(14.50 hodin)
(pokračuje Gandalovič)
Připomeňme Polsko, které má prakticky dvanáctileté přechodné období na prodej půdy cizím státním příslušníkům. Toto všechno bylo možno vyjednat, bohužel naši vyjednavači to nevyjednali. Poslanecká sněmovna, řekněme spíše Parlament, abychom to správně řekli, se snažil tuto věc napravit, ale jsme teď v situaci, o které hovořil pan ministr financí, to znamená situaci, kdy zde je rozpor mezi vnitřní právní úpravou a přístupovými dohodami, které jsou mezinárodním právem.
Řekněme si ještě některá další fakta. V roce 2005 bylo prodáno a koupeno 144 tisíc hektarů zemědělské půdy, z toho 49 tisíc hektarů soukromých vlastníků, 20 tisíc hektarů v rámci programu PGRLF Půda a 75 tisíc hektarů státní půdy.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já se vám velice omlouvám, pane ministře, a poprosím předsedu poslaneckého klubu a dvě milé dámy, předsedkyně klubu Strany zelených a KDU-ČSL, zda by nebyla tato trojice tak velmi laskavá a neumožnila ministru zemědělství důstojné prostředí pro takto závažnou problematiku. Děkuji.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Ten vývoj objemu prodané a koupené zemědělské půdy má určitou křivku, jejíž vrchol je v roce 2003, což má samozřejmě určitou logiku, protože to byl právě nákup půdy před naším vstupem do Evropské unie. Nicméně i potom prodej a koupě půdy dále pokračuje. Cena půdy v České republice je v porovnání s novými členskými zeměmi po Polsku nejvyšší. Například v České republice je to 1176 eur, v Polsku 1463 eur za hektar apod. Pro příklad - Slovensko je 945 eur, Rakousko 284 eur.
Řekněme si - už o tom hovořil i ministr financí - že po celou tuto dobu docházelo k prodejům zemědělské půdy cizím státním příslušníkům prostřednictvím dvou naprosto legálních způsobů, jednak prostřednictvím fyzických osob s českým občanstvím, jednak založením společnosti, která má sídlo v České republice. O těchto prodejích samozřejmě právě z tohoto důvodu neexistuje žádná statistika a lze se jenom domnívat, že se jedná především o příhraniční území, že se jedná především o podnikatele a zemědělce z Německa, z Holandska, případně z Rakouska.
Jestliže se bavíme o tom, jakým způsobem můžeme ulehčit anebo urychlit přístup českých zemědělských subjektů k zemědělské půdě, neměli bychom se zaměřovat pouze na otázku toho, zda zabráníme cizím státním příslušníkům půdu koupit. Je zde celá řada faktorů, které doposud brzdily možnost nákupu našim zemědělcům zemědělské půdy, a myslím si, že tyto faktory jsou v našich rukou a že je musíme využít. Jednak je to dokončení restitucí a vydání náhrad za dosud nevydanou půdu, jednak je to urychlení prodeje státní půdy.
Připomínám, že v pozemkovém fondu je ještě necelého půl milionu hektarů státní půdy, z čehož asi 300 tisíc je připraveno k prodeji, a je potřeba, aby se tento proces urychlil a aby samozřejmě byl transparentní, spravedlivý a aby naši zemědělci k tomu měli řádný přístup. I to bude předmětem naší diskuse. Upozorňuji také na to, že v případě prodeje státní půdy, to znamená z pozemkového fondu, již dnes existují poměrně výhodné podmínky pro současné nájemce podnikající v zemědělství, ať již je to předkupní právo, které se uplatňuje až na 75 %, nebo 70 %, pardon, abych byl přesný, celkové nabídky, ať už je to velmi výhodný splátkový kalendář. Jsou to třicetileté splátky. Dámy a pánové, myslím si, že to jsou velmi výhodné podmínky a že naši zemědělci by je měli využívat.
Já jsem si vědom toho, že naše zemědělská a podnikatelská veřejnost nákup půdy odkládala a považovala jej za řekněme už až tu poslední investiční strategii, zatímco nejdříve bylo nutno investovat do technologií, do takových opatření, aby se naše produkce dostala do souladu s hygienickými a dalšími předpisy, tak toto byly velmi náročné investiční kroky. Na nákup zemědělské půdy našim zemědělcům mnohdy nezbývaly peníze. Na druhou stranu si také řekněme, že ta situace možná byla dána tím, že nájem půdy, který u nás v České republice převažuje až nepřirozeně mnoho, je to skoro 95 % pronajaté půdy, na které se hospodaří, nájem půdy je pro řadu těchto hospodařících subjektů daleko výhodnější než vlastní nákup. A proto musíme činit právě tyto kroky, které, jak jsem řekl, máme ve svých rukou.
Jako další krok, a už se pokusím být stručný, je samozřejmě daleko větší tempo pozemkových úprav. Pozemkové úpravy jsou nástrojem k umožnění přístupu vlastníkům k půdě, k jednotlivým parcelám, jednotlivým částem, na kterých chtějí hospodařit. V České republice se tempo pozemkových úprav v minulých letech velmi zpomalilo a je naší prioritou, abychom jej opět urychlili, investovali do toho dostatečné množství veřejných prostředků a abychom tak umožnili čím dál tím většímu počtu vlastníků, ať už skutečným vlastníkům anebo těm, kteří se chtějí stát vlastníky, abychom umožnili tento přístup k půdě.
Potom samozřejmě je celá řada věcí, o kterých můžeme diskutovat do budoucna. Je to otázka možných úlev na dani, možných odečitatelných položek apod. To znamená, jsou to věci, které jsou v naší režii, jsou to věci, které můžeme do naší legislativy zahrnout, aniž bychom se dostávali do rozporu s přístupovými dohodami.
Vrátím-li se tedy k úvodu svého vystoupení, říkám naprosto otevřeně, že se mi to neříká dobře a že je pro ministra resortu zemědělství obtížné doporučovat Sněmovně, aby zahájila projednávání zákona, který umožní příslušníkům cizích států nakupovat půdu v České republice, nicméně já vám toto doporučuji, a doporučuji vám to proto, aby v České republice nebyl tento řekněme neprávní nebo dvojprávní stav.
Myslím si, že určitým kompromisním řešením, o kterém bychom právě v druhém čtení mohli hovořit, je možné odložení účinnosti toho zákona. Myslím si, že to je prostor k jednání, které zcela jistě povedeme, protože zákon, který platí, přestože má odloženou účinnost, je prostě zákon, který už je součástí našeho právního pořádku, a v případě jakýchkoli žalob nebo pokusů o arbitráže jistě by bylo přihlédnuto k tomu, že Česká republika učinila určité zákonné úpravy, které uvádějí naši legislativu do souladu s tím primárním právem. A proto já tady dopředu říkám, že si myslím, že toto je právě možné řešení, které by Sněmovna mohla přijmout. Je to ovšem řešení, které můžeme přijmout jenom tehdy, když propustíme zákon do druhého čtení, což si myslím, že je rozumný krok, a já vás o něj žádám.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Alfréd Michalík.
***