(9.30 hodin)
(pokračuje Novotný)
Zde se již zcela bezostyšně ukázala účelovost takzvaných pozměňovacích návrhů, které v tom prvním sledu sledovaly zájmy archivářů, ale které byly navrhovateli a pravicí akceptovány a promítnuty do následných variant návrhu.
Následovalo projednávání ve výboru ústavněprávním, kde vzhledem k rozložení politických sil došlo pouze k blokovému hlasování.
Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu hned v úvodu přijal na návrh svého předsedy dohodu, ve které se obě strany politického spektra zavázaly, vzhledem ke skutečnosti, že v názvu našeho výboru je i slovo kulturní, spor o ÚPN pokud možno nehrotit. Když pominu připomínky typu "pojmenujeme-li zločin zločinem, rozdělujeme tím společnost", byla tato dohoda vesměs dodržena.
Úplným extrémem pak bylo projednávání bezpečnostního výboru, kde legislativně naprosto chybné, v jednotlivých paragrafech si protiřečící návrhy poslance Bublana měly jediný cíl, a to totální destrukci celého návrhu. Na podporu svých slov pro zájemce tyto návrhy vlastnoručně namnožím a dodám.
Dámy a pánové, před zahájením rozpravy podrobné bych levicové poslance chtěl požádat, aby zvážili, nebylo-li by politicky i pro budoucnost České republiky výhodnější prokázat, že se svou totalitní předchůdkyní podobného jména nemají vůbec nic společného a že v roce 2007 jsou moderní evropskou levicí, která umožní důstojným způsobem poznat svoji vlastní minulosti.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji Zbyňku Novotnému. S faktickou poznámkou pan poslanec Jandák, s faktickou poznámkou poté pan poslanec Hojda a s přednostním právem pan místopředseda Zaorálek.
Poslanec Vítězslav Jandák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený můj předřečníku, pro krista pána, co to tu předvádíme? My se chceme dohodnout jako lidé na něčem, co může být nástrojem k tomu, aby se špatné věci v této zemi už neopakovaly. Vy chcete zřejmě naše hlasy, chcete nás přesvědčit, ale proč nás předtím zfackujete? Copak jsme pitomci? My sem přijdeme, chceme se dohodnout! Vy vystoupíte, zfackujete nás, a pak chcete, abychom se dohodli! Buďte trochu psychologové. I politika je o psychologii. Děkuji vám. (Potlesk zleva)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegu Jandákovi za dodržení času. S další faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Hojda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Hojda: Pane předsedající, prosil bych, jestli byste vyřídil mému předřečníkovi panu Novotnému, že když hovořil o takzvaných věcech z předchozího režimu, aby nenazýval pozměňovací návrhy, které padly při projednávání, takzvanými pozměňovacími návrhy. Myslím si, že když něco kritizuje, neměl by se sám stejně chovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní s přednostním právem před písemně přihlášeným poslancem Křečkem pan místopředseda Lubomír Zaorálek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážení kolegové, můj předřečník tady mluvil o slovníku, se kterým odmítáme tento návrh zákona. Já jsem ten návrh opravdu poctivě přečetl, i pozměňovací návrhy, a já bych rád tedy, aby měl možnost znovu si ujasnit, s jakým slovníkem odmítám tento návrh.
Pane poslanče, vážení kolegové, já se domnívám, že pokud tento návrh bude přijat, tak to bude ostuda českého Parlamentu. Tento návrh na zřízení Ústavu paměti národa, i kdyby se změnil název, i kdybychom měnili celou řadu těch dalších věcí, které v něm jsou, pokud v něm bude zachováno to, co tam je, on zavádí institut spolehlivosti, segregaci občanů v této zemi. Tam se prostě vypočítává, kteří občané budou spolehliví, národně spolehliví, a kteří ne. V § 11!
Já vám něco řeknu. Já jsem žil celý život v rodině, která byla nespolehlivá. Můj otec byl před soudem kvůli rozvracení republiky a já odmítám, aby se tento způsob dělení lidí ve společnosti opakoval. Protože mně říkali na střední škole, že nemohu jít studovat, protože se nemohu stýkat s lidmi, že nejsem spolehlivý, něčím jako kdyby kontaminovaný. Vy tady vytváříte situaci, kdy třeba milion lidí se octne mezi těmi, kteří jsou nespolehliví k tomu, aby v této instituci pracovali. Vy v tomto návrhu zákona říkáte, že chcete zajistit nestranné hodnocení období komunistické totalitní moci, a zároveň jste si tady dovolili neslýchaným způsobem navrhnout sedm členů rady volených a odvolávaných Senátem Parlamentu České republiky. Ve chvíli, kdy ten Senát bude jednou politickou stranou ovládaný, tak to bude jasné politické ovlivňování této instituce. Ta prostě bude zkoumat dějiny ne podle principu plurality názorů, podle toho, kdo skutečně je dobrým historikem v této zemi, ale protože prostě politici budou rozhodovat o tom, jak se bude bádat a kdo bude bádat. Budou rozhodovat v této organizované a centrálně řízené instituci o tom, kam se bude ubírat historie v této zemi.
Z důvodu demokracie v této zemi odmítám tento návrh, a dokonce tvrdím, že ty pozměňovací návrhy, které tady zaznívaly, zazní, které budou měnit název té instituce a podobně, nezmění nic na té podstatě, že to je takto prostě v zásadě vadné.
Přátelé, dobří historici se nebudou rodit v takto vytvořeném ústavu. Je docela dobře možné, že ten dobrý historik se narodí někde úplně mimo, protože toho my tady v Parlamentu nenaplánujeme. My tady nejsme schopni takovýmto způsobem garantovat úroveň historické vědy. My můžeme rozhodnout o tom, že posílíme granty. Můžeme prostě ovlivnit to, že dáme větší prostředky do společenských věd, ale nemůžeme takto historii a ostatní vědy spravovat. Tím jsem si jist, a proto říkám ne tomuto pokušení znovu reglementovat a určovat to, o čem mají historici bádat.
Já si myslím, že opravdu ty detaily, které se tady pozměňovací návrhy snaží upravit, nemění to, co je zásadně špatně na tom návrhu. Prostě ten pokus určovat, kudy půjde věda, kudy půjde výzkum historické vědy. Já jsem už své názory na to mnohokrát řekl a mnohokrát opakoval, takže nechci se tady dneska vracet k tomu, co už jsem jednou řekl. Já bych rád apeloval na to, abychom se v té debatě soustředili na podstatu věci, to, co se nám tady většinou nedaří, a abychom i tady nepodsouvali řečníkům to, co nikdy neřekli. Já prostě tvrdím, že tento návrh je špatně postavený od začátku, že nerespektuje dokonce ani historickou obec, protože jsem se setkal s celou řadou historiků, kteří mi řekli, že s takto pojatým ústavem nesouhlasí, a dokonce ti, kteří se na tomto podíleli, tak se na jednání těch historiků odmítli dostavit. Pro mě je prostě celý způsob projednávání té věci nešťastný. Já bych si přál, kdybyste si to uvědomili.
Děkuji. (Potlesk z levé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Zaorálkovi. S faktickou poznámkou na něj se přihlásila paní kolegyně Šojdrová. Pak snad konečně řádně přihlášený pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Já skutečně musím jenom upozornit, aby nedošlo k omylu, že ten institut spolehlivosti a bezúhonnosti, který je nově zpracován v § 18, se vztahuje pouze na ředitele a na vedoucího zaměstnance ústavu přímo podřízeného řediteli, tedy ne na statisíce a miliony občanů. Děkuji. (Potlesk z pravé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Stanislav Křeček. Připraví se pan poslanec profesor Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Myslím, že začátek této diskuse spolehlivě vyvrátil to, co si tady přál nebo co nám tady řekl pan kolega Liška, že tento zákon není ideologický. Myslím, že začátek této debaty to spolehlivě vyvrátil.
Já chci mluvit o něčem ale úplně, úplně jiném. Už ten citát, kterým je ten zákon uveden, ten zákon charakterizuje. Ten citát, kterým je zákon uveden, je naprostý nesmysl. Je tam totiž uveden známý bonmot, že národ, který se nevyrovná s historií, je odsouzený ji opakovat. Je to hloupost. Nikdy žádný národ svoji historii neopakoval, ať se vyrovnal se svojí minulostí nebo nevyrovnal. Historie se prostě neopakuje. Představa, že jestliže neuděláme Ústav paměti národa, že se vrátí Brežněv a rozdělí se Evropa, je hloupá. Tak nám to nepředstírejte.
Byl tady srovnán nacismus a komunismus. Já toto srovnání odmítám. Ale chceme-li, podívejme se, jak jsme se vyrovnávali s nacismem, jak se západní demokracie vyrovnávaly s nacismem. A ti, kteří stále otevírají minulost, nám tady připomínají, ať chceme nebo nechceme, komunisty z padesátých let. Kdo to pamatuje nebo kdo se s touto dobou seznámil, ví, že prakticky každý měsíc nám komunisté předváděli některého z představitelů demokratického Německa, Spolkové republiky Německo, který se zapletl s minulým režimem.
***