(13.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Dovolte mi jednu poznámku k tisku. Nemohl jsem ji říci ani jako faktickou poznámku, když jsem schůzi od rána řídil, dovolím si ji tedy připomenout nyní.
Chtěl bych vědět skutečný úmysl, ne ten, který je deklarován, ale skutečný. Když si vezmu, jaké jednotlivé kroky byly učiněny v tom, co je předkládáno jako úmysl zákonodárce, tak se vážně ptám, jestli to může být pravda. Kdyby nebylo zákonů, ať už jde o lustrační zákon, zákon o státní službě, zákon o zpřístupnění svazků, tak bych věřil tomu, že je potřeba něco zveřejnit. Všechny věci veřejné jsou, každý, kdo chce, může se s tím seznámit. Jak řekli v diskusi předřečníci, jen dvakrát rozhodla komise, která byla ustanovena v minulém období, že takový konkrétní spis bude dále utajován. Nevidím důvod zřizovat další instituci.
To byla replika na dopolední jednání, nechtěl jsem debatu zdržovat.
V tuto chvíli navrhuji procedurálně přerušení tohoto bodu do úterý do 14 hodin a zároveň žádám nepřítomné ministry vnitra a spravedlnosti, aby dohlédli, zda tento případ orgány činné v trestním řízení ve lhůtách, které tomu náleží, budou řádně vyšetřovat.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Přihlásil se předseda klubu KSČM pan poslanec Kováčik. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Jménem poslaneckého klubu KSČM vám sdělujeme, a také české veřejnosti, i té, která je nám nakloněna, i té, která, věřím, dočasně podlehla duchu honu na čarodějnice, že ani určité obavy o zdraví, které některé z nás mohou pronásledovat, a zajisté pochopíte, že mohou být i důvodné, neodradí komunistické poslance od toho, aby nadále s plným nasazením pracovali. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní budeme hlasovat o tom, abychom bod 7 přerušili do úterý 20. 3. do 14 hodin.
Pan předseda klubu ODS Tluchoř.
Poslanec PSP Petr Tluchoř: Dámy a pánové, možná řečnická otázka: Co všechno chcete udělat pro to, abychom odložili přijetí tohoto zákona a umožnili přístup k archivovaným dokumentům veřejnosti?
Druhá věta je: Pokud dojde k přerušení bodu a druhé čtení bude pokračovat až příští týden, budeme nepochybně trvat na tom, aby třetí čtení bylo zařazeno pevně na pátek příští týden.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Nyní budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Filipa.
Kdo souhlasí s přerušením bodu 7 do úterý 20. 3. do 14 hodin, ať zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 84 z přítomných 178 poslankyň a poslanců pro návrh 32, proti 90. Konstatuji, že tento návrh nebyl přijat.
Nyní budeme pokračovat obecnou rozpravou, do které je přihlášen pan poslanec Petr Bratský, připraví se pan poslanec Ohlídal. Mezitím poprosím, aby u stolku zpravodajů a předkladatelů zaujali místa pan senátor Liška a pan zpravodaj Karel Černý. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Vážené kolegyně a kolegové, pokusím se zahájit odpolední část věcnou diskusí. Napřed se vrátím k semináři, který pořádal pro Sněmovnu, pro všechny z nás, pan kolega Bublan a kam moc kolegyň a kolegů nepřišlo. Dělal jsem si různé poznámky a seznámím vás s názory některých předních odborníků. Kolega Karel Šplíchal se také zmiňoval už o dvou jménech. Pokusím se přenést atmosféru a sdělit vám některé názory. Pak se na závěr vyslovím k průběhu projednávání v našich výborech.
Úvodní referát měl pan doktor Baldička, po něm předseda Českého archivního spolku pan Doležal. Měl některé výhrady k tomu, jak je materiál koncipován. Sdělil nám, že státní archiv musí být buď pod ministerstvem, nebo pod národním archivem - to je jeho názor. Scelení archivu StB - ano, ovšem pozor na utajení některých archiválií, což je důležité. To se později už objevuje v návrzích, které máme na stolech. Samozřejmě se počítá s tím, že některé živé archiválie budou muset být i nadále utajovány. O tom není řeč, to chápe každý z nás zde v sále. Ještě se pozastavil nad názvem a nad tím, proč tehdy byla připravována jen tak krátká doba od roku 1948. Od té doby jsme opět postoupili dále. Hovořím o době, kdy to bylo projednáváno na semináři.
Předseda Sdružení historiků ČR pan Vorel sdělil svůj názor, že je to dočasná záležitost, nad čím se bude bádat za padesát let, když by všechny archivy byly tak brzy zpracovány a s takovou vervou. Je to jeho názor.
Po něm hovořil pan Ledvinka. Z jeho názoru bylo poměrně důležité to, že by měl tento ústav působit jako vědecká, badatelská a publikační organizace, měl by se oddělit archiv od Ministerstva vnitra a přičlenit ty oddělení k ostatním archivům a z ostatních archivů a dalších ministerstev a přiřadit je do jednoho celku. To byl důležitý názor, kterého jsme se drželi, zřizovatele převést na Ministerstvo vnitra na určitou dobu - navrhoval do roku 2020, a poté Ústav paměti národa převést na Národní archiv.
Dále pak vystoupil John Bok, který přišel s námětem, že každý občan by měl mít právo nahlédnout do těchto materiálů, nejen badatelé. Sděluji to jen proto, abyste slyšeli, jak se k tomu vyslovovali další.
Paní Ivana Kaucká, historička, nám sdělila, že v archivu Ministerstva vnitra je v současnosti málo lidí, bylo by jich třeba asi dvakrát více plus peníze na granty a badatelskou činnost. To je odpověď i kolegovi Rathovi, že lidé, kteří tam dnes pracují, žádají více peněz na granty, na tuto badatelskou činnost a posílení. To je věc od odborníků, kteří dnes pracují přímo na ministerstvu.
Dále vystoupil pan náměstek Zdeněk Zajíček z Ministerstva vnitra, který poděkoval za spolupráci a sdělil, že připravují komplexní návrh změn, který později převzal náš kolega Kladívko a který byl brán ve většině výborů jako základ. Byli jste s tím seznámeni při jednání výboru.
Dále vystoupil pan Šulc z Úřadu pro zahraniční styky a informace, který nám sdělil, že 80 % archivu bývalé první správy SNB je možno převést ihned a jen 20 % jsou věci, které by bylo třeba utajovat, protože to jsou politické aktivní informace z Balkánu, z arabských zemí, ze severní Afriky a dalších a mohlo by to ohrozit bezpečnost jak naší země, tak i ty, kteří tam pracují nebo pracovali.
***