(15.00 hodin)
Poslanec Alfréd Michalík: Vážená paní předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, vážení pánové, oba páni ministři nám řekli, proč předkládají tento návrh. Je od nich férové, že řekli i tu rubovou stránku, protože novela na první pohled vypadá jako jednoduchá, která má bohulibé cíle - sjednotit podmínky v rámci společné zemědělské politiky EU, ale rub je tak závažný, že musím zvýraznit negace, a co může způsobit.
Faktickým načasováním zákona do současné doby, kdy naši zemědělci jsou v konkurenční nevýhodě, vpouštíme na náš trh se zemědělskou půdou občany a podnikatelské subjekty EU, které mají velký předstih z několika důvodů. Jednak je to tím, že patnáct až dvacet let má stará patnáctka jinou dotační politiku a jejich ekonomické výsledky a kapitálová vybavenost je daleko vyšší než u našich zemědělců. Naši zemědělci po vstupu do EU musí dohánět manko v modernizaci svých provozů, čili veškeré volné zdroje musí investovat do těchto zařízení, kdežto v Evropě to již mají vyřešeno.
Ve sportovním srovnání, pouštíme na naše hřiště hráče, kteří mají perfektní vybavení, ale naši hráči jsou bosí a nemají žádné kvalitní sportovní náčiní. Konkurenční nevyrovnanost proti našim zemědělcům je tak závažná, že tento důvod by měl být touto Sněmovnou zvážen. Pokud nebude nikdo v rozpravě podávat k tomuto návrhy, hlásím se, že v rozpravě navrhnu tento návrh zákon zamítnout.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím šest přihlášených. Prosím, aby se slova ujal první přihlášený, kterým je pan poslanec Jiří Papež. Připraví se pan poslanec Michal Hašek.
Poslanec Jiří Papež: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, chce se mi říci, že to tady máme zase, ale je dobré si připomenout, že se po jisté době vracíme k návrhu novely devizového zákona, z čehož ani já nemám příliš dobrý pocit, stejně jako pan ministr zemědělství. Výhrady, které jsem k návrhu měl v minulosti, a říkal jsem je například v roce 2003 a v roce 2004, kdy tady návrh podobný dnešnímu byl, nevyvrátila ani doplněná a proti minule upravená důvodová zpráva. Připomenu svá slova stará tři roky, na nichž nemám příliš co měnit, neboť tam jsem popsal důvody svých rozpaků a svého negativního postoje k celé novele.
Vraťme se krátce na konec roku 2002, kdy jsme ve Sněmovně diskutovali nad výsledky kodaňského summitu. Výsledky dojednané pro české zemědělce a venkov nebyly dobré a premiér i ministři se v parlamentní diskusi snažili všemožně vylepšit dojem, který přivezli z Kodaně. Kromě jiného nám zde ve Sněmovně tvrdili, že si Česká republika vyžádala a získala přechodné období na nákup zemědělské půdy cizinci. Tomu jsem rozuměl a rozuměla tomu i celá zemědělská veřejnost v tomto státě. Pochopil jsem to tak, že vláda chtěla umožnit českým sedlákům nákup půdy ve zvýhodněném prostředí a ještě nějakou dobu k tomu nepustit kapitálově silnější konkurenci. Považovali jsme to za jeden z mála pozitivních výsledků kodaňských jednání.
Hlavním smyslem přechodného období bylo umožnit tuzemským rolníkům dostat se k části objemu privatizované státní půdy a stabilizovat se tím na půdě. Výhodou měla být jakási ochrana před kapitálově silnější konkurencí - zemědělci totiž u nás hospodaří z 90 % na pronajaté půdě na rozdíl od standardních evropských států, kde je to půl na půl - a tento původní smysl se zatím podle mého názoru naplnit z různých důvodů, o nichž můžeme vést složité debaty, nepodařilo. Až v poslední době urychlil Pozemkový fond privatizaci státní půdy a je tedy reálná šance, že by se ve zbývajícím přechodném období, tedy do konce roku 2011, jak nám to umožňuje přístupová smlouva, dostala ke státní zemědělské půdě i řada dalších zemědělských subjektů, jak bychom si jistě přáli.
Po jisté době se však ukázalo, že nám vláda v prosinci 2002 neříkala celou pravdu. V podepsané přístupové smlouvě je něco jiného, než co nám stále opakoval premiér i tehdejší ministři. Již v přístupové smlouvě se jasně píše, že umožníme cizincům nákup zemědělské půdy za splnění určitých podmínek, které však nejsou nepřekonatelnými. Kladu si otázku, zda ti členové vlády, kteří tenkrát vystupovali tak, jak vystupovali, to činili z neznalosti textu, který podepisovali, nebo vědomě mlžili, aby alespoň zmírnili rozčarování českých zemědělců. Bylo tenkrát před referendem o vstupu a naštvaní sedláci by nebyli tím nejlepším, co by vláda v tu chvíli potřebovala.
Všem, kteří budou dnes mluvit v rozpravě o zradě na zemědělcích nebo používat podobná silná slova, velmi doporučuji, aby si vzpomněli na to, kdo byl u těch jednání a kdo podepisoval přístupovou smlouvu.
Minulý týden jsem byl s kolegy s parlamentní delegací v Chorvatsku, tedy v zemi, která usiluje o členství v EU. Jedna z nejvážnějších debat se v Chorvatsku vede právě o nabývání půdy cizinci. Chorvaté budou usilovat o co nejdelší přechodné období. Vzor si berou v Polsku, kde je toto přechodné období dvanáct let. Chorvaté si uvědomují, že půda je cosi cenného, co by si měl každý národ hlídat. Pravda, u nás byly vazby na půdu výrazně zpřetrhány v dobách hlubokého socialismu, ale o to více bychom měli umožnit tyto vazby znovu vybudovat. Chorvatské kolegy jsem především varoval před tím, aby se nespoléhali jen na solidnost vyjednavačů a na text přístupové smlouvy, to totiž byla tak trochu naše chyba, ale aby si upravili národní legislativu ještě před podpisem přístupové smlouvy.
Ani já jsem netušil, že se náš text přístupové smlouvy v uvedené pasáži bude opírat o zákony, které pocházely z doby, kdy se nepředpokládalo, že by cizinci mohli půdu v socialistickém Československu nabývat, a proto tam žádná omezení nebyla. Doplnili jsme je tam až při projednávání v roce 2004. Byla to možná trochu chyba, bylo to možná trochu nešťastné, ale rozuměl jsem tomu tak, že byla snaha aspoň dodatečně naplnit literu a smysl přechodného období sedmi let pro nabývání půdy cizinci. Podle mého názoru není důvod měnit nyní platnou legislativu, kterou navíc nikdo nenapadl a nikdo nezpochybnil. Nevím nic o rozhodnutí soudního dvora konstatujícím rozpor české právní úpravy, jak se o tom píše v důvodové zprávě. Prosím, ukažte mi ho.
Stávající systém prodeje státní půdy vyhovoval a poskytoval českým podnikatelům sice minimální, ale alespoň částečnou ochranu, možná pocit, možná šlo o symbol, ale právě proto nevidím důvod, proč tento symbol máme právě nyní bořit. Opakuji - žádný spor tady není, jsme tím občas trochu strašeni.
I v rámci meziresortního připomínkového řízení byla vznesena celá řada zásadních připomínek. Některé byly akceptovány, na některé se nebral zřetel. Ministerstvo zemědělství až do doby předložení návrhu do vlády podle mne správně trvalo na tom, že není v tuto chvíli vhodné současně novelizovat také zákon číslo 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu. Novela tohoto zákona o prodeji státní půdy se nakonec v projednávaném návrhu objevuje.
Pokud projednávaný tisk projde do dalšího čtení, budu se snažit právě část týkající se zákona č. 95/1999 Sb. z návrhu odstranit. Já opravdu nemám obavy z toho, že půdu někdo z republiky odveze nebo že snad dojde k nějakému masovému výprodeji půdy, opravdu ne. Ale jistou komparativní výhodou českých zemědělců je dosud nižší cena půdy, ale také pachtovného. A o tu bychom mohli přijít. Navíc právě tato jakási "výhoda" byla argumentem, proč nedorovnat přímé platby zemědělcům na stejnou úroveň jako ve starých členských zemích.
***