(17.10 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Rozhodnutí o tom, jestli to fórum bude v Praze, Bratislavě nebo jinde, nakonec stejně dělá Evropská komise, nikoli Evropská rada.
Z pohledu toho, jak já bych vyhodnotil tuto Evropskou radu, tak musím říct, že ať se nám to líbí nebo nelíbí, Evropská unie vidí jako jedno z hlavních ohrožení změny klimatu. A změnám klimatu a zamezení změnám klimatu věnuje velkou pozornost nejenom v té oblasti energetické, ale obecně. Takže jsou tam některé články, na které když se podíváte - snižování energetické spotřeby v rámci osvětlení měst apod. - je tam celá řada odkazů tohoto typu, které nasměrovávají jednotlivé země k daleko šetrnější energetické politice bez toho, že by byla ohrožována - a to je další velké téma - energetická bezpečnost, o které jsem tady již hovořil.
Pokládám naši účast na té Radě za úspěšnou, a to ze dvou důvodů. Za prvé jsme dosáhli všech cílů, nebo těch dosažitelných cílů v rámci ministeriád, které se potvrdily i na samotné Evropské radě.
A za druhé: I v tak komplikované otázce, jako bylo právě stanovení závazných cílů v oblasti obnovitelných zdrojů, či tak komplikované vnitropolitické, ale i bilaterální diskusi s Rakouskem se nám podařilo uhájit naše zájmy a naši pozici a dokázat tak, že těch sedmadvacet zemí i v této komplikované otázce je schopno najít konsensus. To pokládám za nejvýznamnější výsledek jarní Evropské rady německého předsednictví. A takto to nevnímám jenom já, ale drtivá většina relevantních politiků Evropské unie včetně představitelů německého předsednictví a Angely Merkelové.
Do úvodu děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu premiérovi. Zahajuji všeobecnou rozpravu. Mám do ní jednu písemnou přihlášku, a to od pana poslance Exnera. Prosím tedy pana kolegu o slovo jako prvního a zároveň ho požádám dle zvykového práva, aby se stal zpravodajem k tomuto projednávanému bodu, pokud s tím bude souhlasit.
Slovo má pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, bude to pro mne ohromná čest, když budu moci být zpravodajem k tomuto bodu.
Děkuji za výklad pana předsedy vlády. Já bych si dovolil v té souvislosti vlastně spíše položit několik otázek týkajících se právě projednávané problematiky.
První se týká toho, že podklad, který jsme dostali, se nejmenuje Závěry Evropské rady, ale Závěry předsednictví Evropské rady. Chtěl bych se jenom ujistit, že opravdu jde o závěry Evropské rady, a nikoliv o závěry jenom předsednictví Evropské rady, protože pak by to bylo v jiném rozsahu.
Za druhé bych se chtěl zeptat k otázce týkající se Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, kolik přispěla Česká republika k vytvoření těch sedmi milionů pracovních míst během roku 2007 - 2008, v roce 2007 tedy. A kdo stanovil tu klesající míru nezaměstnanosti a ten cíl 66 % zaměstnanosti do roku 2008. A konkrétně jak právě na tomto cíli se bude podílet Česká republika, je-li takto kvantitativně určen, protože až dosud se všechny naše vlády, všichni ministři práce a sociálních věcí bránili určit nějaký kvantitativní údaj o zaměstnanosti, případně nezaměstnanosti a vytvořených nových pracovních místech do budoucnosti.
Chtěl bych se také zeptat, pokud jde o závěr týkající se integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost, které se budou připravovat na období 2008 až 2011 v rámci tříletého cyklu obnovené Lisabonské strategie a mají být předloženy už na podzim letošního roku, zda bude tato záležitost, která je rozhodně jednou z klíčových věcí, včas projednána v Parlamentu České republiky a včas budou tyto věci předloženy do Parlamentu.
Pokud jde o finanční a hospodářskou politiku zaměřenou na růst a stabilitu, velmi vítám to, že se tato záležitost stává jednou z klíčových otázek, a to prostřednictvím střednědobých rozpočtových cílů členských států. Musím ale konstatovat, že právě věc, která je v bodě 6 předložených závěrů uvedena, to je restrukturalizace veřejných výdajů ve prospěch opatření podporujících produktivitu a inovace a posilování lidského kapitálu, není v našem střednědobém plánu dosud zajištěna. A chci se tedy zeptat, jakým způsobem dojde ke změně přístupu vlády k této problematice.
Velmi vítáme, že jde o rozhodnutí úspěšně završit legislativní proces v Evropské unii týkající se cen roamingových služeb do konce prvního pololetí už tohoto roku, protože jsme toho názoru, že skutečně jde o významnou záležitost, která se týká ohromného množství občanů.
Chtěl bych se také zeptat, jak bude česká vláda zajišťovat ten úkol dosáhnout do roku 2010 výdajů na výzkum a vývoj ve výši 3 % HDP. Jak je známo, v tomto parametru výrazně zaostáváme za průměrem Evropské unie a dosud přijatá opatření nezajišťují do roku 2010 dosažení uvedeného cíle.
Je mně velmi líto, že ta část týkající se zvyšování zaměstnanosti, modernizace a posílení evropského sociálního státu je právě uvedena v obecných rovinách a že je ponechána opravdu na úrovni národních států.
Nicméně velmi by mě zajímalo, čím chce Česká republika přispět k několika bodům, které dosud zůstávají jakoby ve stínu. Jde mně především o ty základní zásady práva a účasti pracovníků z hlediska takzvané důstojné práce. Jde o organizaci práce vstřícné k rodině a jde také o problematiku starších osob a osob s nízkou kvalifikací jako aktivních účastníků hospodářského života a trhu práce. Domnívám se, že cesta, která je u nás nastolena, zatím neznamená nějaké významnější pozitivní změny právě v těchto konkrétních oblastech.
Poslední má otázka se týká toho bodu, který mluví o sestavení palestinské vlády národní jednoty. Evropská rada tedy uvítala skutečnost, že taková vláda byla sestavena, a je připravena spolupracovat s legitimní palestinskou vládou, která přijímá platformu vycházející ze zásad stanovených kvartetem, jak se píše v bodu 41. Ve skutečnosti ovšem v poslední době vyhlásili představitelé Evropské unie právě opačnou tezi, že sestavená koaliční palestinská vláda nesplňuje všechny zásady, které si představovala Evropská unie, že splňovat bude, a staví se k ní zatím odmítavě na rozdíl například od Norska, které již ohlásilo, že obnovuje svou podporu palestinské samosprávě s vládou v novém složení. Prosím, aby tato otázka byla dále vyjasněna.
A nakonec bych si dovolil určité tvrzení. Jeden z důležitých cílů, který byl stanoven a o kterém se také zmínil pan předseda vlády, říká, že administrativní zátěž způsobená právními předpisy Evropské unie by měla být do roku 2012 snížena o 25 % a že je to tedy jeden z důležitých cílů už současné Evropské komise a Evropské unie jako celku. Zároveň Evropská rada vyzvala členské státy, aby si v rámci svých pravomocí do roku 2008 stanovily vlastní srovnatelně ambiciózní národní cíle. Zatím mi není známo, že bychom stanovili nějaký kvantitativní cíl.
Ale já chci vyslovit vážnou pochybnost o splnění tohoto cíle v celé Evropské unii. Jestliže jsem si prošel nám předložené závěry Evropské rady z toho jednání 8. a 9. března 2007, potom jsem zjistil, že na tomto jediném zasedání bylo vytvořeno nebo se hovoří o zřízení nových deseti institucí v rámci Evropské unie a hovoří se také o programových dokumentech, integrované politice a dalších podobných aktech, a to celkem v osmnácti případech.
***