rozměry, jak má vypadat pokoj pacienta, jak mají být stavebně tyto věci skloubeny, chodby. Samozřejmě to nelze popsat do přílišných detailů, ale aspoň rámcově.
Čili z tohoto důvodu ta novela byla skutečně průlomová. Tím, že ji teď zrušíme, vracíme se do stavu, kdy to není upraveno ničím, stavu naprostého chaosu, stavu, kde si každý může dělat, co chce, a můžeme to odnést všichni, protože pak mohou existovat také oddělení, kde ani není primář s příslušnou atestací. I to se dělo v minulosti v České republice, že kraje zaregistrovaly - a já vám můžu říct konkrétní příklad. Nemocnice Česká Lípa měla registrované ORL a tam nebyl primář s příslušnou atestací, nicméně registrační výměr to dostalo, protože to byla nemocnice, která patřila tomu kraji. A takových příkladů můžu vyjmenovat desítky nebo stovky.
Právě ta zákonná úprava směřovala k tomu, aby k tomu nedocházelo. To znamená všechna lůžková zdravotnická zařízení mají být registrována podle té vyhlášky, podle těch podmínek, a dbát na to má Ministerstvo zdravotnictví, zatímco ambulantní péče, která je daleko jednodušší, tam těch podmínek ke splnění je podstatně méně, zůstává nadále svěřena krajům. Čili má to logiku. Lůžková péče má jeden dozorující orgán, ambulantní péče má jiný dozorující orgán. Navíc bylo ministerstvo zmocněno k vydání vyhlášky, aby napsalo, jak má zdravotní péče po stránce personální, technické a věcné být zajištěna. Je to naprosto logické. Ministerstvo to umí udělat. Nechápu, že ministerstvo pod vedením pana ministra Julínka si s tím neví rady. My jsme si s tím samozřejmě rady věděli a nebyl v tom spatřován žádný problém.
Navíc je tady tato zákonná úprava. Má konsensus i odborných lékařských společností a lékařské komory, čili největších odborných autorit, které po takové úpravě roky volaly. Je sice hezké, že si můžeme říkat, že možná za měsíc, za dva, za pět, za rok přijde nějaký geniální všeobjímající zákon, který vše vyřeší, ale myslím, že kdo je v této Sněmovně déle než pár týdnů či měsíců, tak ví, že za posledních deset patnáct let v žádném resortu, v žádné oblasti nepřišel žádný geniální, úžasný zákon, který by prostě vše mávnutím proutku vyřešil, a že každá zákonná norma, byť je jaksi myšlena velmi dobře a pozitivně, tak vyvolá spoustu debat. A tato debata, kterou zde vedeme, není debata vůbec politická. To je jedno, jestli na to nahlížíme zleva nebo zprava, seshora nebo zezdola. Toto je čistě technická norma, která říká, kdo určí personální, věcné, technické vybavení, jakým podzákonným předpisem a kdo to kontroluje. Čili do určitého chaosu a nejednosti v tom předchozím období zavádí jistou vyšší míru pořádku. My tu vyšší míru pořádku chceme zrušit s odůvodněním, že možná někdy v budoucnu přineseme ještě lepší a vyšší míru pořádku. Podle mě je to naprosto chybné a nebezpečné.
***