(10.30 hodin)
(pokračuje Seďa)

Mnohem závažnější je část druhá, která je bezprecedentním pokusem obejít kontrolní funkce vlády a Poslanecké sněmovny změnou zákonů, které přenášejí řadu funkcí ministerstev na nově vzniklý ústav. Na radu ústavu se přenášejí významné kompetence, jejichž zneužití může významným způsobem ovlivnit osudy mnoha lidí. Kontrolu, a i tu jen zprostředkovaně, nad jejich činností má jen Senát. Vylučuje se tím jeden ze základních mechanismů parlamentní kontroly - interpelace!

Nemohu se zbavit dojmu, že pravicová většina v Senátu se pokouší vytvořit nikým nekontrolovatelnou vlivovou agenturu, která by mohla v případě potřeby doplnit aktivity Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.

Je smutné, že dobrá myšlenka důkladného objasnění naší totalitní minulosti byla evidentně zneužita k pokusu implikovat do české parlamentní demokracie tytéž postupy, proti nimž byla původně zaměřena.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Antonínu Seďovi. Dalším přihlášeným je paní poslankyně Mallotová, připraví se pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Mallotová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, v preambuli návrhu tohoto návrhu se říká stokrát opakovaná pravda, která se zdá být už spíš frází, a sice: "Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat."

Naše země prošla desetiletími diktatury, která ovlivnila nejen životy těch, kteří byli nuceni v ní žít, ale i těch, kteří mají to štěstí, že většinu svého života žijí v demokratickém státě, nebo již méně než osmnáctiletí ani jiný stát nezažili. Tak jako se ani desítky let po druhé světové válce úplně nezahojila rána z prožitků národní bezmoci a potupy a teprve po roce 1989 se nám do rukou dostávají objektivní informace o tomto období, tak i doba komunistické diktatury je pro většinu z nás bolestným obdobím, jehož příčiny musíme pochopit a s jehož důsledky, které dodnes ovlivňují naše myšlení a jednání, se musíme vyrovnat.

Ano, každý dějinný zločin má své příčiny, své nositele, své svůdce, sváděné a svedené, své pachatele a své oběti. Máme za sebou více než čtyřicet let diktatury, která dvě generace lidí zbavila svobody a která na další generace působí a bude působit nepřímo traumaty statisíců rodin, které se buď svobody nedožily, nebo se ani po osmnácti letech nedočkaly uceleného a objektivního pohledu na léta mezi rokem 1945 a 1989. Chtěla bych zdůraznit uceleného a objektivního.

Úřad, o jehož zřízení senátní návrh zákona usiluje, je instituce, která bude mít několik významných úkolů. Umožní veřejnosti seznámit se s dokumenty, které byly doposud pro většinu z nás buď nedohledatelné, nebo přímo utajované, a tudíž nepřístupné. Povinností státu je přístup k těmto dokumentům usnadnit. Dalším a neméně důležitým úkolem je analýza těchto dokumentů, kterou bude provádět tým prověřených a objektivních odborníků. V tuto chvíli jsou podklady pro solidní práci rozptýleny do mnoha archivů, jsou navzájem nepropojené a často i pro odbornou veřejnost nepřístupné.

V prvním čtení byla zpochybňována činnost obdobné instituce, která již dlouhá léta pracuje v Německu jako tzv. Gauckův úřad. Možná vám rozhodování trochu usnadní, když vás v krátkosti seznámím s některými jeho akcemi. Kromě výukového programu pro žáky, studenty a učitele instaluje výstavy z dokumentů, pořádá po celém Německu řadu přednášek, diskusí s pamětníky, zabývá se dopady masové emigrace inteligence z NDR do NSR, osvětluje propojení tajných služeb se sovětskými orgány a obdobnými službami v jiných komunistických zemích, na osudech jednotlivých rodin vysvětluje fungování totalitních režimů. Jeho pracovníci pořádají v různých městech informační dny pro občany a v telefonické poradně radí zájemcům, jak se dobrat hledaných informací v dokumentech. Dnes už veřejně přístupná odborná knihovna s čítárnou vydává i odborné publikace s touto tematikou. Práce tohoto ústavu je veřejností velmi pozitivně hodnocena.

Na závěr bych tedy chtěla jen vyslovit svoje hluboké přesvědčení: Uspořádaná minulost je jedním ze základních pilířů demokratického státu, a proto podporuji přijetí tohoto zákona a věřím, že jeho smysluplnost bude takto pochopena naprostou většinou kolegů tohoto orgánu. Děkuji vám. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Mallotové. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec David Rath. Prosím, pane kolego, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám tady k dispozici dopis předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu. Jde o organizaci, která je nositelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka a tím předsedou byl tehdy, jedná se o rok 2000, doktor Jakub Čermín. Proč to chci připomenout? Protože dnešní předloha, kterou nyní posuzujeme, není až tak původní a není zcela nová. Už jednou jsme projednávali návrh zákona o památníku doby nesvobody. Možná si někteří vzpomenete.

Dopis, který mám k dispozici, nebyl adresován na moji adresu, ale byl adresován doktorce Jitce Kupčové, tehdy předsedkyni ústavněprávního výboru. Doktor Čermín v něm mj. říká: "Je zbytečné vytvářet další významné pracoviště, když v současné době zde máme několik známých studijních pracovišť, ať již hovoříme o Historickém ústavu Československé akademie věd nebo o Ústavu soudobých dějin či o Historickém ústavu Armády České republiky. Je-li třeba zkoumat něco více, než je dnes úkolem historiků, pak stačí takové téma zadat. Není třeba budovat další instituci, hledat pro ni nový objekt, vyčlenit peníze na aparát. To si snad ani nemůžeme dovolit. Tím spíše, když by její poslání bylo od základu pochybné." Konec citátu.

Ale možná ještě jeden úryvek, a to proto, že zde dochází k velice svéráznému chápání chronologie našich novodobých dějin. Doktor Čermín mj. říká: "Vůbec," tehdejší tedy předloha, "nerespektuje fakt, že po vítězné válce byla v naší zemi obnovena idea Československého státu v duchu Masarykovy a Benešovy demokratické první republiky. Byl obnoven právní pořádek demokratického státu, takže vůbec nelze hovořit o době nesvobody."

Možná, kdybych byl autorem těchto slov já nebo předseda poslaneckého klubu KSČM, se zlou by se potázal. A možná právě proto, že šlo o představitele tak významné instituce, si necháte doznít tyto myšlenky a zkusíte se nad nimi zamyslet.

Dámy a pánové, i já jsem velmi pozorně poslouchal jednoho z předkladatelů, naslouchal jsem i zpravodaji a musím konstatovat, že jsem velmi poctivě absolvoval veškerá jednání na úrovni výboru, pochopitelně i mimo výbor, a i já na základě diskuse, která proběhla, si dělám určitý sumář a chci zaujmout určité stanovisko.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP