(9.20 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, ústavněprávní výbor na žádost výboru pro bezpečnost, který po předložení komplexního pozměňovacího návrhu pana poslance Tomáše Kladívka požádal ústavněprávní výbor o vyjádření k tomuto návrhu, návrh zákona o Ústavu paměti národa projednal. Projednal jej ve znění návrhu komplexního pozměňovacího návrhu pana poslance Tomáše Kladívka a k němu přijal některé dílčí změny. Já myslím, že by bylo korektní, abych se alespoň stručně pokusil osvětlit, v čem spočívá komplexní pozměňovací návrh, jaké jsou odlišnosti od původního návrhu, který zde byl předložen ze Senátu.
Jak jistě víte, došlo k určité opozici vůči návrhu zákona předloženému Senátem zejména z řad některých historiků a některých archivářů. Na základě toho na Ministerstvu vnitra proběhla dohadovací řízení, která měla smířit tyto nesmiřitelné odpůrce, a z nich vznikl komplexní pozměňovací návrh předložený mým kolegou Kladívkem.
Tento návrh směřuje zejména k tomu, aby archivní část práce Ústavu paměti národa byla zcela v režimu archivního zákona, aby vznikl zvláštní Archiv bezpečnostních složek, do kterého tak, jak bylo od začátku plánováno, budou soustředěny všechny archivy bezpečnostních složek minulého komunistického režimu, to znamená Státní bezpečnosti, Úřadu pro zahraniční styky a informace a všech dalších, ale tato instituce bude čistým archivem čistě v režimu zákona o archivnictví, s tím, že v roce 2030, po zpracování všech materiálů, po zmapování naší minulosti, by se měla jako celek vrátit do Národního archivu. Nad ní bude existovat Ústav paměti národa, jehož úkolem bude ona činnost navenek, publikace, zveřejňování, komunikace s veřejností a další činnosti, které už v původním návrhu byly vymezeny. To je asi největší změna, která je proti původnímu senátnímu návrhu.
Jsou tam některé dílčí změny zejména v oněch otázkách řekněme materiálů, které by si ještě zasloužily utajovat a které leží dnes u bezpečnostních složek. Nakonec byla zvolena řekněme třístupňová hierarchie. Existují věci, které jsou ještě v režimu utajené a které potřebují služby ke své práci, ty by zůstaly v příslušných službách. Všechno ostatní by bylo přesunuto do Archivu bezpečnostních složek, ale i v tomto archivu by bylo možné, pokud by tam materiály, které by mohly ohrozit zájmy České republiky, zejména její ekonomické zájmy, ale mohly také ohrozit některé další věci, bezpečnost osob a další, aby archiv rozhodl, že tyto materiály nebudou zpřístupňovány, že budou k dispozici badatelsky, ale nebudou k volnému zpřístupnění, k volnému používání.
Tolik asi pozměňovací návrh pana poslance Kladívka. K němu přijal ústavněprávní výbor několik dílčích změn, které jsou součástí komplexního pozměňovacího návrhu ústavněprávního výboru.
Asi ta nejdůležitější je, že na návrh pana poslance Jandáka a zástupců Strany zelených došlo k rozšíření působnosti Ústavu paměti národa i na období nacistické okupace, to znamená léta 1939 až 1945. Pokládáme za důležité, aby oba tyto totalitní režimy, sobě si tak podobné, byly zkoumány v souvislostech, protože možná až při zkoumání souvislostí se vyjeví, nakolik se ty režimy vzájemně podporovaly, nakolik navzájem převzaly své agenty, kolik měly ve skutečnosti společného.
Druhá, řekněme zásadnější změna, která byla přijata proti komplexnímu pozměňovacímu návrhu pana poslance Kladívka, je to, že by rada Ústavu paměti národa měla jakousi supervizi, dohled nad tím, co se archiv rozhodne znepřístupnit. Je to stále stejný spor, který v této Sněmovně byl již několikrát, že to nemají být jenom odborníci, ať už ze zpravodajských služeb nebo z archivní oblasti, kteří určují, co bude znepřístupněno, ale že tento proces musí být pod dohledem nějakého veřejného orgánu. To je druhá změna.
Tolik moje zpravodajská zpráva k usnesení ústavněprávního výboru. Poprosil bych pak, aby bylo hlasování o návrhu, který zde předložil pan kolega Černý, abychom po obecné rozpravě za základ projednání vzali, nebo možná můžeme i na začátku obecné rozpravy, za základ projednání vzali komplexní pozměňovací návrh ústavněprávního výboru, aby bylo jasné, k čemu návrhy budou předkládány.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. To byla poslední zpravodajská zpráva.
Otevírám obecnou rozpravu, do které mám momentálně sedm přihlášek. Ale s přednostním právem se přihlásil jako zpravodaj, a musím respektovat jednací řád, pan poslanec Zbyněk Novotný. Připraví se pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, již průběh prvního čtení dával tušit, jakým způsobem bude projednáván tento návrh zákona. Pro nikoho z nás tedy není žádným překvapením odmítavý postoj poslanců zvolených za Komunistickou stranu Čech a Moravy. Přesto projednávání ve výborech přesáhlo i toto negativní očekávání. Levice zde jako jeden organismus předvedla takovou míru obstrukce a neomalenosti, kterou tato budova od dob České národní rady nezaznamenala.
Nikdo z vás z levicových poslanců nenašel tolik odvahy a cti, aby ve zdůvodnění svého zamítavého stanoviska k návrhu zákona prohlásil: špína, která je zaznamenána v archivech pocházejících z provenience komunistických represivních složek, by mohla dopadnout na mé celoživotní politické souputníky, popřípadě na mne samého, a z toho důvodu hlasuji proti. Tento postoj by rozhodně neznamenal omluvu těchto činů, ale při troše dobré vůle by mohl být alespoň lidsky pochopitelný. Nicméně tohoto dilematu jste nás svým chováním ušetřili.
Při prvním čtení zde zazněla řada připomínek, které sledovaly jediný cíl, a to zamítnout zákon v zárodku tak jako již mnohokrát v minulosti.
Pan poslanec Zaorálek prohlásil, že v případě přijetí zákona by se bádání zastavilo na dobu čtyř až pěti let.
Paní poslankyně Konečná použila dokonce obrat "takzvané komunistické represe". Prostřednictvím pana předsedajícího, vážená paní poslankyně - neexistují žádné takzvané komunistické represe, ale pouze komunistické represe, stejně jako neexistuje žádná takzvaná Osvětim, ale pouze Osvětim skutečná! (Potlesk poslanců ODS.)
Vaše obavy o dějiny každodennosti jsou rovněž liché. ÚPN tyto nijak neovlivní, ale skutečně se jimi zabývat nebude. Ono totiž širokou veřejnost opravdu nezajímá, že v roce 1986 šel budoucí poslanec Novotný do práce a večer z práce.
Pan poslanec Maršíček hovořil o bezpečnostní službě a o povyšování nenávisti nad Listinu základních práv a svobod. Pan poslanec tedy patrně omylem vystoupil k nějakému jinému tisku.
Dále pan poslanec Jičínský zapolemizoval o tom, že StB nebyla ve společnosti sama, a o barvitosti života, který ÚPN nezachytí jako celek.
Pan poslanec Grebeníček hovořil o římských ústech pravdy a nastolil polemiku mezi tržním a plánovaným hospodářstvím. Projevil obavu o věrohodnost České republiky v zahraničí v případě, že bude zveřejněna naše vlastní minulost.
Použitá terminologie nepotřebuje další komentář, takže pouze heslovitě: inkvizice, lustrační zájmy, deformování reality, zpochybňování sociální spravedlnosti, devastující účinek, bující nenávist, nesnášenlivost, ušlápnutí po kariéře dychtících průměrných lidiček, kádrování, udávání, špiclování, falšování, političtí policajti, devastující účinek lidské malosti, zastrašování nepohodlné většiny, cenzura, selekce! A na toto vše dohlížejí denunciační štáby České televize.
Dámy a pánové, poté následovalo projednávání v petičním výboru. Obstrukce, nerespektování jednacího řádu včetně jeho svévolného výkladu při zneužití nemoci poslance Vnoučka.
***